Na řadě je celibát
30. 1. 2019
Při návratu z Panamy se paluba letadla stala opět místem tradiční Bergogliovy konference s nabídkou výroků, které si plánovitě protiřečí, takže si každý může vybrat, co se mu nejlépe hodí.
Je třeba si uvědomit, že se nejedná o učitelský úřad, ale o osobní názory, o kterých je možno diskutovat, to všechno však s jasným vědomím, že papežovy výroky jsou určeny k tomu, aby předznamenaly veřejné katolické mínění a záměrně naznačují „kontroverzní pastorační rozhodnutí“, jaké má Bergoglio za lubem.
To, co bije do očí na první pohled, je způsob kontradiktorního vyjadřování, tj. pronést soud, ale hned také jeho protiklad, tak, aby si každý mohl vybrat to, co chce slyšet. Klasickým příkladem je jeho odpověď týkající se kněžského celibátu. Na prvním místě stojí obrana daru celibátu s taseným mečem jeho věčné platnosti, o jaké Bergoglio nehodlá připustit diskuzi. Ale pak, ejhle: je tu výjimka: »Byla by tu jakási možnost na velmi vzdálených místech, myslím na ostrovy v Pacifiku, ale něco takového přichází v úvahu jen v případě pastorační nezbytnosti.« To znamená: když je nedostatek kněží a eucharistie se může podávat jen zřídka kdy, pak... A jedna novinářská hlava napíše titulek, že celibát je nedotknutelný, a jiná mluví o možnostech ženatých kněží. Každý si může vybrat to, co mu právě vyhovuje.
Ve skutečnosti když se podíváme na odpověď hlouběji, je nám jasné, že máme co do činění s metodou „iniciování procesů“, Bergogliovi tak blízkou. Začíná se výjimkami: vzdálená místa, kněží, kteří navštěvují společenství jednou za rok, (ale toto není žádný nový problém a zatím nikoho z papežů nenapadlo uvažovat o ženatých kněžích), a tedy výjimky, a ty se pak se rychle stanou pravidlem. Ostatně němečtí biskupové se již touto cestou vydali a téma „viri probati“ bude jedním z jejich trumfů pro příští synodě o Amazonii, která se bude konat v říjnu v Římě.
Papež se zde zmínil o tézích jistého P. Fritze Lobingera, o jakési formě „omezeného kněžství“ pro ženaté muže; jde o určité extempore, které se nebere vážně, je to jen zmínka, že takové hypotézy existují a že je možno je studovat. Jenže to je ve skutečnost lež, jde o cestu, o které se už dlouho mluví: kardinál Reinhard Marx, předseda německých biskupů a jeden z papežových nejbližších spolupracovníků, o tom mluvil v listopadu 2017 právě v souvislosti s tématem „viri probati“ a sám papež František již v roce 2015 při návštěvě německých biskupů ad limina doporučil číst díla P. Lobingera. Je tedy jasné, kudy se chce ubírat a kam míří.
Jiný příklad jeho proměnlivých řečí, tentokrát o migrantech. Téma přijímání všech a otevření hranic to je ustavičné bušení tohoto pontifikátu, až do té míry, že mezi fanoušky papeže Františka se množí návrhy, aby papež vyhlásil exkomunikaci pro ty, kteří chtějí brzdit neregulérní imigraci. Ale včera, a po pravdě řečeno nebylo to poprvé, papež v řízeném rozhovoru vyjádřil podporu konceptu „pomozme jim domů“. Slova, která by se nám líbila i z úst Mattea Salviniho. Opět: Každý ať si vybere to, co se mu hodí.
I zde se jedná o reálný proces, kdy Bergoglio vystupuje tak, že je mu možno rozumět teprve v komplexu všech jeho názorů, které uvádí do pohybu: proti pravidlu, že všichni staví jen na principu přijímání, stojí značná dávka zásahů a gest proti těm, kteří chtějí zrušit národní hranice. Jsou to dokonce sami biskupové, kteří se v tomto ohledu stali jeho skutečnými protivníky.
V každém případě tento způsob, jak Bergoglio prezentuje své myšlení a zakuklené záměry, nevyhnutelně vyvolává zmatek a rozdělení. Projevuje se to na způsobu, jak se pozorovatelé i mnozí věřící se mezi sebou přou a obě strany se přitom opírají o Bergogliovy výroky, které si ovšem protiřečí.
Riccardo Cascioli, Nuova Bussola Quotidiana
Zmapování Bergogliovy odpovědi na plánovitě stylizovanou otázku na palubě letadla
Dotaz: Viděli jsme po čtyři dni tolik mladých lidí, jak se velmi intenzivně modlí. Jistě je mezi nimi určitý počet těch, kteří by si chtěli zvolit duchovní život. Ale snad někdo z nich váhá, protože je to těžká cesta: nemůže se oženit. Je možné uvažovat o tom, že katolická církev dovolí ženatým mužům, aby se stali kněžími?
Odpověď: Ve východním ritu katolické církve je to možné. Před diakonátem je možno provést volbu. Ale v latinské ritu mi přichází na mysl věta sv. Pavla VI.: „Raději bych obětoval život, než změnil zákon o celibátu“. Je to odvážná věta. V době velmi obtížné, byl to rok 68 -70. Osobně si myslím, že celibát je velký dar církvi, na druhém místě říkám, že nesouhlasím s tím, aby celibát byl volitelný. Mohla by být jakási možnost ve velmi vzdálených oblastech, myslím na ostrovy v Pacifiku... když je zde pastorační nutnost, je nutné myslet na věřící. Existuje kniha P . Lobingera, zajímavá - to je věc k diskuzi mezi teology, není to ještě moje rozhodnutí. Moje rozhodnutí je: celibát jako volba před diakonátem – ne. To je moje osobní věc. Neudělám ji. To zůstane jasné. Je to jen moje osobní mínění. Jsem si tím jist, snad? Necítím odvahu předstoupit před Boha s tímto rozhodnutím... (ale) P. Lobinger říká, že církev dělá eucharistii a eucharistie dělá církev. Na několika místech říká Lobinger: kdo dělá eucharistii? Vedoucí oněch skupin jsou jáhni, nebo sestry, nebo přímo laici. A Lobinger říká: je možno vysvětit starého ženatého muže, to je jeho téze, ale pouze, aby vykonával munus sanctificandi, tj. sloužil mši a posluhoval svátostí smíření a pomazání. Kněžské svěcení uděluje trojí úkol: řízení, nauky a posvěcování. Biskup mu dá jen licenci posvěcování. To je zajímavá kniha. A snad může pomáhat při řešení problému. Myslím, že téma může být otevřeno v tomto smyslu: tam, kde je pastorační problém nedostatku kněží. Neříkám, že se to má udělat. Nepřemýšlel jsem o tom, nemodlil jsem se za to dostatečně. A teologové musí studovat. Pater Lobinger je dar víry Jižní Afriky. Je již starý. Mluvil jsem s pracovníkem státního sekretariátu, biskupem., který musel pracovat v komunistické zemi na začátku revoluce Byla to padesátá léta. Biskupové světili tajně venkovany, velmi zbožné. Pak přešla krize, o třicet let později věc byla vyřešena. Říkal mi, jak byl dojatý, když viděl ty venkovany při koncelebraci, jak si oblékli alby ke koncelebrování. To se stalo v dějinách církve. Je to věc ke studování, přemýšlení a modlitbě.
Legenda: JÁ NE!
JINÍ ANO
TROCHU CITU?
ASI ANO - TO BY MĚLO JÍT
TO JE ONO!
