Nesmiřitelnost křestanstv ía zednářství
George Washington Národní zednářský monument
Církev při posuzování svobodného zednářství vždy brala v úvahu nejen to, zda tato organizace působí proti Kristově nevěstě, ale obecněji to, že je ve filozofickém a morálním rozporu s katolickým učením. Od exkomunikační buly Klementa XII. In eminenti apostolatus specula (1738) až po prohlášení Kongregace pro nauku víry z 26. listopadu 1983, které vypracoval tehdejší kardinál Joseph Ratzinger a schválil Jan Pavel II. Výroky církve proti svobodnému zednářství se po staletí opakují a potvrzují, že se na legislativě v této oblasti zatím nic nezměnilo.
O složitých vztazích mezi zednářstvím a katolickou církví hovořila Nuova Bussola s otcem Zbigniewem Sucheckim, profesorem na Papežské fakultě svatého Bonaventury - Seraphicum a jedním z největších odborníků na toto téma, o němž napsal svazky La Massoneria nelle disposizioni del "Codex Iuris Canonici" z let 1917 a 1983 a Církev a zednářství. Svazky, z nichž čerpal inspiraci pro odpovědi na naše otázky.
Otče Suchecki, které dokumenty o vztahu církve a zednářství stojí za zmínku?
Kánon 2335 Kodexu kanonického práva z roku 1917 říká, že ti, kdo se připojí k zednářství nebo k jiným sdružením stejného druhu, která se spikla proti církvi, se ipso facto vystavují exkomunikaci vyhrazené Apoštolskému stolci. V posledních staletích bylo svobodné zednářství, ať už řádné, legitimní, nepravidelné nebo "deviantní", bez rozdílu, odsouzeno různými papeži v přibližně šesti stech dokumentech. Tato otázka je však velmi aktuální, protože mnoho katolíků patří ke svobodným zednářům.
Jaké postoje k zednářství se objevily během Druhého vatikánského koncilu?
Předpřípravná komise II. vatikánského koncilu shromáždila v šesti bodech návrhy biskupů a dokumenty, které se výslovně týkaly zednářství, De secta Francomurariorum. Biskupové výslovně požadovali, aby bylo odsouzení zednářství potvrzeno. Během Druhého vatikánského koncilu se našli lidé, kteří se snažili představit zednářství v jiném světle a prosazovali revizi postoje, který církev zaujímala v minulosti. Například téma svobodného zednářství nadnesl kard. Ernesto Ruffini během 89. generální kongregace a třikrát biskup z mexické Cuernavacy Mons. Sergio Méndez Arceo, který během 35. generální kongregace poukázal na to, že v zednářství je mnoho nekatolických křesťanů, kteří, kdyby lépe znali Církev, mohli by být kvasem, který by ze zednářství odstranil vše, co je protikřesťanské a protikatolické. Během 71. generální kongregace monsignor S. Méndez Arceo s odkazem na zednářství řekl, že by se měly "zrušit zákony, které církev nejednou vydala proti takovým sdružením, aby se nestalo, že se v církvi oddělí dobro od zla, což je v rozporu s učením Krista, který učil, že musíme zachovat plevel, abychom ho nevytrhali s pšenicí".
V čem svobodné zednářství zpochybňuje církev? Změnil se tento postoj v průběhu času?
Skutečnost, že svobodné zednářství zásadním způsobem zpochybňuje církev, se nezměnila. To se ukáže zvláště jasně, když si uvědomíme, jaké sebepochopení v konkrétních termínech, jaký kulturní základ, jaké pojetí přítomnosti a jaký výhled do budoucnosti si svobodní zednáři dali jako živý a bojovný program v dokumentu: Teze pro rok 2000, vydaném před 22 lety. V něm je hodnota zjevené pravdy v zásadě popírána a s tímto indiferentismem je zjevené náboženství od počátku vyloučeno.
Proč je mezi důvody neslučitelnosti i vlastní pojetí "pravdy" svobodného zednářství?
V letech 1974-1980 zřídila Německá biskupská konference komisi, která byla oficiálně pověřena zkoumáním slučitelnosti současného členství v katolické církvi a svobodném zednářství. Výsledkem oficiálních jednání mezi katolickou církví a svobodnými zednáři byla závěrečná prohlášení, v nichž byly uvedeny důvody neslučitelnosti. V nich se dočteme, že "svobodní zednáři popírají možnost objektivního poznání pravdy. Relativita veškeré pravdy je základem svobodného zednářství. Protože svobodný zednář odmítá jakoukoli víru v dogmata, odmítá také jakákoli dogmata ve své lóži. Takové pojetí pravdy není slučitelné s katolickým pojetím pravdy ani z hlediska přirozené teologie, ani z hlediska teologie zjevení".
V roce 1983 cítila Kongregace pro nauku víry, v jejímž čele tehdy stál kardinál Ratzinger, potřebu vydat dokument o neslučitelnosti církve a zednářství, v němž napsala, že "existuje možnost, že se mezi věřícími šíří mylný názor, že členství v zednářské lóži je nyní dovolené".
Lze ještě říci, že iniciace zednářských rituálů je ve výslovném rozporu s iniciací křesťanských svátostí?
Jádrem zednářských rituálů je pojem "Velkého architekta vesmíru". Navzdory projevům dobré vůle ve snaze přijmout každé náboženství se jedná o deistické pojetí. Tato představa univerzálního Architekta, který se tyčí v deistické vzdálenosti, podkopává základy pojetí Boha u katolíků a jejich reakce na Boha, kterého vzývají jako Otce a Pána. Jak je tedy uvedeno v závěrečném prohlášení výše zmíněného prohlášení Německé biskupské konference z roku 1980 o členství katolíků v zednářstvu, "naznačené protiklady se dotýkají samotných základů křesťanské existence. Důkladné zkoumání zednářských rituálů a duchovního světa jasně ukazuje, že současné členství v katolické církvi a zednářství je vyloučeno."
Nico Spuntoni
