Menu


Dvakrát na stené téma

 
Jeden z apoštolů, které si dnes připomínáme, prožil v Ježíšově společnosti tři roky svého života a než se s ním před jeho smrtí rozloučil, dostalo se mu tohoto ujištění:
 
Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe, to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme a učiníme si u něho příbytek… Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova, a přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal... Přímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já (Jan 14, 22-29). Nebe a země pominou, ale moje slova nepominou (Mt 24,35). Slyšel i Ježíšova slova o Sodomě: Pršel oheň a síra a zahubil všechny.
 
Tento svatý apoštol Juda nám píše:

Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista: Milosrdenství, pokoj a láska ať se vám rozhojní! Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. Chci vám však připomenout, třebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid z egyptské země, potom však zahubil ty, kteří neuvěřili. Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvířata znají, v tom propadají zhoubě. Běda jim, neboť se dali cestou Kainovou a jako Balaám se nechali svést úplatkem a jako Kore zahynuli pro svou vzpouru. Ti jsou úskalím vašeho bratrského stolování, když s vámi hodují bez bázně před Bohem a jsou jako pastýři, kteří pasou sami sebe. Jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce, dvakrát mrtvé a vykořeněné, divoké vlny mořské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž navěky je připravena nejčernější tma. Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s deseti tisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu. Vzpouzejí se a odporují Božímu vedení a žijí si podle svých vášní, jejich ústa mluví nadutě a lichotí lidem pro svůj prospěch. Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista, neboť vám říkali, že v posledním čase přijdou posměvači, žijící bezbožně podle svých vášní. To jsou ti původci roztržek; jsou pudoví a nemají Ducha Božího. Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. S těmi, kdo pochybují, mějte slitování; zachraňujte je z hořícího ohně. Mějte slitování i nad jinými, ale s obezřetností, ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem. Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.

                                                                - o -

Na českých mediálních sítích se mezitím objevil chomáč zmatených slov, která se pokoušejí hájit Františkovy skandální heretické výroky:

Papež František nemění dogmata, nevystupuje ani proti těm částem v církevních dokumentech, o nichž snad všichni víme, že patří k oněm „konzervám“, jejichž termín použitelnosti a stravitelnosti dávno vypršel a nyní jsou nebezpečně jedovaté. Podobně ani Druhý vatikánský koncil oficiálně nezrušil např. nehajitelné kletby Pia IX. na adresu svobody svědomí, svobody tisku a náboženství (proslulý Syllabus moderních bludů), nýbrž vydal závazný dokument (konstituci Radost a naděje), kde tyto dosud církví odmítané hodnoty učinil integrální součástí církevního učení. Změny stylu chování, pastoračního přístupu (i poslední koncil se označil za „pastorační“) však přirozeně způsobí, že mnohé struktury a úřední formulace dřív nebo později prostě tiše „vyvanou“.


Ačkoliv tato slova se tváří jakoby aspirovala mezi duchaplné geniální a nesmrtelné výroky, kdokoliv se s nimi setkáte, vyšlete za jejich autora k nebi obměnu modlitby, kterou Pán vyslovil na Kalvárii: „Otče, odpusť mu, neboť neví, co píše“!

Společným jmenovatelem obou textů je pojem »nepravosti«.

To, co první text nazývá „propadnout nepravosti“, druhý eufemicky obměňuje na „změnit styl chování“.

Poslání apoštolů je vymezeno jednoznačně: učit všechny národy, aby zachovávaly všechno, co Pán přikázal. Není zde nikde řeč o „strukturách chování“, které by mohly nastoupit na místo přikázání, nýbrž z Ježíšových slov logicky vyplývá, že struktury chování se musí řídit podle Ježíšových přikázání, i v tom, jak je předávají apoštolové.

Skutečnost, že tři čtvrtiny svého listu věnuje sv. Jakub výstrahám a varováním před falešnými učiteli a hrozícími neúprosnými tresty zde na světě i na věčnosti, dokazuje, že již v samých počátcích Ježíšovy církve Satan nelenil a našel si spoustu falešných proroků, kteří nebezpečně ohrožovali spásu Božího lidu. Naší křesťanskou povinností je proto odhalovat tyto nepřátele, a nikoliv hledat eufemismy jako prostředek na „vyvanutí“ Božích přikázání.

Konkrétní výčet forem a způsobů, jak zvrhlí Kristovi nepřátelé a jimi svedení věřící porušují, co je svatosvaté, odbude takový falešný prorok tím, že je označí za „nehajitelné kletby“ a vytváří tak široké pole pro hříšnou zvůli zakuklenou pod maskou blíže nevymezené „svobody svědomí“ a „svobody náboženství“. Odvolává se přitom na koncilní dokument, ale velice prostým způsobem se můžete přesvědčit, že v této podobě se ona podvodná sousloví ve jmenovaném dokumentu vůbec neobjevují a patří do arzenálu pokoncilních deformací a svodů.

Zdravý rozum a střízlivý úsudek nám spíše radí, že je pro nás daleko spolehlivější a k Bohu uctivější opírat se o slova, která byla napsána spolehlivým svědkem Kristovým ne více než třicet let po jeho odchodu k Otci a která s odvoláním na Spasitele vyzývají k věrnému následování Krista, než přijímat žvásty nebezpečných náhončích, kteří mají tu drzost přirovnávat pro ně nepohodlné Boží slovo ke zkažené konzervě s prošlou lhůtou.

                                                                                                                  -vu-