Biskupové a kardinálové, opravdu chcete takovou církev?
21. 6.2019
Budou biskupové, nástupci apoštolů, a kardinálové, rádci papeže ve vedení církve, mlčet k politicko – náboženskému manifestu, který rozvrací nauku a praxi mystického Těla Kristova?
První zprávy o Instrumentum laboris (IL) pro amazonskou synodu se soustředily na otevření možnosti vysvětit viri sposati a prosadit ženy do svátostného řádu církve. Ale IL je něco mnohem více: Je to manifest ekoteologie osvobození, který předkládá panteistickou „kosmovizi“ naprosto nepřijatelnou pro každého katolíka. Brány Magisteria se otevírají dokořán pro »Teologii domorodců« a »Ekoteologii«, dva deriváty latinskoamerické „teologie osvobození“, za jejíž praporečníky po pádu SSSR a „reálného socialismu“ jsou vybrány indiánské národy a přírodě je přidělena role revoluční síly podle marxistického klíče.
V dokumentu zveřejněném 17. června vtrhla Amazonie jako nový subjekt do katolické církve (2). Ale co je to Amazonie? Není to jen fyzické místo a komplexní biosféra (10), ale realita plná života a moudrosti (5), která je povýšena na koncepční paradigma a vyzývá k obrácení: pastoračnímu, ekologickému a synodnímu (52). Aby církev splnila svou prorockou roli, musí nyní naslouchat amazonským národům (7). Tyto národy jsou schopné žít v interkomunikaci s celým kosmem, ale jejich práva jsou ohrožena multinacionálními ekonomickými zájmy, jak říkají domorodí Indiáni z Guaviare (Kolumbie), kteří přeťali žíly naší Matky Země (17). Církev naslouchá volání jak národů tak země (18), protože Amazonie je teologickým teritoriem a místem, ze kterého se živí víra, protože je zvláštním pramenem Božího zjevení (19).
Přidružuje se k Písmu a Tradici jako třetí zdroj zjevení: Amazonie je teritorium, kde je všechno spojeno (20), všechno je konstitutivně ve vztahu a všechno to vyživuje. Amazonie je uskutečněný ideál komunismu, protože v kmenovém kolektivismu je všechno společné a soukromé oblasti - typické pro moderní dobu - jsou minimální. Indiánské národy jsou osvobozeny od monoteismu a získávají tak zpět animismus a polyteismus. Neboť, jak čteme v odd. 125: Život amazonských společenství není ještě zasažen vlivem západní civilizace, projevuje se v nábožných vírách a obřadech, které se uskutečňují skrze nejrůznějším způsobem vzývané duchy božstev, spojených s teritoriem a vztahujícími se k přírodě. Tato kosmovize je soustředěna ve Františkově ‚mantře‘: »všechno je spojeno (LS 16, 91, 117, 138, 240)« .
Dokument naléhavě tvrdí, že amazonská kosmovize obsahuje po předcích zděděné znalosti, duchovní zásobárny spirituality a domorodé kultury (26). Tedy původní amazonské národy nás mohou mnohému naučit. (...) Nové cesty evangelizace musí být konstruovány v dialogu s těmito zděděnými znalostmi, ve kterých se projevují semena Slova (29). Bohatství Amazonie spočívá v tom, že to není monokultura, nýbrž polyetnický svět, multikulturní a multináboženský (36), s nímž je nutno vstoupit do dialogu. Amazonské národy nás konfrontují s minulostí a ranami způsobenými dlouhými periodami kolonizace. Proto papež František žádá pokorně o odpuštění nejen za urážky od vlastní církve, ale i za zločiny proti domorodým národům v průběhu tzv. dobývání Ameriky: „V této minulosti byla církev komplicem kolonizátorů, a to uhasilo prorocký hlas evangelia“ (38).
Integrální ekologie zahrnuje předávání zděděné zkušenosti, kosmologií, spiritualit a teologií indiánských národů pod dohledem Společného Domu (50). Tito předkové ve své moudrosti kultivovali své přesvědčení, že všechno stvoření je spojeno, že zasluhuje naši úctu a odpovědnost. Amazonská kultura, která integruje lidské bytosti a přírodu, stává se referenčním bodem pro budování nového paradigmatu integrální ekologie (56).
Církev se musí zbavit své římskosti a přijmout amazonskou tvář. Amazonská tvář církve nachází svůj výraz v množství svých národů, kultur a ekosystémů. Tato různost vyžaduje volbu misijního východiska církve vtěleného do jejích aktivit, výrazů a mluvy (107). Církev s amazonskou tváří v mnohoznačných odstínech se snaží být církví „na odchodu“ (srov. EG 20-23), která nechává za zády koloniální monokulturní klerikální negativní tradice a umí bez bázně rozpoznávat různé projevy kultur a národů (110).
Panteistický duch, který oživuje amazonskou přírodu, je leitmotivem celého dokumentu. Duch Stvořitele, který naplňuje vesmír (srov. Md 1,7), je Duch, který po staletí živil spiritualitu těchto národů ještě před hlásáním evangelia, a nutí je vystoupit z jejich kultur a tradic (120). Proto je nutné přijmout to, čemu nás Duch Páně učí skrze tento lid v průběhu staletí: Víra v Boha Otce-Matku, Stvořitele, smysl pro společenství a harmonii se zemí, smysl solidarity s vlastními druhy, projekt „dobrého žití“, moudrost tisícileté civilizace, kterou vlastní její potomci a která má vliv na její zdraví, soužití a kultivování země a tisícileté civilizace, má živý vztah k Matce Zemi, schopnost vytrvalosti a houževnatosti zvláště u žen, v ritech a náboženských projevech, ve vztazích ke starším, v kontemplativním chování a smyslu pro vděčnost, slavení svátků a smysl pro posvátnost teritoria (121).
Dále ve smyslu »zdravé decentralizace« Církve požadují komunity, aby biskupské konference přizpůsobily eucharistický ritus jejich kultuře. Církev se musí vtělit do amazonských kultur, které vlastní hluboký smysl pro společenství, rovnost a solidaritu, pro kterou je nepřijatelný klerikalismus v různých formách, v jakých se projevuje. Indiánské národy vlastní bohatou tradici sociální organizace, kde autorita je rotující, a s hlubokým smyslem pro službu. Podle této zkušenosti by bylo vhodné přepracovat službu jurisdikce (moci a vlády), ve spojení se všemi oblastmi (svátostnou, jurisdikční a administrativní) trvalým způsobem ve Svátosti Ordinace (127).
Za přijetí předpokladu, že »celibát je darem pro církev«, je vysloven požadavek, aby pro vzdálené oblasti se studovala možnost kněžské ordinace starců, přednostně domorodých, kteří se těší přijetí a úctě ve svých společenstvích, i když již mají svou stabilní rodinu; a to za účelem zajištění svátostí, které provázejí křesťanský život (129). Navíc je třeba zajistit, aby ženy a jejich leadership se uplatňoval na poli formace, teologie, katecheze, liturgie a škol víry a politiky. Je třeba vytvořit typ oficiální služby, která může být svěřena ženám s vědomím vedoucí role, jakou dnes sehrávají v amazonské církvi.
Budou biskupové, nástupci apoštolů, a kardinálové, rádci papeže ve vedení církve, mlčet k politicko – náboženskému manifestu, který rozvrací nauku a praxi Církve, mystického Těla Kristova?
Roberto de Mattei - Corrispondenza Romana
viz také: Osvobozená teologie osvobození
