Kniha Franze Krombecka: Boj s Bohem Martina Luthera
Mezi významné knihy, které vyšly k 500. výročí Reformace, patří kritická studie Franze Krombecka
„Boj s Bohem Martina Luthera“.
Kniha se řadí k těm pramenům, které pojednávají o Lutherovi v protikladu k „oficiálnímu historickému líčení“.
Martin Luther se nedokázal vyrovnat se sebou ani s Bohem. Z toho pak vyplynulo všechno ostatní.
Luther jako života chtivý mladík (13) a velmi pravděpodobně také otec nemanželských dětí, (11) se pokusil vstupem do kláštera uniknout soudním a psychologickým důsledkům svého jednání, totiž usmrcení svého druha v souboji (čin zakázaný pod trestem smrti). Vstup do kláštera nebyl tedy skutek vnitřně svobodný a byl naopak spojen s velkým vnitřním utrpením. Na tom všem vybudoval Luther svoji teologii.
Ta spočívala v sebeospravedlňování, projekci, výmluvách a obviňováních.
Dostáváme se tak k dnes endemické problematice, totiž k svalování viny a odpovědnosti a s tím spojeným racionalizováním, vytáčkami a sebeobhajováním (antropodicea).
Luther chtěl, a kdo by mu to mohl zazlívat, být opět svobodný, chtěl se zbavit své viny, kterou pravděpodobně nikdy nepřijal jako svou a u které nikdy nedospěl k pravé lítosti.(18)
Aby se nějak osvobodil, popírá Luther osobní svobodu a připisuje Bohu veškerou odpovědnost za lidské jednání, i za zlo. Tím dospěl k dvojnásobné predestinaci (27) a grotesknímu obrazu Boha. (50)
V době masivní islamizace Evropy to musí podporovat obraz zlovolného Alláha.
Lutherův problém s hlavním přikázáním - jeho důsledky
To, co si mnoho lidí neuvědomuje, je skutečnost, že Luther popírá možnost Boží lásky, i když teoreticky je zastáncem lásky k bližnímu.
Tento defekt patří kromě pietismu k hlavním proudům a charakteristikám protestantismu.
Jak zdeformován byl základní pocit jeho duše, ukazuje následující Lutherův citát: »Maledicta sit humilitas (WA I 181,21). Maledicta sit caritas (...) Prokleta buď pokora. Prokleta buď láska! Paul Hacker dospívá k závěru, že Luther ve svém duchovním vývoji zcela ztroskotal“.(72)
A že se při tomto vykolejení nejedná o akademický výmysl, následují nesčetné excesy, které ústí do válek a pronásledován; rozdělily křesťanství a Říši a podpořily postup islámu (srov. 39 ff, 54). Navíc Reformace se sama rozdělila do dalších odštěpení. Protože Luther byl proti zdravé filozofii, přinášejí protestantští myslitelé proti-logické myšlenkové konstrukce (Kant, Hegel, Nietzsche a další. (81)
Podle ovoce poznáte strom.
„Sola scriptura“?
Je to mýtus „oficiálního“ dějepisectví, že Lutherův překlad Bible je pionýrský čin.
Výrok, že Luther jako první zpřístupnil Němcům Bibli, není korektní. V letech 1466 – 1521 existovalo ne méně než 14 ,hochdeutsche‘ a 4 ‚niederdeutsche‘ překladů Bible. Byly to překlady, které nebyly tak svévolné a měly podstatně méně filozofických nedostatků, než Lutherova Bible. Když k tomu Luther říká, že jen Bible je pramenem víry, pak je to od základu lživé: v Bibli stojí výslovně, jak důležitá je tradice (2 Sol 2,15 a 3,6 ). (74)
Heslo „sola scriptura“ je rovněž klamné, protože Luther Bibli svévolně čte, svévolně ji přeložil a svévolně ji vykládá. (75)
Výmysly o Lutherovi mezi preláty
Kardinál Lehmann v jednom rozhovoru v únoru letošního roku vyjádřil naději, že církev uzná Luthera za „svědka evangelia“, „všeobecného učitele“ a dokonce za „otce víry“, což už provedl biskup Manfred Scheuer z Lince 2016 a Vatikán počátkem roku 2017. Je těžko říct, jak může vysoce vzdělaný hodnostář přijít na takovou absurditu.
Jak je možné něco takového požadovat, jen když vezmeme v úvahu řadu dvojznačných a relativizujících výroků, která tento muž pronesl o Bohu, světě a člověku, který zavrhl od základu všeobecnou tradici církve, její dogmata a obyčeje, který se v mnoha oblastech, a to i velmi zásadních, a prakticky ve všech principech od trvalé nauky církve odtrhl?. Někdy máme dojem, že nadšení pro Luthera roste úměrně s nevědomostí, co tento člověk skutečně řekl a učil. (99)
Svou knihou vytvořil Kronbeck důležitý přínos v Lutherově roku pro jeho odmytologizování a představení odpovídající historické skutečnosti.
Wolfram Schrems, Katholisches
