Individualismus a rozvody jsou pramenem smrti
Robert Redfield je ředitelem Cdc - (Centers for Disease and Control Prevention). Je to složka v oblasti veřejného zdraví, která monitoruje šíření nemocí. Konstatuje: »Nyní víme, že zážitky nepřátelství v dětství mají nesmírný vliv na budoucí zdraví jedince, takže můžeme říct, že jsou v pěti z deseti případů příčinou úmrtí.
Redfield hovoří o takových situacích, jako je odloučení od rodičů, rozvody, zneužívání, být svědkem násilí nebo rasismu. Ze souboru dat z 25 států USA jedna ze šesti osob prožije během svého dětství zážitky nepřátelství, které jsou pak příčnou extrémních a opakovaných stresů schopných způsobit fyzická a emotivní poškození, závislosti jako alkoholismus a drogy. Silně podporují výskyt chronických onemocnění a úmrtí na rakovinu, diabetes, srdeční choroby, sebevraždy a nadměrné užívání léků.
Spolu s fyzickými poškozeními je registrován výrazný pokles školního prospěchu a větší výskyt nezaměstnanosti. S tím rostou také sociální náklady spolu s náklady ve zdravotnictví.
Zpráva popisuje americké domy jako místa zneužívání, drog, strádání z odloučenosti, sebevražd a pokusů o sebevraždu a tvoří tak obraz o zdraví rodin, které místo aby byly prostředím, kde osoba vzkvétá, stávají se místem její destrukce. Při skutečnosti, že jeden ze šesti Američanů zakouší traumata, je pochopitelné, že kdyby tento počet byl snížen (jde o 21 mil. případů), také výskyt jiných nemocí by významně poklesl.
Nemožnost zaznamenat všechny příčiny je tím více znepokojující, když vezmeme v úvahu jinou zprávu z října o počtu sebevražd mladých lidí od roku 2007 do 2017: počet těchto osob ve věku od 10 do 24 let vzrostl o 56%, takže sebevražda je na druhém místě příčin úmrtí. Roli zde sehrává i závislost na smartfonech, které mají vyplňovat pocit samoty, ale stávají se stále více smrtonosné.
Mohli bychom položit otázku, jak si může americké zdravotnictví stěžovat, když školy jsou přeplněny technologií a progresivistickou výchovou, která odstraňuje všechny limity a bariéry, vláda po léta podporuje rozvody a svobodu dospělých dělat, co se jim líbí, schvaluje potraty a homosvazky, eutanazii a marihuanu i u dětí a dospívajících, protože přicházejí do styku s tím, co si pořizují rodiče.
Aaron Kheriaty, profesor psychiatrie a medicinální etiky na univerzitě v Kalifornii ve First Thingh uvádí, že »pravou příčinou rozcupovaného sociálního tkaniva je etický relativismus, kvůli kterému riskujeme, že ztrácíme solidní identitu, jasnou orientaci a koherentní vyprávění, která dávají smysl našemu individuálnímu a vzájemně sdílenému životu. V syntéze: svět, který byl oloupen o univerzálně platné a závazné pravdy, kde se rozmáhá pocit, že ztrácíme solidní základy (myslíme právě na rozvod, kvůli kterému děti ztrácejí důvěru a pocit bezpečí), vyvolává neustálé úzkosti. To jsou poměry, které nemohou být dlouhodobě tolerovány.
Psychiatr naopak objasňuje na podkladě souvislého soubor medicinálního výzkumu, že modlitba, náboženská víra a účast v náboženském společenství a v praktikách jako je vděčnost, odpouštění a jiné ctnosti, mohou redukovat deprese, snížit riziko sebevraždy, užívání drog apod. Abychom citovali alespoň jeden výsledek rostoucího medicinálního výzkumu v této oblasti, Tyler VanderWeele TH Chan School of Public Health di Harvard publikoval studii o sebevraždě a náboženském životě mezi ženami v USA a odhalili, že některé skupiny jsou zcela chráněny před rostoucí vlnou zoufalství a sebepoškozování. Mezi roky 1996 a 2010 ty, které se účastnily jakékoliv náboženské akce jednou nebo vícekrát v týdnu, mají pětkrát menší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu. Ty, kdo se prezentují jako křesťanky, vykazují podle statistik USA poloviční výskyt sebevražd. Z 6999 katolických žen, které tvrdí, že se účastní mše svaté více než jednou týdně, ani jedna nespáchala sebevraždu. Náboženská praxe se ukázala jako důležitý a velmi prostý životní průvodce. Ty, které uvádějí, že jsou katoličky, ale nenavštěvovaly mši, vykázaly výskyt sebevražd srovnatelný s jinými nepraktikujícími ženami.
Je tedy možno říct, že vážný a pěstovaný vztah k Bohu (který obsahuje zachovávání zákona a jistých pravd) a církevní společenství jsou pramenem dobrého života. Důvod podle profesora závisí na skutečnosti, že náboženská víra může být pramenem, ze kterého čerpá osoba smysl, význam a účel, a pomáhá jí nejen přežít období intenzivní úzkosti, ale také najít smysl utrpení. Jak mi jednou řekl jeden můj pacient: »Kdybych neměl vztah Pánu Ježíši, už dávno bych se zabil«. Je třeba vzít v úvahu, že všechny traumatické eventuality, které registruje Cdc, se transformují do beznaděje a vedou k sebevraždě. K otázce, jaké jsou toxické prvky současné kultury, které přivedly tak četné osoby k tomu, že propadly depresi, Kheriaty poznamenává, že v »epoše meritokracie jsme oceňováni podle užitečnosti... To se děje tehdy, když je svoboda chápána jako volnost dělat si to, co chci, dělat si ze života prostředek na uplatňování svých zálib.
Naopak, jestliže platí „lex magistra“, pak americké zákony vyučují lhostejnosti k životu, když se střetává s radiální autonomií. Californie a Colorado se nedávno připojily ke čtyřem státům, které schvalují, když lékaři pomáhají pacientům v terminálním stádiu spáchat sebevraždu. … Máme důkazy, že sebevražedné jednání má tendenci se šířit od osoby k osobě skrze sociální sítě«.
Tento individualismus je lhář, protože »žádný člověk není ostrov. Žít, jako bychom byli bytosti, které se samy tvoří, samy determinují, je nebezpečné pro nás samotné i pro druhé, protože »solidarita a pocit vzájemnosti se z našich veřejných prostor zcela vytrácejí, zatímco temný horizont a samota narůstá«. Stačí připomenout, pokračuje psychiatr, že před několika roky si třicetiletý muž vzal život tím způsobem, že skočil z Golden Gate Bridge (což už udělalo tisíc pět set osob od doby, kdy byl most vystavěn). Po jeho smrti jeho psychiatr s lékařem vstoupili legálně do jeho bytu, kde našli jeho deník. Poslední slova, která zapsal před svou smrtí, byla: »Půjdu pěšky k mostu. Jestliže během této cesty se na mě někdo usměje, neskočím«.
Naděje jsou tedy »malá světélka, která se vynořují v soudržných společenstvích zakořeněných ve víře a motivovaných láskou«, která »budou vyzařovat stále jasněji. Spojení mezi jedním a druhým individuem se však stanou velkou vzácností ve společnosti, která hodnotí individua jen podle jejich užitečnosti«.
Benedetta Frigerio, Nuova Bussola Quotidiana
