Manifest aautentické katoliké školy
Pro katolickou školu. Tu pravou - Aldo Maria Valli
Aldo Maria Valli
21. června
Drazí přátelé Duc in altum, přijímám a s radostí šířím text tohoto Manifestu pro pravou katolickou školu, který vydal observant kardinál Van Thuân o sociální nauce církve.
***
Nastal čas pro pravou katolickou školu
Observatoř kardinála Van Thuâna pro sociální nauku církve.
www.vanthuanobservatory.com
Tento manifest zveřejňujeme po stejnojmenné konferenci, kterou naše observatoř uspořádala minulou sobotu 4. června v Lonigu (Vicenza) za široké účasti. Ti, kteří si stejně jako my myslí, že nastal čas pro skutečnou a svobodnou katolickou školu a že se musíme vymanit ze svěrací kazajky současného státně-církevního systému, se mohou k Manifestu připojit jednoduše tím, že napíší e-mail na adresu info.ossvanthuan@gmail.com. Obracíme se na rodiče, kteří praktikují domácí vzdělávání, mateřské školy (rodiče a učitelé), učitele v katolických farních školách, katolické učitele ve státních školách. Zapojit se můžete jako škola nebo jako jednotlivec. Ti, kdo se k Manifestu hlásí, nevstupují do nového sdružení, pouze prohlašují, že sdílejí jeho přístup, a dávají se k dispozici, aby v tomto smyslu přijali činnost Observatoře a podíleli se na ní, v naději, že se tak vytvoří široké hnutí.
****
Manifest
Katolická škola představuje veřejnou vzdělávací činnost přirozeného a nadpřirozeného řádu katolického náboženství.
Katolická výchova v katolické škole je zakládající a původní povinností/právem katolické církve, je původní nezakládající povinností/právem rodičů a je odvozeným, pomocným a nařízeným úkolem pro společné dobro politického společenství.
Církev má základní a původní povinnost/právo, neboť je ze své podstaty a poslání povolána hlásat Kristovu spásu všem lidem, přebírat, potvrzovat a očišťovat přirozený rozměr jejich života. Církev má v oblasti vzdělávání "nadřazenou" veřejnou roli, nikoliv pouze suplující nebo doplňující.
Církev prostřednictvím katolické výchovy a katolické školy vytváří kulturu a vytváří civilizaci, neboť Kristova pravda osvěcuje všechny různé oblasti kultury a civilizace a podněcuje je k tomu, aby byly plně svébytné ve své legitimní autonomii, což se neděje v režimu sekularismu, ale pouze ve strukturovaném vztahu závislosti rozumu na víře ve zjevení.
Katolická výchova v katolické škole přebírá disciplíny, které se mají vyučovat, podle jejich přirozené epistemické struktury (obsahové a metodologické) a v organickém rámci poznání, v němž některé disciplíny mají architektonický charakter, neboť jsou schopny se samy založit - Metafyzika bytí na přirozené úrovni a Posvátná nauka na nadpřirozené úrovni -, zatímco jiné mají autonomii v závislosti na principech jiných věd. Katolická škola tedy vychovává k Moudrosti, kterou je třeba chápat jako schopnost dát životu jednotný smysl podle prvních zásad a s ohledem na konečné cíle.
Výchovný naturalismus a výchovný personalismus jsou neslučitelné a reduktivní postoje, neboť nepřipouštějí již legitimní autonomii přirozené výchovy vůči nadpřirozenému rozměru a rozumu vůči zjevení. Jsou počátkem sekularizace vzdělání, která má stále radikálnější dopady a postupně zdůrazňuje odklon vzdělání od nejprve náboženských předpokladů a později od předpokladů přirozených a etických.
Rodiče mají původní úlohu danou přírodou, výchova je pokračováním plození. Nemají však absolutní právo, protože ze své přirozenosti mají především povinnost, povinnost vychovávat své děti k dobru, pravdě, spravedlnosti, kráse a řádu podle přirozených a nadpřirozených cílů své osoby a podle přirozeného a božského řádu a zákona.
Politické společenství má výchovnou povinnost, neboť je zodpovědné za společné dobro,nikoliv však zakladatelskou ani původní, ani přímou, nýbrž odvozenou. Politické společenství ji musí vykonávat nikoliv přímo a absolutně, ale v zájmu obecného dobra, tedy přirozeného a božského finalistického řádu společnosti, přičemž na sebe bere nepřímé a pomocné úkoly, jejichž cílem je zaručit zakládajícím a původním subjektům - církvi a rodičům - podmínky pro jejich výchovné působení.
Moderní a současný stát deformuje legitimní výchovné úkoly politického společenství, soustřeďuje výchovný úkol do sebe a upírá ho jak církvi, a to kvůli chybnému pojetí sekulární povahy výchovy, tak rodičům, neboť přirozený základ jejich výchovné povinnosti se ztrácí bez podpory náboženského rozměru »religio vera« pravé náboženství.
Moderní a současný stát deformuje legitimní výchovné úkoly politického společenství, soustřeďuje výchovný úkol na sebe a upírá ho jak círki a to kvůli chybnému pojetí sekulární povahy výchovy, tak rodičům, neboť přirozený základ jejich výchovné povinnosti se bez podpory náboženského rozměru »religio vera« ztrácí.
Vzdělávací etatismus je hluboce chybný nejen z hlediska toho, "kdo" má vzdělávat, ale také z hlediska toho, "co" má vzdělávat. Vzhledem ke své centralizaci a absolutnímu pohledu na sebe sama stát nakonec vnucuje svůj vlastní vzdělávací obsah, formuje duše žáků a studentů podle svých vlastních zásad a vyučuje obsah umělého a instrumentálního "občanského náboženství". Tento výchovný totalitarismus se projevuje nejen v autoritářských režimech, ale i v liberálních demokraciích. Je to nekultivovaný, ideologický a ateistický systém.
Stát se dnes stal nástrojem ve vztahu ke globálním mocnostem a do svého "občanského náboženství", které se systematicky vyučuje ve veřejném vzdělávacím systému, zahrnuje provozní potřeby nadstátních zájmových center. K etatistické nevzdělanostní ideologii se nyní připojuje nevzdělanostní ideologie globalistická.
Katolická církev dnes obecně nepovažuje svůj veřejný výchovný úkol za něco pro sebe podstatného, uznává primární titulaturu státu v této oblasti a chápe své působení buď jako suplující činnost, kdy domnělý legitimní nositel výchovy není schopen ji vykonávat, nebo jako činnost sociální animace směřující k obecným humanistickým hodnotám solidarity a bratrství. Ve skutečnosti popírá, že by církev měla "nadřazenou" veřejnou vzdělávací roli, a akceptuje vzdělávací sekularismus, který je předurčen k tomu, aby se stal vzdělávacím sekularismem. Tento postoj církve je patrný ve třech oblastech: a) přítomnost katolických učitelů ve státních školách je chápána jako funkční pro vzdělávací cíle státu, včetně výuky katolického náboženství; b) katolická farní škola je vnitřní součástí integrovaného veřejného systému, a proto je normativně a cílově závislá na indikacích státu; c) proti katolické mateřské škole se obvykle staví církevní instituce.
Potřeby katolického vzdělávání a katolické školy vyžadují odchod od státu a také od institucionální církevní reality, pokud sdílejí a spolupracují s etatistickým a globalistickým desedukačním systémem. To je možné na všech třech úrovních přítomnosti katolických učitelů ve státní škole, katolické vrstevnické škole a katolické mateřské škole, ke kterým přirovnávají domácí vzdělávání. Je také zřejmé, že omezení a zábrany jsou větší v prvním případě a postupně se snižují v dalších dvou. Z toho plyne, že dnes je katolická rodičovská škola, i přes své obtíže, hlavním způsobem, jak prosadit katolickou výchovu, aby byla důsledná. Katolická mateřská škola se však musí vyvarovat dvou chyb v přístupu. Prvním z nich spočívá v tom, že zapomene na svou vlastní povahu "veřejného" vzdělávání, tj. vzdělávání zaměřeného na dosažení skutečného společného dobra, a nakonec se určitým způsobem zprivatizuje. Druhým důvodem je samolibost ohledně její "hrdinské autonomní existence", zatímco svobodná katolická škola musí být chápána jako způsob, jak si církev "zdola" znovu uvědomuje svou nadřazenou povinnost hrát veřejnou vzdělávací roli.
Jsme si vědomi toho, že v této historické a církevní etapě musíme začít zdola.
Dodržování manifestu a závazků observatoře
Vyzýváme rodiče zapojené do domácího vzdělávání, katolické mateřské školy, katolické církevní školy a jednotlivé katolické učitele ve státních školách, aby se k tomuto manifestu připojili. Přihlásit se můžete jako škola nebo jako jednotlivec. Observatoř se zavazuje přispívat podle své specifické povahy jako instituce věnující se sociální nauce církve. Observatoř se zavazuje, že na tento manifest naváže iniciativami adresovanými stoupencům, jejichž cílem bude studium doktrinálních důvodů katolického vzdělávání, vzdělávání katolických učitelů a veřejná propagace nezpochybnitelného principu skutečné svobody vzdělávání. Přijímání adhezí bude mít na starosti sekretariát observatoře: info.ossvanthuan@gmail.com.
Observatoř kardinála Van Thuâna pro sociální nauku církve
www.vanthuanobservatory.com
