Dopis lékařům
V roce 1938 napsala služebnice Boží Rozalie Celaková naléhavou výzvu lékařům, ve které varuje před hříchem nečistoty.
Žádný hřích není dnes tak rozšířen jako hřích smilstva, šesté a deváté přikázání jakoby byla zrušena a bez těchto přikázání nejsou zachovávána ani ta ostatní. Jestliže tvrdíš, že nezřízenost je pro zdraví nezbytná, jdi se podívat do všech ústavů a psychiatrických klinik a udělej si statistiku, kolik osob onemocnělo ze zhýralosti a kolik ze zdrženlivého života. Nic tak člověka nezahanbuje a neponižuje jako prostopášnost. Prostopášnost je nejkratší cestou do zatracení. Podle církevních Otců více než tři čtvrtiny zavržených jsou v pekle pro hříchy nečistoty.
Budeš-li na této cestě pokračovat, nepochybně tě zavede do záhuby. A co máš ze života? Pán Bůh ti dal možnost získat vzdělání nikoliv proto, abys na něho zapomněl a vyhostil ho ze svého srdce a své duše, ale abys ho co nejlépe poznal a co nejvroucněji si jej zamiloval. Není větší ztráty nad ztrátu Boha!
Zahoď nečistotu!
Na místo modly smyslnosti musíme postavit Pána Ježíše, milovníka ctnosti čistoty, která proměňuje člověka na anděla. Jestliže to učiníme, pak zmizí egoismus, materialismus a nenávist a na jejich místo nastoupí opravdová láska k bližnímu vyplývající z pravdivé a nezištné lásky k Bohu.
Jak překrásný je život v čistotě! Duše nezkažená těmito hříchy, i kdyby byla v hadrech žebráka, je nesmírně šťastná. Co může být dražšího nad pokojné svědomí, onen mír Božích dětí? Pros Krista, aby ti dal milost pochopit tyto věci, protože člověk tělesný nemůže porozumět věcem Božím, dokud se zcela neobrodí. Kdybys zakusil jen jednou, jak sladké je sloužit Bohu, opustil bys všechno, abys získal to jediné. (…) Jsi-li spojen s Bohem, máš nesmírnou cenu, ale když se ponižuješ do řad zvířat, a ještě hlouběji než zvířat, platíš za méně než nerozumná stvoření, i kdybys zaujímal nejvyšší postavení a tvou hlavu zdobila koruna.
„Nic nečistého nevejde do nebeského království. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Člověk smyslný nechápe to, co je z Božího Ducha. (…) Čisté duše se radují ze štěstí, které překračuje všechno pomyšlení, z Božího pokoje, který zemi, slzavé údolí, činí nebem, kde Ježíš odhaluje duším svá tajemství a již zde na zemi se k nim snižuje. Ty pokládáš takové duše za hloupé a šílené, a nemáš vůbec ponětí, jak jsou šťastné, ničím neztrápené a svobodné. To jsou pravé Boží děti (…). Skutečně moudrými byli a jsou ti světci, kteří se naučili milovat Pána Boha a sloužit mu. Jiná věda je v jejich očích hloupostí. Žij nyní tak, abys toho nelitoval ve smrti. Tehdy už tvoje lítost nebude k ničemu, protože bude pozdě.“
Nejsvětější Ježíšovo Srdce, přijď tvé království!
Věda a Boží moudrost
Jsi lékařem? Využij dovednosti vědy, kterou máš od Boha. Pán Bůh tě povolal na toto místo, abys mu dokonalým způsobem sloužil, nikoliv abys ho hanebně urážel. (…) Studoval jsi snad medicínu proto, abys pak za krátko řekl: „Co je mi po Bohu? Nebe ani peklo neexistuje? Takové představy se zrodily z hloupé fantazie. Víš, že světská moudrost bez moudrosti Boží je u Boha hloupostí? Jak velice tě jednou zahanbí laik, který ani neumí číst a psát, ale umí žít podle Boží vůle a miluje Boha z celého srdce (…). Jak strašně bolí Pána Ježíše nevděčnost, když vidí, že užíváš jeho darů nikoliv k jeho slávě a dobru své duše, ale na hanebnosti a hříchy, které tě přivádějí do neštěstí. (…)
Šíření pohoršení
Drahý lékaři, děláš nešťastným nejen sám sebe, ale přesvědčuješ i jiné, že život podle Boží pravdy není možný. Že škodí zdraví, že člověk se musí řídit zákony přírody, uspokojovat své zvrhlé vášně. Kdyby však Boží zákon byl nemožný, neukládal by ho Bůh pod hříchem. Jak šíleně křivdíš nejen sobě, ale i bližním. Takové klamání není hodno člověka, tím méně katolíka. Bylo by ti lépe, kdyby ses nenarodil. Jestliže si myslíš, že Boha není, nebo chceš na něho zapomenout, neujdeš setkání s ním v den své smrti. Dokud žiješ, všechno můžeš napravit.
Obrať se!
Kolik lékařů páchá zločiny a zabíjejí děti v lůně matky ještě dříve, než přijdou na svět. I to prý má být přirozenou věcí a není to hřích! Jak strašná je tvoje zaslepenost, pokud tak mluvíš. Co ti pomůže, kdybys získal celý svět, jestliže zahubíš svou duši?
Všechno můžeš napravit!
Ale dokud žiješ, všechno můžeš napravit, jestliže využiješ milost, kterou ti nabízí nejlepší Otec, Pán Bůh. Využij času, který se už nevrátí, jestliže ho zmaříš, špatně to skončí. Pán Ježíš ti všechno odpustí, jestliže se na něho obrátíš s prosbou o milosrdenství a odpuštění. (…)
Změň svůj život a přesvědčíš se, jak sladký je Pán a jaké je to štěstí mu sloužit.
Rozálie Celaková (viz)
Miłujcie się 01/2017
