Církev umírá v duších
Výzva Benedikta XVI. k boji proti lži a polopravdám
Je nezbytné se vracet k slovům, která napsal Benedikt XVI. o sexuálním zneužívání v Církvi.
Joseph Ratzinger poukázal na příčiny situace, nikoliv jako na zamlženou kategorii „klerikalismu“ (v centru posledního sumitu), ale jako na určité morální jednání, které se rozšířilo v církvi v letech 1960 – 1980. V této záležitosti Benedikt neváhá mluvit o homosexualitě, otázce, kterou naopak hlava církve nebere v úvahu, když se zabývá dramatem zneužívání.
»V mnoha seminářích se vytvořily homosexuální kluby«, píše Ratzinger v německém měsíčníku Klerusblatt. A dodává, že v tomto nešťastném dvacetiletí sexuálního „osvobození“ se církev otevřela dlouhému období ochrany osobních svobod, takže odsuzování se stalo takřka nemožným.
Rok ´68 vstoupil do církve (teolog Ratzinger o tom něco ví, protože jako docent zakusil na své vlastní kůži následky tohoto vpádu) a vymezil „morální kolaps“, který zasáhl teologii a učinil církev bezbrannou vůči určitým procesům, které zachvátily celou společnost.
Zlo podle Ratzingera spočívá v krizi víry. Na místo Boha byl postaven člověk, a v důsledku toho byla Eucharistie znehodnocena. Proto pokud se chce znovu obnovit, je třeba začít zde: od víry v Boha a v Eucharistii.
Taková slova jsou v protikladu k nejvíce rozšířeným interpretacím, které se zaměřují na sociologickou analýzu a o víru se nezajímají. Slova, která zraňují, protože Ratzinger pocítil potřebu představit je černé na bílém, to znamená, že necítil potřebu sdílet mlčky vatikánský sumit z minulého února. Ale dosah jeho úvahy překračuje otázku sexuálního zneužívání, jakkoliv je dramatická. Mezi řádky je možno cítit bolest Benedikta XVI. z krize víry, která uvnitř církve široce překročila všechna měřítka. »Církev umírá v duších«, je věta, kterou nám Ratzinger předává.
Analýza má tóny literárně apokalyptické, protože »aktuálnost toho, co říká Apokalypsa, je naprosto zřejmá«. Ďábel zahájil svou ofenzívu, aby ukázal, že Bůh není dobrý, a vzdálil tvory od Stvořitele. »Žaloba proti dnešnímu Bohu se soustřeďuje především na diskreditaci jeho církve v jejím komplexu, a tak nás od ní vzdálila. Tímto způsobem se může zrodit „idea církve lepší, kterou si sami vytvoříme“, ale to je „opravdový návrh ďábla“, jakým nás Zlý chce odvést od Boha a posluhuje si přitom lživou logikou, které příliš snadno propadáme«.
Je proto »velmi důležité postavit proti lžím a všem polopravdám ďábla plnou pravdu«, říká Benedikt XVI. a připomíná, že v Církvi kromě hříchu a zla jsou také autentičtí svědkové (martyri) Boží.
Být věrnými Božími svědky, nepřístupnými kompromisům, zahrnuje v sobě mučednictví. Na to jsme asi zapomněli. Benedikt nám to připomíná.
Steve Skojec na OnePetrFive vystupuje tvrdě proti Benediktovi a píše, že jeho zásah, zčásti mezerovitý a zčásti laciný, neříká nic nového, nenavrhuje řešení a je celý obrácen dovnitř, nikoliv vpřed. »Snaží se v určitém smyslu věci vyjasnit, ale nedaří se mu to.« Jediný výsledek je ten, říká Skojec, že »tento list podpořil oheň nostalgie některých konzervativců, prahnoucích po lídru a návratu do dob benediktinského pontifikátu«.
Připouštím bez problému, že trpím akutní nostalgií, ale nesouhlasím s tvrzením, že Benediktův zásah je odbytý. Naopak se mi zdá, že otevření otázky víry v Boha a Eucharistii se týká toho nejpodstatnějšího. Analýza Benedikta XVI. se může zdát banální, ale jen pro toho, kde se přestal zabývat základy křesťanského života.
Uprostřed mnoha komentářů (dobrý přehled najdete v Lifesitenews) nyní začaly také komentáře polemické. Bude dobré se jich zdržet a zůstat u toho, co nám chtěl Benedikt říct.
Ve Vatikánu, píše Gia Guido Vecchi v Corriere, se zdá, že jsou z Benediktova textu na rozpacích: „Včera odpoledne na závěr ‚duchovní obnovy‘ svolané Vatikánem, aby bylo dosaženo dohody o smíru, se František sehnul a líbal nohy lídrů z Jižního Súdánu, kteří spolu bojují pět let: ‚Prosím, aby plamen války navždy uhasl‘. Ale v církvi, kde jsme dospěli do sedmého roku Bergogliova pontifikátu, není situace o mnoho klidnější, jak ukazuje „appunti“ Benedikta XVI. o pedofilii kléru a reakcích, které z toho vzešly.
Text, který v Itálii publikoval Corriere della Sera, vyšel současně v mnoha jazycích v různých zemích světa a rozpoutal nálady fandění, často protikladného pro dva papeže: někdo se raduje z Ratzingerova návratu a někdo neskrývá zlost z veřejného vystoupení vysloužilce. Z Vatikánu nejsou zprávy ani se neočekával planetární ohlas vystoupení určeného k zveřejnění v německém měsíčníku Klerusblatt po předchozích kontaktech se Státním sekretariátem a samotným Svatým otcem, jak napsal Benedikt XVI.
Překvapením jsou určité rozpaky nad možnými reakcemi. Tak se projevil příznačný profil: Ossevatore Romano zveřejnil článek, který shrnuje stěžejní body – totéž, co vyšlo ve Vatican News – na předposlední straně, bez oznámení na první stránce a pod článkem je zpráva o setkání, které organizuje Civiltà Cattolica. Je zde obava, že text Benedikta XVI. bude využit ke konzervativní reakci proti Františkovi a k podpoře ‚magisteria‘ papeže emeritního proti současnému. Že je zde vůle po vyvolání ‚zmatku‘ mezi věřícími – papež je jen jeden, – a pokusy „přivést Bergoglia do nesnází“.
Takový je tedy obraz. Z toho je vidět, že věc vyvolala pozornost k tomu, co Ratzinger řekl, a proč to řekl. Bude tedy dobré zůstat u toho, co řekl.
