Výzva k pravým elitám proti prostřednosti
29.10.2020
Katolické nobility
Existuje vztah mezi virem, který postihl v posledních deseti měsících dvě miliardy osob, a mezi bludy, které již několik desetiletí zachvacují svět? V obou případech máme co do činění s patogenními činiteli, napadajícími společenský organismus. V prvním případě je agresorem vir, který útočí na tělo a je možno jej identifikovat jen pomocí mikroskopu; v druhém případě je to červ, který napadá a hubí duše, ale jeho identitu nám ukázalo nebe, když v roce 1917 P. Maria ve Fatimě oznámila, že pokud se lidstvo neobrátí, Rusko rozšíří své bludy a budou následovat války, revoluce a zánik celých národů.
Blahoslavená Panna Maria měla před očima nejen dvě strašné světové války a desítky milionů obětí komunistického totalitarismu a nacismu, ale také zdravotní krizi, kterou dnes prochází lidstvo se všemi důsledky politickými a sociálními, které se už jasně rýsují. Je to horizont bez sociální kontroly a skrze sanitární diktaturu, jak si mnozí myslí, především psychologický kolaps moderní společnosti. která se vzdálila od Boha a zvolila si cestu vlastního sebezničení.
Tento tragický scénář se rýsuje jako neodvratný, protože k nekajícnosti lidstva se připojil odpad vrcholů církve, která nehlásá nezbytnost modlitby a obrácení k jediné Kristově církvi, nýbrž hlásá nové evangelium – ekologické, ekumenické a globalistické. Jak se vyhnout trestu, který Maria předpověděla ve Fatimě, když máme před sebou církevní činitele, jako je nový kardinál Cantalamessa, který už léta opakuje, že pohromy nejsou Boží trest (srov. Avvenire 23. 4. 2011) a nejnověji Corriere della Sera 10. 4. 2020? Bůh se nenechá vysmívat!, napomíná sv. Pavel v listě Galatským (6,7).
Cantalamessa jako mnoho dalších prelátů je pravým synem 2VK. Ale i ten, kdo popírá odpovědnost
2VK, nemůže popírat bezprecedentní krizi hodnot, která se projevuje ve ztrátě rozlišování dobra a zla, v relativismu, v praktickém ateismu, v jakém žije lidstvo, které poté, co přestalo věřit v Boha, vyznává víru v modly jako je Matka Země.
Převrácení hodnot, jaké se projevuje v právní a sociální ochraně homosexuality, je výmluvným vyjádřením dramatického procesu probíhajícího morálního úpadku. Ale ještě závažnější je schvalování nebo shovívavost, jakou vedení církve projevuje pro tuto degeneraci společnosti.
Stádo zůstává bez náboženského a politického vedení, ale má v skutečnosti pastýře, jaké si zasloužilo. Nedostačující jsou protesty proti civilní, náboženské a politické autoritě, pokud nezačne vnitřní obnova života a způsobu myšlení, překonání kompromisů s moderním světem, v čemž spočívá hluboká příčina současné krize.
Dnes je dobře známá polovičatost, která je odmítnutím velikosti a nadvlády ducha, nahrazená hledáním úspěchu a vlastních zájmů. Skandál, kterým prochází sekretariát Vatikánu v těchto dnech, vynáší na světlo vulgární způsob služby církvi, ve které nacházejí své přirozené pařeniště teologické a morální bludy.
Pravdu má Ernesto Galli z Lóže v článku pod titulem Zbloudilá italská katolická církev v Corrieredella Sera 17. 10. 2020, kde si bere na mušku katastrofální správu vatikánských financí a odhaluje »zmizení katolické Itálie z aristokratického a měšťanského tisku a ztrátu kompetencí z nedávných dob, kdy církev sloužila různým způsobem katolicismu a byla učitelkou významu etiky bez ohledu na osobní zájmy. Nedostatek opravdové a pravé vlastní kompetence i v oblasti nenáboženské kompetence a současně nemožnost počítat s kompetencí v civilní katolické společnosti, protože tato neexistuje nebo je příliš vzdálená nejen od finančních možností Svatého stolce, ale ještě více od vztahů ke „světu“ a žije nebezpečně na samém okraji ilegality nebo v ní a v nejlepším případě si vede velmi neobratně.«
30. října se konala v Římě v paláci Pallavicini mezinárodní konference u příležitosti publikace knihy prof. Plinio Corrêa de Oliveira Vznešenost tradičních elit v promluvách Pia XII. k římské šlechtě (Marzorati, Milano 1993). Kardinál Alfons Maria Stickler tehdy pronesl výzvu k tradičním elitám k odvážné bitvě a obraně lidských a křesťanských hodnot (srov. Tommaso Monfeli, Cattolici senza compromessi, Fiducia 2019, pp. 137-138). Bylo málo těch, kteří výzvu přijali, ale odpor tohoto mála, kteří pokračovali v boji, ukazuje cestu pro mravní obnovu Itálie a Evropy při dnešním formování elit pro zítřek. Pravé elity, především duchovní, ale také politické a sociální, aristokracie duše, myšlení a výchovy, která nese prapor katolické kontrarevoluce, jsou zatím skryté v základech společnosti. Toto je cesta, kterou sledujeme a kterou vyznačujeme pro ty, kteří nechtějí být znechuceni ve víru bažin, jaké máme před sebou.
Roberto de Mattei Corrispondenza Romana
