Musíme se sami chopit díla
Dokončení úvahy biskupa A. Schneidera :
Synodní dokument je velká hanba a skvrna na Apoštolském stolci
3. Prožíváme nyní období masové agrese proti rodině. Tuto agresi provází v oblasti vědy nesmírný zmatek v otázce identity člověka. Bohužel, jsou představitelé církevní hierarchie, kteří vyslovují názory odporující nauce našeho Pána. Jak máme hovořit s lidmi, kteří jsou obětí tohoto zmatku, jak posílit jejich víru a vést je ke spáse?
V této mimořádně těžké době očišťuje Kristus naši víru, aby církev skutečně zářila a a byla světlem a solí pro novopohanský svět díky věrnosti nejdříve v malých skupinách (učících se církvích – Ecclesia docta) čistých prostých věřících, které v našich dnech posilují učící církev (Ecclesia docens). Tak tomu bylo ve 4. století během velké krize víry, o které píše kardinál Newman:
„Je to velice pozoruhodná věc, která však obsahuje naučení. Snad bylo připuštěno, aby si církev, která v té době procházela obdobím pronásledování, vštěpovala velkou nauku evangelia a šířili ji nikoliv velcí a mocní, nýbrž bezvýznamní, neučení a slabí, kteří představovali pravou sílu církve. Pohanství bylo překonáno především prostými věřícími. Věřící pod vedením sv. Atanáše a egyptských biskupů, na některých místech s podporou místních biskupů a kněží, bojovali proti nejhorším herezím a vymýtili je ze svatého prostoru. … V té době velkého zmatku bylo hlásáno a prosazeno dogma o božství našeho Pána. Lidsky řečeno, bylo tehdy uhájeno více skrze Ecclesia docta než skrze Ecclesia docens. Většina episkopátu se stala svému úkolu nevěrná, zatímco společenství laiků zůstala věrná svému křtu. Tu řekl papež, tu patriarcha, metropolita nebo některý významný biskup nebo koncil, co říct neměli, nebo udělali, co udělat neměli, což zjevenou pravdu zatemňovalo a kompromitovalo. Na druhé straně byl křesťanský lid pod vedením Prozřetelnosti církevní silou Atanáše, Hilaria, Eusebia, Vercelliho a jiných velikánů. Ti by jinak zůstali jen velkými osamělými vyznavači, kteří by bez věřících selhali.“
Musíme obyčejné katolíky povzbuzovat, aby zůstali věrní nauce katechismu, jasným Kristovým slovům v evangeliu a předané víře. Musíme organizovat studijní kroužky a přednášky o trvalé nauce církve v otázkách manželství a čistoty a o velké kráse křesťanského manželství a rodiny, a zvát na ně mladé lidi a manželské páry. Musíme poukazovat na velkou cenu kříže a oběti v našem životě, představovat příklady světců a příkladných osobností, které ukazovaly, že i když byly podrobeny stejným pokušením těla, stejnému nepřátelství a pohrdání pohanského světa, přesto s pomocí Kristovy milosti vedly v křesťanských manželstvích šťastný život v čistotě. Víra, čistá a integrální apoštolská katolická víra přesvědčí svět (srov. Jan 5,4).
Musíme zakládat a podporovat skupiny mladých s čistým srdcem, sdružovat rodiny a katolická manželství, která jsou věrná svému slibu. Musíme organizovat kroužky, které morálně i materiálně podporují rozpadlá manželství a osamělé matky, skupiny, které podporují rozdělené páry modlitbou a radou, skupiny a osoby, které pomáhají „znovuoddaným rozvedeným“ uskutečnit proces vážného obrácení tím, že pokorně vyznají svou vinu a s pomocí milosti zanechají hříchu, kterým uráželi posvátnost svátosti manželství. Musíme tvořit skupiny, které pomáhají osobám s homosexuálními tendencemi, aby šly po stezce křesťanského obrácení, po krásné stopě čistého života a nakonec diskrétním způsobem jim nabídnout psychologickou léčbu. Musíme našim současníkům v našem pohanském světě přinést osvobozující novinu Ježíše Krista a hlásat, že Boží přikázání, i šesté a deváté, jsou krásná.
„Zákon Páně je dokonalý, občerstvuje duši, Pánovo svědectví je věrné, prostým dává moudrost. Boží příkazy jsou ryzí, osvěcují oko“ (Ž 19, 7.8).
4. Během synody vytýkal arcibiskup Gądecki z Poznaně a někteří významní preláti veřejně, že výsledky diskuze se odchylují od trvale platné nauky církve. Existuje naděje, že uprostřed tohoto zmatku dojde k probuzení členů kléru a oněch věřících, kterým dosud nepřišlo na mysl, že přímo uvnitř církve existují lidé, kteří Pánovu nauku pohřbili?
Polskému katolicismu slouží ke cti, že předseda biskupské konference jeho Excelence arcibiskup Gądecki hájil jasně a odvážně Kristovu pravdu o manželství a lidské sexualitě. Kardinál George Pell označil liberální sex-agendu a údajné milosrdné pastorační požadavky s připuštěním „znovuoddaných rozvedených“ k přijímání velice výstižně za pouhou špičku ledovce a určitý druh trojského koně v církvi.
Že v lůně církve jsou lidé, kteří pohřbívají Kristovu nauku, bylo celému svět zjevné díky internetu a katolickým žurnalistům, kterým není lhostejné, co se děje s katolickou vírou, která je pro ně Kristovým pokladem. Byl jsem potěšen, že někteří novináři a bloggeři jako dobří Kristovi bojovníci obraceli pozornost ke klerikální agendě a způsobu, jakým je podkopávána nauka našeho Pána. Kardinálové, biskupové, kněží, katolické rodiny a katolická mládež musí jasně říct: Odmítáme přizpůsobovat se novopohanskému duchu tohoto světa, i když tohoto ducha šíří někteří biskupové a kardinálové. Nebudeme jejich proradné a scestné instrumentalizování Božího milosrdenství a tvrzení o „nových letnicích“ akceptovat. Odmítáme božstvu gender-ideologie, hříšných svazků a konkubinátu podkuřovat. I kdyby to můj biskup dělal, já to dělat nebudu. S pomocí Boží milosti budu raději trpět, než zrazovat celou pravdu o lidské sexualitě a manželství.
Svět přesvědčí svědkové, nikoliv učitelé. Církev a svět potřebují naléhavě neohrožené a čestné svědky celé pravdy o Božích přikázáních a vůli a o celé pravdě Kristových slov o manželství. Moderní klerikální farizeové a zákoníci, oni biskupové a kardinálové, kteří podkuřují novopohanským modlám gender-ideologie a konkubinátu, nikoho nepřesvědčí. Je třeba věřit Kristu a být ochoten za něho položit život. Je tomu opravdu tak: Veritas Domini manet in aeternum (Ž 116) a Kristus je stejný včera dnes i na věky (Žid 13,8). Pravda vás osvobodí (Jan 8,32).
Tato poslední věta je oblíbený citát Jana Pavel II., papeže rodiny. Můžeme dodat: Zjevená a nezměnitelná předaná božská pravda o lidské sexualitě a manželství přinese lidem v církvi i mimo církev pravou svobodu. Uprostřed krize církve a špatného mravního i dogmatického příkladu některých biskupů své doby těšil sv. Augustin prosté věřící slovy: „Ať jsme my biskupové jacíkoliv, buďte si jisti, že máte Boha za Otce a církev za Matku“ (Contra litteras Petiliani III,9, 10).
Athanasius Schneider, světící biskup diecéze Nejsvětější Panny Marie v Astaně, Kazachstán
