Lumen de Lumine

Záhady kolem Traditioni custodes

Z přednášky  Diane Montagna na Catholic Identity Conference 3. října 2021

„Není nic skrytého, co by nemělo být odhaleno,
nic tajného, ​​co by nemělo být známo a vyjít na plné světlo“ (Lk 8,17).

Někdy věci nejsou takové, jak se zdají. A někdy existují dvě „reality“: jedna, která nám byla oficiálně dána těmi, kdo jsou u moci, a druhá, o které později zjistíme, že je pravdivá.

Když 16. července 2021 papež František vyhlásil Traditionis Custodes a omezil tradiční mši v latině, řekl, že podle výsledků nedávné vatikánské konzultace biskupů byly normy jeho předchůdců Jana Pavla II. a Benedikta XVI. využívány některými, kteří se účastní mše Vetus ordo, aby zasévali nesouhlas proti Druhému vatikánskému koncilu.

V apoštolském dopise papež František o průzkumu a biskupech píše„V návaznosti na iniciativu mého ctihodného předchůdce Benedikta XVI., jež pozvala biskupy k ověření aplikace motu proprio Summorum Pontificum tři roky po jejím vydání, Kongregace pro nauku víry (CDF) provedla rozsáhlou konzultaci s biskupy v roce 2020, jejíž výsledky byly pečlivě zváženy ve světle zkušeností získaných v průběhu let.“

A pokračuje:

„Po zvážení přání formulovaných biskupy a po vyslechnutí stanoviska Kongregace pro nauku víry si přeji tímto apoštolským dopisem dále pokračovat v neustálém hledání církevního společenství. Proto jsem považoval za vhodné stanovit následující:"

Papež František poté pokračuje v nastínění nových omezení tradiční latinské mše.

Spolu s dekretem vydal papež František také průvodní dopis adresovaný biskupům. V úvodu říká, že stejně jako to udělal Benedikt XVI. se Summorum Pontificum v roce 2007, chtěl také vysvětlit „důvody, které vedly k [jeho] rozhodnutí“ k omezení tradiční latinské mše.

 

»První z nich, říká, jsou výsledky průzkumu, který CDF zaslala biskupům po celém světě. Papež František vysvětluje:

„Nařídil jsem Kongregaci pro nauku víry, aby vám zaslala dotazník k aplikaci motu proprio Summorum Pontificum. Obdržené odpovědi odhalily situaci, která mě bolí a znepokojuje, což potvrzuje nutnost zasáhnout. Pastorační záměr mých předchůdců, kteří měli v úmyslu „vynaložit veškeré úsilí, aby všem, kteří opravdu touží po jednotě, bylo umožněno zůstat v této jednotě, nebo ji znovu objevit [12], byl často vážně opomíjen. Možnost, kterou nabídl svatý Jan Pavel II. a ještě větší velkorysost Benedikta XVI. za účelem překomponování jednoty církevního těla s ohledem na různé liturgické citlivosti, byla použita ke zvětšení vzdáleností, zpevnění rozdílů, vybudování kontrastů, které bolí Církev, brání pokroku a vystavují ji riziku rozdělení.“

Podle papeže Františka tedy konzultace s biskupy hrála zásadní roli v jeho rozhodnutí přísně omezit tradiční mši.

Na základě těchto výsledků papež František uzavírá:

»Abych obhájil jednotu Kristova těla, jsem nucen odvolat možnost udělenou mými předchůdci." Zkreslení, které bylo použito, je v rozporu s důvody, které vedly k udělení svobody sloužení mše svaté s Missale Romanum z roku 1962».

Dále jsou v průvodním dopise další odkazy na výsledky dotazníku. Papež František ve skutečnosti říká:

»V reakci na vaše žádosti přijímám pevné rozhodnutí zrušit všechny normy, pokyny, ústupky a zvyky předcházející tomuto motu proprio a ponechat liturgické knihy vyhlášené svatými pontifiky Pavlem VI. a Janem Pavlem II. v souladu s dekrety Druhého vatikánského koncilu jako jediný výraz lex orandi římského obřadu«.

Podle papeže Františka proto konzultace biskupů hrála zásadní roli v jeho rozhodnutí přísně omezit slavení mše vetus ordo. Jak sám říká, výsledky ho tak „znepokojily a zarmoutily“, že ho „utvrdily v potřebě zasáhnout“. A tak nařídil, aby vyhláška okamžitě začala platit [bez jakéhokoli vacatio legis -ndT].

Po vyhlášení Traditionis Custodes proto kolovaly četné spekulace o výsledcích vyšetřování, ale Vatikán je nikdy nezveřejnil.

Mluví nadřízený CDF

O čtyři dny později, 20. července 2021, se v National Catholic Reporter a America Magazine objevil rozhovor, ve kterém starší člen CDF, arcibiskup Augustine Di Noia, asistent tajemníka Kongregace pro nauku víry, vyjádřil podporu oficiálnímu vyjádření papeže Františka s »tím, že jeho doprovodný dopis beze strachu zasahuje: tradiční hnutí ve prospěch mše vetus ordo se odklonilo  od iniciativy svatého Jana Pavla II. a Benedikta XVI. k vlastním cílům«.

Nabízí se několik otázek

Odráží však Traditionis Custodes skutečnou situaci? Byl průzkum, o kterém papež František řekl, že zakládá jeho rozhodnutí, spravedlivou konzultací s biskupy světa? Byla by tato konzultace považována za spravedlivou, pokud by byl obsah Traditionis Custodes navržen již na plenárním zasedání CDF na konci ledna 2020, které ustoupilo od konzultace, která měla odůvodnit rozhodnutí přijatá v dokumentu? Dalo by se to nazvat správným? Co kdyby se zjistilo, že v Kongregaci pro nauku víry byl vytvořen druhý paralelní postoj ještě dříve, než CDF obdržela všechny odpovědi biskupů? A dalo by se to definovat jako spravedlivé, kdyby Traditionis Custodes přesně nereprezentoval hlavní a podrobnou zprávu, kterou pro papeže Františka připravila čtvrtá část CDF, bývalá Ecclesia Dei ? Mnoho lidí ve skutečnosti vědělo, že se tato zpráva připravuje.

Podívejme se nyní na to, co vyšlo najevo o každé z těchto tří otázek.

Plenární zasedání 2020

První otázka, opakujeme, je následující: mělo by smysl uvažovat o tom, že Traditionis Custodes byl pouze výsledkem konzultací s biskupy světa, když nyní víme, že na konci ledna 2020 při plenárním zasedání Kongregace pro nauku víry již tři kardinálové položili základy pro motu proprio ze 16. července 2021?

Odpoledne 29. ledna 2020 se konalo plenární zasedání čtvrté sekce Kongregace pro nauku víry, bývalé Papežské komise Pontificia Ecclesia Dei, na které prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Luis Ladaria SJ, nebyl přítomen z důvodu nemoci.

Než budu pokračovat, musím říci, že se všeobecně ví, že kardinál Ladaria se „zdráhal“ zveřejnit Traditionis Custodes. Je považován za dobrého člověka, extrémně diskrétního, ale který  nikdy nepůjde proti vůli Svatého otce.

V nepřítomnosti kardinála Ladaria shromáždění předsedal tajemník CDF, arcibiskup Giacomo Morandi. Morandi, někteří si vzpomenou, byl jmenován náměstkem tajemníka CDF v roce 2015, než byli tři funkcionáři odvoláni, zatímco kardinál Müller byl stále ve funkci. Poté, v roce 2017 byl kardinál Müller „vyloučen“ a kardinál Ladaria byl jmenován prefektem a Morandi byl povýšen na tajemníka.

Na plenárním zasedání 29. ledna 2021 byli přítomni i další členové CDF, včetně kardinála Pietra Parolina; kanadský kardinál Marc Ouellet, prefekt Kongregace pro biskupy; italský kardinál Giuseppe Versaldi, prefekt Kongregace pro katolické vzdělávání; Kardinál Beniamino Stella, poté prefekt Kongregace pro klérus, američtí kardinálové Sean Patrick O'Malley a Donald Wuerl; italský arcibiskup Rino Fisichella, předseda Papežské rady pro podporu nové evangelizace; Arcibiskup Charles Scicluna z Malty, zástupce tajemníka CDF; francouzský kardinál Jean-Pierre Ricard, francouzský arcibiskup Roland Minnerath a další. Papež se schůze nezúčastnil.

Podle spolehlivých zdrojů vedli diskusi kardinál Parolin, kardinál Ouellet a kardinál Versaldi a vedli ji přesným směrem.

Abyste si mohli udělat představu o tom, co bylo řečeno, kardinál - považovaný spíše za „ministranta“ než za vůdce gangu - vyjádřil znepokojení nad tím, že se asi 13 000 mladých lidí přihlásilo na pouť v Chartres. Řekl, že je nutné důkladně prozkoumat, proč tyto mladé lidi přitahuje tradiční mše, a ostatním přítomným vysvětlil, že mnoho z těchto mladých lidí má „psychologické a sociologické problémy“. Dotyčný kardinál má zkušenosti z kanonického práva a psychologie, takže jeho poznámky k „psychologickým problémům“ by mohly mít váhu, zvláště u biskupů a kardinálů, kteří nejsou obeznámeni s tradiční latinskou mší a kruhy, které ji slaví a podporují.

Další kardinál řekl, že na základě jeho nedostatečných zkušeností v tomto ohledu „tyto skupiny neakceptují změnu“ a „účastní se bez koncelebrace“. Proto řekl, že je potřeba požádat o „konkrétní znak společenství jako uznání platnosti mše Pavla VI.“ A dodal, že „takto nemůžeme pokračovat“. Sdílel obavy, že tyto skupiny přitahují mladé lidi, a požádal o nalezení konkrétních způsobů, jak prokázat, že tito lidé jsou v Církvi.

Italský arcibiskup řekl, že souhlasí s tím, aby CDF nepokračovalo v diskusích s SSPX, protože „neprobíhá dialog s neslyšícími“, a stěžoval si, že papež František udělal v roce milosrdenství SSPX ústupky, ale nedostal nic na oplátku.

Hodinu a půl trvající setkání zakončil následující citát: „Tradice je živou vírou mrtvých. Tradicionalismus je mrtvá víra živých“.

Navzdory různorodým pozorováním, v konečných návrzích předložených Svatému otci vyplynul pouze jeden závěr. Co to je? Pečlivě prostudujte možný přenos různých kompetencí sekce VI (o institutech Ecclesia Dei a dalších řešených předmětech) na jiná vatikánská dikasteria, která se zabývají podobnými tématy: Kongregace pro bohoslužbu, Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života (také známé jako Kongregace pro náboženské vyznání) a Kongregace pro klérus.

V článcích 6 a 7 Traditionis Custodes papež František stanoví tyto normy:

Článek 6: Instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, které v té době zřídila Papežská komise Ecclesia Dei, spadají do kompetence Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života.

Článek 7: Kongregace pro bohoslužbu a kázeň svátostí a Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života budou v záležitostech spadajících do jejich kompetence vykonávat autoritu Svatého stolce a dohlížet na dodržování těchto ustanovení.

Upozorňujeme, že dotazník byl odeslán o pět měsíců později, v květnu 2020. Není známo, kdo otázky napsal.

 

Zdá se tedy, že o linii bylo již rozhodnuto během plenárního zasedání na konci ledna 2020.

Druhý paralelní postoj

Přejděme nyní k naší druhé otázce: tento proces by mohl být považován za spravedlivý, kdyby vyšla najevo existence druhého paralelního postoje vytvořeného v naukové části Kongregace pro nauku víry ještě předtím, než všechny odpovědi biskupů byly přijaty z CDF?

Spolehlivé zdroje potvrdily, že při přípravě hlavní zprávy zadali nadřízení CDF druhou zprávu, aby se ujistil, že ta hlavní odráží zpětnou vazbu biskupů. Kongregace si údajně musela být jistá, že hlavní zpráva nepřichází pouze k obvyklým závěrům, například že tradiční mše je pozitivním prvkem v životě církve atd. atd. Druhá zpráva byla poté předložena jako druhé stanovisko, ověření hlavní zprávy. Nadřízení CDF poté pověřili úředníka z doktrinální sekce sepsáním zprávy.

Je důležité mít na paměti, že odpovědi přicházely poštou nebo e-mailem nebo prostřednictvím nunciatur nebo biskupských konferencí.

Podívejme se na chronologii, jak se věci vyvíjely: výše uvedené plenární zasedání se konalo v lednu 2020. Dotazník byl rozeslán v následujícím květnu. Biskupové museli odpovědět do října 2020, ale stejně jako u jiných římských věcí přicházely až do ledna 2021 a všechny byly údajně přijaty, zkontrolovány a posouzeny pro hlavní zprávu.

Pokud jde o druhou souběžnou zprávu, není známo, zda byl úředník odpovědný za její vypracování připraven dospět k určitým závěrům. Jisté je, že druhá paralelní zpráva, která, pokud vím, byla zadána kolem listopadu 2020, byla doručena před Vánoci. V tomto okamžiku však CDF stále přijímala a zpracovávala odpovědi z průzkumu, a to až do ledna 2021. Druhá zpráva tedy byla určitě neúplná a pravděpodobně dokonce povrchní, vzhledem k rychlosti, s jakou byla dokončena, k objemu materiálu k analýze a  ke skutečnosti, že obdržený materiál byl napsán ve čtyřech nebo pěti jazycích.

Poté byly připraveny dvě zprávy. Byla ta, která nejvíce vyhovovala určité agendě, zvolena jako základ  pro Traditionis Custodes? Nebo si manažeři uvědomili, že materiál, který dorazil na CDF, neodráží ani neospravedlňuje to, co ti, kdo prosazují omezení, chtěli předvést, zadali druhou zprávu a dokončili ji za méně než měsíc, aby mohl být předložen nějaký paralelní text Svatému otci?

Není známo, zda papež František četl druhou zprávu, ani zda ji obdržel před hlavní zprávou, nebo po ní. Všechno bylo skryté.

Ale co vyšlo najevo a co budeme zkoumat později, je to, že Traditionis Custodes neodráží premisy nebo závěry hlavní podrobné zprávy. Otázka tedy zní: odráží premisy a závěry další zprávy? Nebo možné že neodráží závěry jakékoli zprávy, ale byla zpracována jinak?

Hlavní zpráva

Vraťme se nyní k naší třetí otázce: mohl by být celý proces považován za správný, pokud by Traditionis Custodes přesně nereprezentoval hlavní a podrobnou zprávu, kterou pro papeže Františka připravila Kongregace pro nauku víry?

Výše jsem odkazovala na rozhovor s asistentem tajemníka CDF, arcibiskupem Augustinem Di Noia, který byl zveřejněn 20. července 2021, pouhé čtyři dny po vyhlášení Traditionis Custodes.

Arcibiskup Di Noia, který trval na tom, že hovoří „jako teolog“, a nikoli jako úředník CDF, se od dotazníku zřejmě distancoval s tím, že nezná jeho výsledky. Kromě toho bagatelizoval význam konzultací a uvedl, že „důvod pro zrušení všech předchozích ustanovení v této oblasti nevychází z výsledků dotazníku, a není způsoben pouze jimi“. Poměrně zvláštní formulace, vzhledem k vysvětlení jeho motivů papežem Františkem.

Článek je podán jako shrnutí telefonátu nebo e-mailové korespondence: takže možná arcibiskup Di Noia neměl zprávu na stole, když držel telefon nebo odpovídal e-mailem. Je ale nemožné a nepředstavitelné, aby jako nadřízený CDF neměl alespoň přístup ke zprávě vypracované Kongregací pro nauku víry. Abyste to pochopili, nemusíte být Einstein.

Mohl by někdo říci: „Jako teolog nemám výsledky“, když jako nadřízený CDF obdržel předběžnou kopii a byl přítomen při revizi návrhu zprávy? Toto shrnutí viděli někteří v SFAO v podobě návrhu.

Článek mimochodem také uvádí, že papež František „pravděpodobně konzultoval, nebo alespoň poskytl předběžné kopie dokumentu papeži v důchodu Benediktovi“. Bylo mi řečeno, že článek, který jsem publikoval v The Remnant 1. června 2021, šest týdnů před vyhlášením Traditionis Custodes a který popisuje, co bylo v prvním a třetím návrhu, byl předán papeži Benediktovi XVI. Spolehlivý zdroj mi později řekl, že emeritní papež byl „šokován“. Je proto těžké uvěřit, že byl konzultován smysluplně.

Obdržel papež František hlavní zprávu? Zdroje uvádějí, že při audienci u kardinála prefekta CDF Ladaria papež František mu doslova vytrhl kopii zprávy z ruky s tím, že ji chtěl okamžitě, protože byl na ni zvědavý. Není známo, zda hlavní zprávu papež František skutečně četl.

Obsah hlavní zprávy ve světle konzultace

Víme, že hlavní zpráva byla velmi podrobná a rozdělená do několika sekcí. Jedna část byla velmi analytická, nabízející diecézi po diecézi, zemi po zemi, region podle regionu, analýzu kontinentu podle kontinentu, s různými typy grafů. Další částí bylo shrnutí, ve kterém byly uvedeny všechny argumenty spolu s doporučeními a trendy. Víme, že část zprávy obsahovala citáty čerpané z odpovědí, které pocházely z jednotlivých diecézí. Tato sbírka citací byla zahrnuta, aby měl Svatý otec ucelený vzorek toho, co říkali biskupové.

V červnu jsem oznámila, že na průzkum odpověděla pouze třetina světových biskupů. Dalo by se namítnout, že to není špatná reprezentace, protože člověk by nutně nečekal odpověď z mnoha zemí, například tam, kde se slaví byzantská nebo jiná východní liturgie.

V těch regionech, kde je tradiční mše rozšířenější (tj. Francie, Spojené státy a Anglie) je situace velmi příznivá. CDF dostalo od těchto zemí odpověď 65–75% diecézí, a přes 50% bylo pro. To by se mělo odrazit v hlavní zprávě.

V souhrnu by se dalo říci, že tradiční mše přináší mnoho ovoce. 

Co by rozumný člověk měl z hlavní zprávy? Že rozumná většina biskupů pomocí různých slov a různými způsoby v podstatě vyslala zprávu: „Summorum Pontificum je v pořádku. Nedotýkejte se toho." Určitě to nebylo 80 procent, ale více než 35 procent biskupů by řeklo: Nedotýkejte se ničeho, nechte vše tak, jak to je. Biskupové by řekli: V zásadě nedotýkejte se toho, ale navrhl bych několik věcí, jako biskup, který má trochu větší kontrolu. Někteří z biskupů, kteří na dotazník odpověděli nejpozitivněji, také přispěli svými návrhy.

Celkově by tedy více než 60 procent nebo dvě třetiny biskupů souhlasilo s ponecháním kurzu, možná s drobnými změnami. Poselstvím bylo v zásadě nechat Summorum Pontificum na pokoji a pokračovat v obezřetné a pečlivé aplikaci.

Hlavní zpráva hovořila o oblastech, kde je prostor pro zlepšení, například o dalším školení v seminářích. Někteří biskupové hovořili o potřebě větší formace v mimořádné formě a potřebě dobré liturgie obecně. Někteří biskupové by mluvili o potřebě více latiny. Místo toho vidíme, že v Traditionis Custodes je uveden opak.

Podle našeho nejlepšího vědomí se ve skutečnosti stalo, že vše, co bylo v hlavním vztahu pomocné, bylo promítnuto jako hlavní problém a bylo rozšířeno a zvětšeno značně nepřiměřeně. Například problém jednoty. Tento nedostatek jednoty podle biskupů přišel z obou směrů, nejen z tradičních skupin.

Někteří biskupové, i když neslavili tradiční mši, říkali, že jsou rádi, že věřící mají kam jít. Říká se, že kromě šílenců, které lze nalézt v tradičních kruzích - a stejně tak i jinde, tyto skupiny obvykle tvoří mladé manželské páry s mnoha dětmi. Modlí se, finančně pomáhají farnosti a diecézi, velmi aktivně se zapojují do farního a diecézního života. Jsou dobře vyškoleni a oceňují dobrou hudbu. Velmi pozitivní komentáře.

Přesto, co se týče seminární formace, někteří biskupové uvedli, že chtějí větší přítomnost mimořádné formy mše ve svém semináři a mezi mladšími kněžími, ale nemohou dělat víc než v současné době dělají, protože starší kněží, „zvláště ti, kteří zažili přechod z období před II. vatikánským koncilem na post, by v diecézích způsobili zmatek. Tito starší kněží viděli něco, do čeho byli velmi zapojení a co jim bylo představeno jako druh vítězství, smeteno mladšími kněžími a podporujícím biskupem ve prospěch tradice. Tento typ odpovědi, i když v malém procentu, nebyl omezen na jedinou geografickou polohu.

Je zajímavé poznamenat, že v Asii někteří biskupové tvrdili, že mají problém s latinským jazykem, protože pochází z jiného regionu, což je zcela pochopitelné. Vlastně řekli CDF: Byli bychom velmi rádi, kdyby někdo z Říma přišel učit naše kněze, aby mohli nabídnout mimořádnou formu. V našem semináři to nemáme, protože kněží neumějí latinsky a nevědí, jak to navrhnout. Rádi bychom ji měli, protože zvyšuje modlitbu a oddanost. Ale to všechno zmizelo bez žádné zmínky v Traditionis Custodes.

Někteří biskupové zjevně vyjádřili negativní komentáře, ale spolehlivé zdroje uvádějí, že ani odpovědi, ani hlavní zpráva nebyly převážně negativní.

Skutečně tragická situace, říkají mi, je v Itálii. V mnoha diecézích, stejně jako na místech, jako je Řím, Milán, Neapol a Janov, a možná i na několika dalších, bylo Summorum Pontificum implementováno sotva, pokud vůbec. Přesto mnoho biskupů, kteří nemají praktické znalosti o provádění Summorum Pontificum, odpověděli ideologicky a řekli (a parafrázuji): „To nemůže být. Neodráží to II. vatikánský koncil“.

Existuje dokonce důvod se domnívat, že někteří italští biskupové byli ve svých odpovědích připraveni. Itálie má téměř 200 biskupů zastupujících velmi odlišná prostředí. Pocházejí z různých zeměpisných oblastí, seminářů a univerzit a mají zkušenosti s kněžskou formací. Přesto mnoho z nich použilo ve své odpovědi stejnou frázi „návrat k režimu před Summorum Pontificum“. V italštině tato věta zní: „Návrat do režimu před Summorum Pontificum“. To je trochu zvláštní, zvláště když tuto myšlenku začleňují do své odpovědi i biskupové, kteří ve své diecézi nemají skutečnou přítomnost mimořádné formy.

Další bod: ve výše citovaném článku arcibiskup Di Noia uvádí, že „věc se zcela vymkla kontrole a stala se hnutím, zejména ve Spojených státech, Francii a Anglii“. (Ve skutečnosti jde o země, kde tradiční latinská mše není „mimo kontrolu“, ale je prostě rozšířená.) Jelikož ale Traditionis Custodes poskytuje prostředky k převzetí kontroly nad touto situací „mimo kontrolu“, podle Di Noia by američtí, francouzští a angličtí biskupové okamžitě uplatnili nejsilnější možný výklad. Pravděpodobně by využili toho, že je to okamžitě použitelné, ale nestalo se, tak kde je „nekontrolovatelnost“?

To se odrazilo v odpovědích biskupů po vyhlášení Traditionis Custodes. První reakcí bylo často nařídit, aby vše pokračovalo tak, jak je, dokud nebude čas studovat, diskutovat atd. Tam, kde již byli biskupové proti Mimořádné formě, rozhodli se být realističtější než král a zakázali ji. Většina biskupů ale uvedla, že zajistí pastoraci těm, kteří se účastní tradiční latinské mše. To je v souladu se způsobem, jakým se biskupové vyjádřili ve svých odpovědích na průzkum. Ve skutečnosti, když tyto dekrety vyšly, odrážely tón, který biskup použil ve své odpovědi.

Klíčovým bodem, jak jste již pravděpodobně pochopili, je, že předpoklady a závěry Traditionis Custodes nejsou stejné, jako jsou uvedeny v podrobné hlavní zprávě, kterou připravila Kongregace pro nauku víry. Traditionis Custodes je v rozporu s tím, co je doporučeno nebo zveřejněno v hlavní zprávě. Jak řekl jeden zdroj: „To, co je skutečně zajímá, je zrušit starou mši, protože ji nenávidí.“

Jak jsem se již zmínil, víme, že část zprávy obsahovala citáty převzaté z odpovědí přijatých od jednotlivých diecézí. Ty měly poskytnout Svatému otci reprezentativní vzorek odpovědí a byly rozděleny do různých kategorií. Mezi ně patří: „Negativní hodnocení přístupu některých věřících“; „O izolaci komunity“; velmi krátký oddíl „O irelevantnosti mimořádné formy pro lidi“; „O potřebě anebo pastoračním přínosu mimořádné formy“; „Koho přitahuje mimořádná forma“; podstatná část citátů poukazuje na „hodnotu mimořádné formy pro mír a jednotu církve“; „O teologické a katechetické liturgické hodnotě mimořádné formy“; „O historické hodnotě mimořádné formy“; "Na vliv mimořádné formy na obyčejnou formu“; „Vliv mimořádné formy na semináře a / nebo formační domy“; a dlouhý závěrečný oddíl „návrhů do budoucna“. Z přiložených citací je vidět, že výsledky nebyly posypány cukrem. Uvažujme pouze některé z různých kategorií (FS = mimořádná forma; FO =řádná Forma):

 

Negativní názory na přístup některých věřících

V negativním smyslu může [FS] u věřících vzbuzovat pocit nadřazenosti, ale čím je tento obřad rozšířenější, tím více se tento pocit umenšil (anglický biskup, odpověď na otázku 3).

Nenacházím žádné stinné stránky v užívání FS jako takové. Pokud existují negativní aspekty, jsou dány negativními postoji těch, kteří mají v tom či onom smyslu vyhraněné názory na tuto liturgickou formu. Když je to ideologie, a ne pastorační dobro církve, kdo řídí rozlišování, pak vznikají konflikty a rozdělení. Znovu opakuji: toto je něco zvláštního pro aplikaci samotné mše (biskup Spojených států, odpověď na otázku 3).

Někteří věřící mohou mít tendenci vnímat tuto [FS] jako jedinou „pravou“ mši, ale myslím, že to vyplývá ze skutečnosti, že tito lidé byli považováni za „podivíny nebo z okraje společnosti“. Pokud se to pokusíte „usměrnit“ co nejvíce, pak se tito lidé cítí pastoračně zajištěni a vedeni a mohou být velmi věrní a loajální (anglický biskup, odpověď na otázku 3).

Aspekty FS samy o sobě jsou pouze pozitivní: pro každého je velkým darem, že může výjimečně znát tuto oslavu a zúčastnit se jí. Negativní aspekty jsou přítomny pouze do té míry, pokud se těchto mší účastní nevyrovnaní nebo ideologizovaní lidé (italský biskup, odpověď na otázku 3).

Rozdělení a svár nevyplývá z používání FS, ale z vnímání lidí, kteří se účastní. Lidem jsou přisuzovány motivy a tendence, které nejsou vůbec pravdivé (biskup Spojených států, odpověď na otázku 3).

O irelevantnosti FS pro lidi

Někdy byla forma použita ne pro dobro duší, ale pro uspokojení osobního vkusu kněze (italský biskup, odpověď na otázku 4).

O pastorační nutnosti a / nebo přednostech FS

Aktuální nabídka mší a oslav v FS reaguje na pastorační potřeby věřících. Počáteční konflikty ohledně institutu mší ve FS byly v posledních letech smírně vyřešeny (Společná zpráva Německé biskupské konference, odpověď na otázku 1).

FS nabízí věřícím kontext k růstu ve svatosti prostřednictvím eucharistické slavnosti, která prohlubuje jejich společenství s Kristem a s ostatními momenty, které odpovídají jejich citlivosti. Podobný nárok lze uplatnit i u ostatních, kteří duchovně a církevně rostou prostřednictvím současnějších forem oslav (biskup Spojených států, odpověď na otázku 3).

Přitažlivost FS je reakcí na neuspokojivé slavení FO jako specifická touha po latinské liturgii (biskup Spojených států, odpověď na otázku 9).

Koho FS přitahuje

Toto hnutí přitahuje mnoho mladých rodin, kterým vyhovuje tato liturgie a činnosti, které se kolem ní nabízejí. Myslím si, že tato rozmanitost je v Církvi dobrá a že by vedlo ke snížení počtu praktikujících vytvářet a požadovat jednotnost za každou cenu. Tato liturgická forma je pro mnohé výživná, nese pocit posvátnosti, který se líbí a který ukazuje na Boha (francouzský biskup, odpověď na otázku 3).

Všimli jsme si, že tyto rodiny se účastní mnoha diecézních akcí mládeže a vychovávají

povolání v mnohem větší míře než kterákoli jiná skupina (biskup Spojených států, odpověď na otázku 9).

Mše v FS v naší diecézi přitahují mnoho oddaných rodin. Zatímco někteří rodiče praktikují „domácí výuku“, jiní umisťují své děti do místních katolických škol. Tyto rodiny přijímají mnoho zásad prosazovaných druhým vatikánským koncilem, včetně potřeby kultivovat domácí církev a všeobecné výzvy ke svatosti (biskup Spojených států, odpověď na otázku 3).

Značný počet hortlivých mladých lidí se cítí být vyživován - nikoli výlučně - FS. Mírová přítomnost FS umožňuje některým mladým lidem (navíc typickým pro jejich generaci), kteří cítí povolání ke kněžství, důvěřovat diecézi (francouzský biskup, odpověď na otázku 8).

O hodnotě FS pro mír a jednotu církve

FS, pod obezřetným vedením ordináře, umožnila více katolíkům, aby se mohli modlit podle svého přání, a rozptýlila konflikty minulosti. Jeho tichá přítomnost by neměla být narušena (anglický biskup, odpověď na otázku 9).

Nejpozitivnějším aspektem používání FS je, že nyní již neexistuje žádný „klan“, který by si nárokoval „skutečnou mši“. Eucharistické tajemství bylo osvobozeno od velmi škodlivého ideologického zlomu. To velmi přspělo k vnímání jednoty Církve dosažené kolem eucharistie (francouzský biskup, odpověď na otázku 3).

Považoval bych za přínos pro celou církev, kdyby Svatý stolec nadále podporoval katolické věřící, kteří jsou spojeni s FS římského obřadu. Také obecně je podpora autentických rozdílů v myšlení a vyjadřování výhodou pro univerzální Církev. Mít v CDF vyhrazenou sekci je užitečné tam, kde je zapotřebí liturgického vývoje nebo vyjasnění. V souladu s univerzálními normami se naše arcidiecéze také zavázala navázat dialog s místními a národními vůdci FSPX. Věřím, že tento pozitivní krok byl usnadněn existencí Summorum Pontificum a komunit, které propagoval (biskup Spojených států, odpověď na otázku 9).

Věřím, že mnoho z těch, kteří se cítili odloučeni od Církve a odešli do mimocírkevních společenství, se díky Summorum Pontificum cítili vítáni zpět do struktury Církve (biskup Spojených států, odpověď na otázku 3).

O liturgické, teologické a katechetické hodnotě FS

Sám jsem slavil kněžské svěcení v FS, i když to není moje obvyklá forma, a dokázal jsem ocenit jeho bohatost, krásu a liturgickou hloubku (francouzský biskup, odpověď na otázku 3).

Nebylo by těžké říci, že kdyby byli dotazováni, téměř 100% účastníků FS věří ve skutečnou přítomnost Krista v eucharistii, zatímco u katolíků, kteří chodí převážně do FO, jde o drasticky nižší počet (americký biskup, odpověď na otázku 3).

O vlivu FS na FO

Přestože FS není široce sledována, ovlivňuje FO velmi zdravým směrem, což bych shrnul jako „k větší oddanosti [úctě]“ (biskup Spojených států, odpověď na otázku 9).

FO a FS představují dvě různá pojetí eucharistie, ekleziologii, svátost křtu a svátost kněžství (abychom zmínili nejzjevnější teologické rozdíly). Pokus o přijetí prvků FS by znamenal pouze nekonzistentní signály věřícím (japonský biskup, odpověď na otázku 5).

Dva faráři, kteří se naučili FS, následně pro některé nebo všechny své mše zavedli slavení ad orientem, které bylo dobře přijato jejich věřícími, kteří byli předem dobře katechizováni. Kromě toho u některých našich kněží došlo k větší péči o Nejsvětější svátost, a to jak znovuzavedením a obvyklým používáním přijímací mřížky, tak prostřednictvím větší péče samotného kněze u oltáře (biskup z Karibiku, odpověď na otázku 5).

Návrhy a / nebo vyhlídky do budoucna

Dosavadní praxe se ukázala jako platná a z pastoračních důvodů by neměla být měněna (Společná zpráva Německé biskupské konference, odpověď na otázku 9).

Obávám se, že bez FS by mnoho duší opustilo Církev (biskup Spojených států, odpověď na otázku 3).

Myslím, že toto je nejlepší přístup k používání FS, Gamalielova škola: „Pokud je tato aktivita lidského původu, bude zničena, ale pokud pochází od Boha, nebudete ji schopni porazit; nestavte se, že bojujete proti Bohu“ (Skutky 5, 38–39).

Požádejte kněze, aby se naučili slavit v FS a dělali to na velkých shromážděních kolem biskupa a také aby mohli sloužit ve farnostech (francouzský biskup, odpověď na otázku 9).

S dobrým svědomím musím potvrdit, že přehodnocení provedených rozhodnutí je velmi nutné a naléhavé (italský biskup, odpověď na otázku 9).

Mám dojem, že jakýkoli výslovný zásah by mohl přinést více škody než užitku: pokud se potvrdí

linie motu proprio, zmatené reakce duchovenstva získají novou intenzitu; pokud je linie motu proprio popřena, reakce nesouhlasu a odporu těch, kteří milují starověký obřad, naberou novou intenzitu (italský biskup, odpověď na otázku 9).

Co se bude dít? Je těžké to říci. Někteří soudí, že by instrukce k implementaci Traditionis Custodes mohla dorazit možná do Vánoc, ale není to známo.

Jsme zvyklí na to, že Svatý stolec podporuje liturgický mír církve, ale už to nemůžeme považovat za samozřejmost. Závěrem rada:

1. Kněží, stálé a jednotlivé skupiny se musí zdržet jakékoli korespondence se Svatým stolcem. Ti, kdo se účastní tradiční latinské mše, by se také měli vyvarovat buzení dojmu, že jsou ve své diecézi nebo farnosti „válečníci“, vždy na protest nebo nešťastní. Cílem musí být neztratit tradiční latinskou mši jako normální formu modlitby. A jako děti Nebeského Otce se musíme modlit za hierarchii. To je naše povinnost.

2. Jednotliví diecézní kněží by měli i nadále nabízet soukromé mše, protože misál z roku 1962 nebyl zrušen.

3. Biskupové, kterým Svatý otec svěřil úkol střežit tradici, by měli skutečně vyhodnotit, zda zavedení Traditionis Custodes by přineslo jejich stádu skutečný duchovní prospěch. Biskupové si mohli uvědomit, že to, co inspirovalo Svatého otce, je zcela odlišné od situace v jejich vlastní diecézi, a podle toho jednat.

Dnes [7. října –ndT] je 450. výročí bitvy u Lepanta (1571) a my si připomínáme vítězství Svaté ligy (aliance katolických států odpovědných za porážku Turků) nad flotilou Osmanské říše. Byla to největší námořní bitva v západní historii od klasického starověku. Papež Pius V. (1504-1572), který prosazoval Svatou ligu, velmi zdůrazňoval moc růžence nad Svatou ligou. Je také známý svou rolí v Tridentském koncilu, kodifikací růžence a vyhlášením Missale Romanum 1570 s papežskou bulou Quo Primum. Tím se svatý papež snažil zajistit, aby nikdo nikdy nemohl změnit Mši svatou.

V bitvě u Lepanta byly jedinou věcí, která stála mezi Evropou a jejím zničením lidé oddaní křesťanství ochotní reagovat na výzvu církve a jejich ochota recitovat růženec na obranu katolické Evropy. Kéž by dnes tito lidé povstali na obranu tradiční římské liturgie a kéž by Panna Maria přispěla k vítězství!

 Chiesa e post Concilio   Diane Montagna