Jan XXIII. na římském synodu
Bl. Jan XXIII.
Z promluvy na závěr Římského biskupského synodu 1960
Tři velké úcty: Jméno, Srdce a Krev Ježíše Krista Vykupitele
Zkušenosti z prvního roku pastorační péče biskupa Říma, který k vám promlouvá, vyvolaly u některých zbožných duší pocit, že podporuje zvláštní pobožnosti, nové tituly kultu s inspiracemi místního charakteru, jako by dával volný prostor fantazii a málo dbal na soustředění ducha. Chtěli bychom vám na závěr synodu sdělit a důvěrně vás seznámit s tím, co je v praxi církve nejprostší a nejstarší. Náš Pán Ježíš Kristus, jak je řečeno v evangeliu, nás naučil jen jedné modlitbě, a tou je Otče náš. Svatý Jan nám zachoval text modlitby, kterou Ježíš pronesl k Otci v hodině loučení a vyprošoval milost trvalé jednoty učedníků mezi sebou, s ním a s Otcem.
Nic víc. K osvětlení a podpoře klanění se Ježíši nic nemůže posloužit lépe než rozjímat o něm a vzývat ho v trojím světle jeho Jména, Srdce a Krve.
Velký světec, velice populární v Itálii v 15. století, sv. Bernardin Sienský, byl šťastným a nadšeným pěvcem Svatého Jména, jemuž je věnována četná literatura a umělecká oslava s velmi příjemnými a dojímavými invokacemi a rozjímáními.
Po zjeveních v Paray-le-Monial uchvátil Ježíš všechny tehdejší zbožné duše, vůči kterým se rozšířil nepatřičný odpor: jeho kult však triumfuje v srdcích, v chrámech, v institutech, které od něho přijaly jméno a věhlas.
A Krev? Ó nejdražší Ježíšova Krev, která nám dovoluje žádat pokorně Pána o odpuštění našich hříchů, velmi vřele ji doporučujeme zvláště kněžím a věřícím diecéze Řím, neboť slávou všeho římského kléru je onen svatý kněz, který se narodil na Eskvilinu krátce před Francouzskou revolucí. Budiž řečeno, že svatý Kašpar Bufalo byl pravý a největší apoštol úcty k Nejdražší Ježíšově Krvi ve světě, zakladatel misijní kongregace, která žije a prosperuje v mnoha ohledech. Slouží ke cti svatého Kašpara Bufalo, mladého kněze, který zemřel ani ne padesátiletý, jemuž se připisují ona slova odpovědi nejmocnějšímu muži té doby, který vyžadoval přísahu věrnosti: „Nemohu, nesmím a nechci!“ a dal přednost vyhnanství před zbabělostí.
Ctihodní bratři a milovaní synové. Zdrželi jsme vás svou řečí déle, než máme ve zvyku v třech dnech synodu. Dotkli jsme se různých témat a skončili jsme, abychom se ocitli na vrcholu Kalvárie. Ó, jaká krása, jaké strhující závěrečné vidění!
Před námi je Jméno Ježíšovo ve třech jazycích nad hlavou Ukřižovaného: srdce tlukoucí v hrudi úzkostí před krajní obětí, krev řinoucí se z otevřené rány jako z nevysychajícího a nevyčerpatelného pramene života a všeobecného vykoupení.
Vedle kříže jsou dva svědkové: Ježíšova Matka a milovaný učedník. Ó Maria, ó Maria, ty jsi nazývána Salus Populi Romani a pokorný biskup Říma tě denně volá a vzývá: Královno apoštolů, Královno kléru, Pomocnice křesťanů, Pomocnice biskupů! Tato slova postačí, aby ti vyjádřila líbeznost naší lásky k tobě, Matko Ježíšova, Matko naše, a prosila tě o milosrdenství pro nás, tvé nejoddanější a dobré syny.
AAS 52 (1960)
Překlad -lš-
