»Vraťte nám mši!«
Odvážný projev Jérôma Triomphe 15. listopadu v Saint-Maur-des-Fossés u příležitosti velkého boje o svobodu kultu a za obranu víry. Za svoji odvážnou bojovnost při obraně života, svobody výchovy a náboženství byl vyznamenán čestným titulem od Consiglio Direttivo dei Giuristi per la Vita.
Francouzští katolíci,
znáte situaci: vláda nám zakázala shromažďovat se ve svých kostelech: v kostelech, které nám stát ukradl již dvakrát: 1790 a 1905. S odvoláním na princip laicity vláda nařídila, že pohřební obřady jsou důležitější než ty, při kterých dochází ke svátostnému proměňování. 7. listopadu Státní rada potvrdila zákaz účastnit se mše svaté v našich chrámech, a to v rozporu s vyjádřením Vědecké Rady.
Základní náboženská svoboda byla zcela deklasována na úroveň nižší než svoboda shromažďování, která zůstává zaručena. Kult je možno vykonávat pouze ve spojení s jinou aktivitou v případě, že se tak děje mimo dům. Tak je to výslovně napsáno. Základní náboženská svoboda byla omezena na slovo, které ztratilo smysl.
Ve jménu nové zdravotní diktatury vláda požaduje:
- aby miliony rodičů doprovázely miliony dětí do školy;
- aby podniky byly otevřené a platily daně;
- aby Pařížané namačkaní jako sardinky v metru dýchali nejotrávenější vzduch ve Francii;
- že je možno tvořit fronty u trafik k nákupu cigaret, ve jménu veřejného zdraví!
Je možno si koupit gril a v zahradnictví kytku místo mše, je možno tlačit se v obchodech, kde malí prodejci těžce dýchají jak v agonii a vláda je ignoruje, zcela lhostejná k jejich problémům. Nastupuje naopak hodina, kdy účastnit se bohoslužby s rouškou a s odstupem je pro ně nepřijatelné.
Předchozí ministr pro náboženské záležitosti se pokoušel vysvětlit, že se můžeme dívat na mši v televizi a že ostatně zbývá ještě možnost modlit se individuálně. Pokoušeli jsme se vysvětlit mu, že jízda na kole není totéž co sledovat Tour de France. Marně jsme se pokoušeli vysvětlit, co je to svátost a eucharistické přijímání jakožto pokrm pro naše duše...
Nový ministr pověřený náboženským záležitostmi je stejného ražení a pohrozil nám, že použije pořádkové síly. Navíc, když odůvodňoval zákaz mše, měl tu odvahu tvrdit, že »život je důležitější než všechno ostatní«! Nikoliv pro vás, pánové z vládly! Nikoliv pro Stát, který způsobil smrt Vincence Lamberta! Nikoliv pro Stát, který je propagátorem milionů potratů. Nikoliv pro vás, pánové této vlády, složené z většiny, která rozšířila možnost potratu z psychosociálních důvodů až do devátého měsíce.
Drahý pane ministře, měl byste vědět , že pro nás věřící existuje mnohem větší dimenze než pozemský život, i když ve skutečnost se my věřící jevíme jako nejhorlivější ochránci tohoto života. Naše největší dobro zde na zemi je jistota věčného života. Kdybychom neměli tuto jistotu, byli bychom prostě jen cimbály, které dělají rámus a nic jiného. Nejdůležitější dobro po nás je věčný život. Co to prospěje, kdyby člověk získal celý svět, ale ztratil svou duši?
Představitelé vlády nás odmítli přijmout, protože nic nevědí, nic nechápou a ve skutečnosti námi pohrdají. Pravdou je, že se nás katolíků nebojí. Ale nebojí se ani Francouzů, když jejich první ministr měl odvahu říct, že nemá v úmyslu povolit uzdu, jakoby samotní Francouzi byli nějaký dobytek, se kterým se může nakládat a pohrávat dle chuti? (...)
Navzdory článku 3 dekretu z 29. října 2020, který nám povoluje manifestovat, pokud respektujeme sanitární opatření vynucené pandemií, francouzští prefekti přijali instrukce, které ukládají absolutní zákaz náboženského obřadu. Rozhodli o tom v rozporu s tím, co stanoví právo, jakoby modlit se nebo sloužit mši na veřejném prostranství nemohlo být pokládáno za formu manifestace. Jakoby stát měl právo soudit způsob jakékoliv manifestace. Je možno říct, že v celé Francii bylo ohlášeno více než čtyřicet manifestací. Nemluvíme o tom, že závažně nelegitimní je jednání prefektur, když neodpovídají na žádosti různých iniciátorů manifestací, požadujících právo na mši, kteří jsou ponecháni v nejistotě, pokud jde o právní bezpečnost. Toto nelegitimní počínání není nic jiného než pokus odradit manifestanty, kteří jsou už unaveni a byli pokutováni.
V jiných místech, v Nantes a Lyonu, Clermont-Ferrand a Bergeracu, Paříži, Grenoblu a Štrasburku byly rozšířeny zákazy: prefekti ministra pro náboženské záležitosti chtějí zakázat veškeré modlitby a dovolit jen protestní manifestace za porušení práva a principu laicity! Ti, kteří měli záměr manifestovat před otevřenými dveřmi kostelů, ve kterých se slaví mše bez věřících, byl vykázáni na náměstí. Ti, kteří měli odvahu ohlásit manifestaci za obnovení práva na mši a modlitbu, byli umlčeni.
V Cermont-Ferrand soudní autorita zakázala manifestaci, protože měla „náboženské cíle“. V Nanes, sotva začalo shromažďování, úřady zakročily a jako důvod uvedly, že to, co je zakázáno uvnitř, musí být zakázáno i venku! Žádnou roli zde nehraje virus, ale jen samotný kult. V Lyonu prefekt svolal organizátory manifestace, která se dožadovala mše. Bylo přítomno šest organizátorů a ti popírali, že se jednalo o kult jen proto, že byl přítomen jeden kněz. Šlo o to, že někteří katolíci klečeli, a tím porušovali zákaz kultu. Ti, kteří si počínali tak, jak to dělají Black Lives Matters, nejen měli právo si tak počínat, ale byli za to od funkcionářů dokonce chváleni a povzbuzováni. Když organizátor položil otázku, zda je možno číst na manifestaci evangelium, uvedl funkcionáře do rozpaků, protože na takovou eventualitu nebyli připraveni. (...)
V Paříži to byla první manifestace, která měla být odpoledne před chrámem San Sulpicio. Prefekt výslovně řekl: Zakazuji jakýkoliv vnější náboženský projev, žádné modlitby, zpěv nebo mše. »Žádné viditelné náboženské znamení«! V pátek ministr pro náboženské záležitosti výslovně hrozil francouzským biskupům. Podle něho modlit se na ulici je nejen porušení dispozic vlády, ale také zákona a odluky církve od státu!
Vědí oni vůbec, co mluví? Jejich neznalost náboženství a práva je propastná a dává nám tak definitivní obraz.
Někteří chtěli věřit v možnost pokojné a umírněné laicity. Ale je to právě stát, který pod záminkou zdravotní nouze chce podřizovat náboženství svému agresivnímu laicismu. Nedělejme si iluze: Stát chce se stále rostoucí naléhavostí zavádět zásadu, že jeho laický charakter zakazuje jakýkoli náboženský projev mimo soukromá a uzavřená místa.
To je nový totalitní požadavek! Jestliže se nevzepřeme, další krok bude zákaz procesí a poutí. To je pro ně nesnesitelné. Princip laicity bude aplikován na náboženství. Co zabrání republice, nařídit doktrínu a morálku podle svých zákonů? Tento laicistický protináboženský totalitarismus bude velmi těžký. Ale nesmí nás to udivit. Nezapomínejme na poučení, jaké nám poskytují dějiny.
V roce 1790 stát uloupil katolíkům všechna časná dobra církve, plod práce a obětí celých generací našich předků, jejichž krev zavlažila půdu Francie. Stát zavřel brány kostelů, a svatostánky, zkonfiskoval kalichy a pixidy, které patřily katolíkům, aby tak zavedl svůj pokrok.
Nyní znovu v roce 2020 jsou to už jen duchovní dobra, která nám zbývají. Ale na rozdíl od časných statků, které jsou zaneseny do katastrů, duchovní dobra jsou zapsána ve velkých registrech našich duší a garantována knihou hypoték Božích. Nemají tedy možnost ani právo nám je odebrat. V roce 1905 katolíci povstali, aby bránili své kostely, do kterých chtěl vstoupit stát a konfiskovat inventář. V roce 2020 stejní katolíci, věrní dědictví těch včerejších se ocitají před zavřenými chrámy, ve kterých se nám zakazuje slavit mši svatou.
Nuže, svoboda je křehké zboží, které je třeba bránit, jak učil Ježíš. (Mimochodem, vyslovit jeho jméno na veřejnosti je také zakázáno, pane prefekte?) »Dávejte, co je císařovo císaři a co je Božího, Bohu«.
Nuže, my nepřijímáme! S právem se nekšeftuje, právo se vymáhá! Dejte to, co je Božího, Bohu. Vraťte nám přijímání Těla živého Boha! Vraťte nám, co nám náleží! Pozvedněme společně toto volání po celé Francii, ať zní od města k městu jako ozvěna našeho hněvu, naší naděje a našeho poslání: Vraťte nám Mši!
La Nuova Bussola Quotidiana
