Fatima a její třetí tajemství
Ve Fatimě, od května do října 1917, Svatá Panna se zjevila třem dětem na dubu. Zjevení byla uznána Církví jako pravdivá. Ve zjevení 13. července 1917, poté co ukázala peklo, Panna Maria odevzdala Lucii, Giacintě a Františkovi proslulé „třetí tajemství“. Od toho data až k dnešním dnům, toto tajemství charakterizuje dějiny, které prožíváme v Církvi. S tímto tajemstvím, pravděpodobně z důvodu jeho mimořádného obsahu, bylo církevní hierarchií špatně nakládáno. Víme s určitým stupněm věrohodnosti, že Svatá Panna žádala sestru Lucii (zůstala již jedinou nositelkou tajemství až do její smrti 13. února 2005), aby papež v roce 1960 učinil světu známým obsah poselství.
Papež Jan XXIII., když jednou četl třetí tajemství, rozhodl ho založit do archívu, a tak odkázal svému nástupci, aby se rozhodl on, zda ho učiní známým. Při čtení tajemství byl přítomen, mezi jinými, také otec Malachi Martin, jezuita, znalec mnoha jazyků, docent Papežského biblického Institutu, (spolupracovník kardinála Augustyna Bea), - který, velmi pohoršen tím, co slyšel v tajemství o zlém působením zednářů, se rozhodl, že ihned opustí Vatikán a uteče do Spojených států amerických, odkud oznámí obsah tajemství v novinářském rozhovoru pro Art Bell, který byl vysílán 13. července 1998. Z rozhovoru otce Martina vyplývá, že tajemství se týká odpadu od víry, události nepravého papeže s nepravou církví, událost antikrista, připravovanou katolickou hierarchií, těmi, které sestra Lucie nazývá „partyzány ďábla“. Prohlášení, která učinil otec Malachi Martin jsou překvapující pro jejich aktuálnost. On tvrdí: „někteří biskupové a preláti spolu s jejich spolupracovníky povýšili sami sebe na anti-Církev uvnitř samotné Církve. Oni nechtějí opustit Církev. Nemají v úmyslu oddělit se. Nezamýšlejí otřást jednotou Církve. Nezamýšlejí vymazat Církev, ale změnit ji podle svých plánů; a je to ještě stále dnes naivních v jejich hlavách, že jejich plány jsou neslučitelné s Božím plánem, zjeveným až do současnosti následovníkem Petra a jeho učitelskou autoritou… Jsou přesvědčeni, že mohou usmířit tuto Církev a její nepřátele skrze „přijatelný kompromis“, že jsou jedinými, kteří rozumí tomu, co se děje a mohou zajistit úspěch Kristovy Církve ve spojení se světovými vůdci. Ale v jejich zbožném vytváření anti-Církve uvnitř Církve – počínaje samotným územím Vatikánu až na úroveň života jednotlivých farností – oni nakonec podkopali jednotu Církve“ („Klíče této Krve“, Simon a Schuster 1990, str. 662).
V rozhovoru s Art Bell, dokumentovaného na network, otec Martin dosvědčil reakci papeže Jana XXIII: „kardinál, který mně ho ukázal, byl přítomen na setkání svolaném papežem Janem XXIII. v tom roce 1960, aby oznámil několika kardinálům a prelátům to, co má v úmyslu učinit s Tajemstvím. Ale papež Jan XXIII., který byl papežem od roku 1958, neměl v úmyslu publikovat Tajemství. Protože v tom čase by narušil probíhající jednání s Nikitou Chruščovem, vůdcem všech Rusů. Navíc měl taky jiný pohled na život, což zopakoval stručně a trochu pohrdavě dva roky poté, u příležitosti zahájení 2. Vatikánského koncilu, uprostřed své řeči 11.10.1962 v basilice Svatého Petra shromážděným biskupům, kteří přijeli na Koncil, a návštěvníkům (nesmírná basilika byla přeplněná); s určitou arogancí a úsměvem se postavil proti těm, které nazval „proroci neštěstí“. A všichni jasně věděli, že se jedná o třech prorocích Fatimy.
Papež Jan XXIII., pravděpodobně traumatizován obsahem třetího poselství (říká se, že při jeho čtení omdlel), zaujal opačný směr (asi jako sebeobranu), slavnostně zahájil Vatikánský koncil a odsoudil „proroky neštěstí“ - jasná zmínka na sestru Lucii, která pak v postkoncilním období postupně zakoušela církevní znemožnění.
Papež Pavel VI. se nikdy o třetím Fatimském tajemství nezmínil. Trauma jeho předchůdce se v něm změnilo v radikální bojkot. Avšak, proti jeho vůli, ve smutných náznacích období po Koncilu, se zdá, že se výslovně se odkazuje na třetí tajemství, když mluvil o „dýmu satana“ (29.6.1972) a o období, které bylo ohlášeno jako jaro, zahájilo hlubokou temnou zimu v Církvi. Pavel VI. odešel roku 1978, aniž by tajemství našlo přijetí v Církvi, která se zmítala v postkoncilních problémech.
33 dní pontifikátu Jana Pavla I. bylo, více než u jeho předchůdců, spojeno s Fatimou. Setkal se se sestrou Lucií, na její žádost, a prorokovala mu krátký pontifikát a mučednictví. Tak se taky stalo. Papež Luciani byl 28. září nalezen mrtev. Ještě dnes je živé podezření, že byl otráven rukou zednářů.
Pak následoval dlouhý pontifikát papeže Jana Pavla II., který byl poznamenán různými protichůdnými postoji až k překvapivému otevření se k třetímu tajemství. Jako kdyby Wojtyla byl přitahován, díky své mariánské zbožnosti, poselstvím z Fatimy a zároveň něčím zadržován. Po atentátu na náměstí sv. Petra 13. května 1981, v den výročí prvního zjevení ve Fatimě, Wojtyla zůstal zázračně při životě. Z nemocnice Gemelli, kde byl hospitalizován kvůli těžkým následkům atentátu, oznámil, že požádal o text třetího tajemství, aby ho lépe pochopil. Pak následně potvrdil: „viděl jsem v tom, co se přihodilo – a budu to do únavy opakovat – zvláštní mateřskou ochranu Panny Marie. A v této souvislosti – a v plánech Boží Prozřetelnosti neexistují pouhé náhody – jsem také viděl požadavek pozornosti k poselství Fatimy, které odtud vyšlo před 65 lety prostřednictvím tří dětí.“
A následuje dlouhá doba, tak dlouhá jako byl jeho pontifikát, různých prohlášení, postojů, cest, rozhodnutí a gest dokumentovaných velkým množstvím spisů jako nikdy předtím v papežství, která však nevyřešila otázku třetího tajemství, dokonce ji to zkomplikovalo. V květnu 1982 se odebere do Fatimy, aby poděkoval Svaté Panně za záchranu života, a zároveň, krátce před mší svatou, u oltáře, se stane obětí dalšího atentátu rukou jednoho španělského kněze jménem Juan María Fernández y Krohn, který se ho bodákem snažil zabít.
Ve Svatém roce 2000 se Jan Pavel II. rozhodl, jedním neočekávaným manévrem učinit známým třetí tajemství, ale hned na to následovalo hluboké zklamání, protože, i když bylo ujištěno, že konečně vše ohledně třetího tajemství bylo oznámeno – myšlenka, že tajemství se týká atentátu na náměstí Svatého Petra s viděním biskupa oblečeného do bílého, který byl smrtelně zraněn a následován zástupem biskupů, kněží, řeholních sester a laiků na jeden kopec,místo aby přesvědčila pochybovače, zvětšila skepticismus.
Inscenace-divadlo odhalení třetího tajemství v roce 2000 je velkolepá.Vystoupí Sekretář Vatikánského státu kardinál Sodano, Prefekt Kongregace pro nauku Víry kardinál Ratzinger, kteří tvrdili s velkou jasností, jak třetí tajemství bylo odhaleno úplně a není nic dalšího k doplnění.Taktický manévr, očividně učiněný s Janem Pavlem II. v zádech, který vyústil ve věrohodnost rozšířených pochybností ohleneobjevilodně zednářského působení, o kterém hovoří třetí tajemství.
Papež se odebere do Fatimy potřetí a daruje fatimské Madoně své nejdražší věci, mezi nimi také prsten Totus Tuus, který mu daroval kardinál Wyszyňski. A taky rozhodl, že obraz Kaple Zjevení byl dovezen do Vatikánu podruhé, při příležitosti ukončení Svatého Roku, které bylo slaveno na svátek Panny Marie Růžencové za přítomnosti 1500 biskupů, největšího biskupského shromáždění po II. Vatikánském Koncilu.
Přesto, kromě těchto chvályhodných iniciativ, zůstává otázka, proč papež autorizoval zatajování toho nejdramatičtějšího obsahu třetího tajemství, které, jak víme, se týkáodpadu od víry, skutečnosti nepravého papeže a nástupuAntikrista.
Podpořil Jan Pavel II. novinářské embargo na pravý obsah tajemství? Zainteresovaní kardinálové, mezi nimi Ratzinger, když tvrdili, že vše již bylo zjeveno, byli si vědomi dané lži?A především proč a kým bylo rozhodnuto, že třetí tajemství nebylo zcela zjeveno?
To jsou otázky, které dnes nemají odpovědi. I proto, že mezitím Jan Pavel II., již vážně nemocen v roce 2000, pomalu ale jistě směřoval ke své smrti takovým způsobem, že bylo jasné, že ve Vatikánu skutečné vedení vykonával Sekretář Vatikánského státu a několik kardinálů.
Možná se Jan Pavel II. rozhodl zakrývat otázku pravého obsahu Fatimy z pastoračních důvodů, aby nevylekal velké množství katolíků, kteří evidentně nebyli připraveni na tak delikátní a závažné téma, a především aby se nenavodila myšlenka, že Svatý Stolec potvrzuje vysvětlení tajemství tak apokalyptického rázu.
Jak mezitím potvrdil Vittorio Messori (známý italský novinář) v deníku Corriere della sera (21. Listopadu 2006): „uchýlilo se k triku: zjevit jen část textu a navíc ještě říci, že se jedná o tu část, která se týká již minulosti. Ostatní obsah pak by byl odhalen nepřímo ale skrytě v kázáních, rozhovorech, dokumentech papeže Wojtyly a prefekta pro Nauku Víry. A kdo může pochopit, ať pochopí“.
Byl to však omyl, který jistým způsobem napravil moudrým a osvíceným rozhodnutím kardinál Ratzinger, když vložil do Katechismu Katolické Církve (KKC), vydaném roku 1992, přímý a jasný odkaz na obsah třetího tajemství, kde v článcích 675-677 se mluví, v kontextu učitelského úřadu Církve, o „poslednízkoušce“ Církve, o „pronásledování“, „náboženském podvodu“, „odpadu od pravdy“, „antikristu“.
Kardinálu Ratzingerovi se tak podařilo nějakým způsobem začlenit pravý obsah třetího tajemství do magisterského učení Církve. Již tehdy to bylo gesto, za které draze zaplatí – zednářská skupina kardinálů ve Vatikánu mu nepromine tak jasné popření předcházejících neúplných oficiálních prohlášení ohledně třetího fatimského tajemství.
A ještě na závěr ohledně Jana Pavla II. je zapotřebí připomenout, že při apoštolské cestě do Fuldy (Německo) v roce 1980, tázán novináři ohledně třetího tajemství, ve své odpovědi ukázal, že ho v jeho celistvosti zná.
Přinášíme doslovné znění rozhovoru. „Byla položena otázka Svatému Otci: Co nám může říci ohledně Třetího Tajemství Fatimy? Nemělo být publikováno v roce 1960? Papež Jan Pavel II. odpověděl: vzhledem k vážnosti jeho obsahu moji předchůdci na papežském trůnu dali přednost diplomatickému řešení a oddálili jeho zveřejnění, aby nepovzbuzovali světové síly komunismu k určitým činům. A navíc, pro každého křesťana by mělo být dostačující vědět toto: jestliže je poselství, že oceány zaplaví velká území naší země, a že milióny osob náhle zahynou z minuty na minutu, tak opravdu zveřejnění takového poselství nepředstavuje něco příjemného“. Papež pokračoval: mnozí si přejí toto vědět ze zvědavosti a jako senzaci. Ale zapomínají, že poznání přináší také odpovědnost. Oni chtějí jen uspokojit vlastní zvědavost, a to je nebezpečí, jestli zároveň nechtějí nic udělat a jestli existuje přesvědčení, že je nemožnneobjeviloé konat něco proti zlu. Papež v tom okamžiku se chopil Růžence a řekl: hle, lék proti tomuto zlu! Modlete se, modlete se a nežádejte nic víc. Vše ostatní nechejte na Panně Marii.
Pak se zeptali Svatého otce: co se stane s Církví? Odpověděl: musíme se připravit za krátkou dobu čelit velkým zkouškám, které budou žádat dokonce oběť života a naše totální odevzdání se Kristu a pro Krista“.
Tento text rozhovoru s novináři konečně odhaluje pravdu. Jan Pavel II. znal dobře třetí tajemství ještě před atentátem roku 1981, ale, pochopitelně velmi dojat tím, co prožil toho 13. května, si ho chtěl znovu přečíst, neboť si uvědomil, že musí vyvodit nové závěry.
Pro Wojtylu pravým nepřítelem však zůstával komunismus, který byl dokonce považován za zodpovědný za atentát na něho; ale myšlenka nepřítele uvnitř samotné Církve, představovaného skupinou kardinálů, byla až na druhém místě. Odpadlictví je dáno působením komunismu, zatímco ono působení uvnitř Církve nebylo považováno za důležité. A to byl velký omyl v pohledu na daný problém, protože pravý nepřítel, o kterém mluví Fatima, je uvnitř Církve. Jan Pavel II. ho však viděl v dalekém Kremlu. Ostatně, jak potvrdil ve Fuldě: „musíme se připravit čelit za krátký čas velkým zkouškám, které mohou vyžadovat dokonce oběť našeho života a naše úplné darování se Kristu a pro Krista“.
Je evidentní, že po atentátu, vztáhl na sebe obsah oněch slov.
Zasvěcení Ruska se uskutečnilo, spolu s biskupy celého světa, na náměstí Svatého Petra 24. března 1984. Existují však některá fatimská hnutí, která popírají jeho platnost, protože jméno Rusko se v oficiálním textu zasvěcení neobjevilo. Zůstalo tedy to vysvětlení obsahu třetího tajemství, které bylo poprvé bylo oficiálně oznámeno během Jubilea v roce 2000, ale ne v jeho úplnosti. Měli tedy pravdu tzv. fatimské skupiny, které poukazovaly na zaviněné opomenutí té nejdůležitější části tajemství, které se týká odpadu od víry v Církvi.
Kardinál Bertone tuto otázku nevyřešil příliš dobře. Oficiální verze, kterou Jan Pavel II. podporoval, tvrdí: „po dvou částech již představených, jsme viděli na levé straně Naší Paní anděla s ohnivým mečem v levé ruce; sršel plameny, až se zdálo, že bude hořet svět; ale uhasly v kontaktu se září, která vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k andělovi: Anděl ukazoval na zem pravou rukou a hlasitě volal: Pokání, Pokání, Pokání! A uviděli jsme … biskupa oblečeného do bílého roucha, s tušením, že je to Svatý otec. A další biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice vystupovat na příkrý kopec, na jehož vrcholu byl velký Kříž z hrubých trámů, jako by to bylo korkové dřevo s kůrou. Svatý Otec, ještě než tam došel, prošel velkým městem uprostřed zřícenin, chvějící se a vrávoravým krokem, zasažen bolestí a utrpením, se modlil za duše zemřelých, které potkával na své cestě; pak dorazil na vrchol hory, pokleknul před patou velkého kříže a byl zabit skupinou vojáků, kteří ho zasáhli několika střelami a šípy. A stejným způsobem zahynuli biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice a další světské osoby, muži a ženy různých postavení. Pod dvěma břevny kříže byli dva Andělé, kteří do skleněných nádob v ruce zachycovali krev Mučedníků a jí kropili duše, které přicházely k Bohu“.
Toto je text třetího tajemství, oznámeného 13. května 2000 a potvrzeného samotnou sestrou Lucií. Nesprávný výklad tajemství, nevíme, zda to bylo vědomé, byl potvrzen tím, co řekl kardinál Sodano: „Fatimské zjevení se týká především boje ateistických systémů proti Církvi a křesťanům a popisuje velké utrpení svědků víry ve 20. století. Je to nekonečná Křížová Cesta vedená papeži v tomto století. Jak si můžeme všimnout, tajemství je nasměrováno k vnějším nepřátelům, to je k ateistickým a komunistickým systémům, které mimochodem již směřovali rychle k zániku (Berlínská zeď byla zbourána v roce 1989 a v roce 1991 byl stažen rudý prapor v Kremlu). Ale není zde žádná zmínka o pravém nepříteli, o kterém mluví třetí tajemství, tedy o „vnitřním“ nepříteli, který by měl zasednout na Petrův trůn a měl by oficiálním způsobem zahájit satanské období antikristova odpadu od víry. Ani čárka o tom. Neodpustitelný omyl, i když motivovaný ochranou katolických věřících, považovaných za nepřipravené přijmout správně tyto informace. Vina padla pouze na ateistické systémy. A má se za to, že s tajemstvím bylo zacházeno Vatikánem tak, aby tato otázka byla definitivně založena do archívu.
Tomuto manévru, vědomě řízenému, se bohužel podrobil také v té době kardinál Ratzinger, Prefekt Kongregace pro nauku Víry (ale když se stal papežem, tak to nečekaně a senzačně popřel).
V teologickém komentáři třetího tajemství Ratzinger tvrdí, že tajemství bylo „publikováno celé“ (on sám se však svým prohlášením v květnu 2010 postaral o to, aby ukázal, že to není pravda), a překvapuje především to, co následovalo: „Dospěli jsme k poslední otázce: Co znamená v jeho celku (v jeho třech částech) „tajemství“ z Fatimy? Co říká nám? Především musíme potvrdit s kardinálem Sodanem: události, na které poukazuje třetí část Fatimského tajemství, jak se zdá, patří již do minulosti“.
Jedná se o dokumentovaná tvrzení nacházející se v archívu Svatého Stolce a ukazují na nátlaky a hluboké a skryté vnitřní rozpory v zacházení s Tajemstvím. Rafinovaným a strategickým postojem Svatý Stolec ve skutečnosti neříká, že tajemství patří do minulosti, ale že se zdá, že patří do minulosti. Proč toto jemné rozlišení? Protože, ve skutečnosti, tajemství nepatří do minulosti, ale do budoucnosti Církve, a toto jak Sodano tak i Ratzinger, jako pravděpodobně i sám papež Jan Pavel II., věděli velmi dobře. Ratzinger následně dokáže, že se jednalo pouze o interpretaci ke škodě správného pochopení samotného tajemství. Pravděpodobně aby nebyli vylekání věrní katolíci.
Byla to moudrá volba? Pastorační důvod, který zvítězil nad samotnou vůlí Nebe, se opravdu projevil jako plodný?
19. dubna 2005, na balkóně baziliky Svatého Petra, se ukázal nesmělý a trochu rozpačitý kardinál Ratzinger, zvolený papež jménem Benedikt XVI. Pokorný „dělník na vinici Páně“se stane, i snad aniž by chtěl, pravým interpretemtřetího tajemství, s odvahou nemající srovnání s ničím předtím, až tak, že popře to, co sám řekl předtím. Jako kardinál roku 2000 oficiálním způsobem veřejně podpořil skutečnost, že třetí tajemství bylo oznámeno celé, ale zároveň se mu již dříve podařilo zakódovat pravý obsah tajemství dokonce do nového Katechismu Katolické Církve (KKC – články 675-677).
Na cestě do Lisabonu přijel taky v květnu 2010 do Fatimy, a jako papež (měl vedle sebe rozrušeného kardinála Bertoneho), byl tázán na třetí tajemství. Odpověděl, že ono je ještě před námi, má se ještě uskutečnit, nebylo celéodhaleno, týká se zvláště odpadu od víry.
Jeho slova byla velmi rozhodná: „klamal by sám sebe ten, kdo by si myslel, že prorocké poslání Fatimy skončilo“. Bertone na tato nečekaná slova celý zbledl. Odkryl se tak konečně pravý cíl poselství třetího tajemství, které dosud zůstalo velmi šikovně ve stínu, s výmluvou přisoudit vysvětlení jeho významu na zodpovědnost sovětským komunistům.
Ve skutečnosti Panna Maria viděla nepřátele uvnitř samotné Církve, a tím je církevní zednářství – „partyzáni satana“ (sestra Lucie), kteří pomalu získávali úplnou kontrolu nad katolickou Církví.
Poprvé má Benedikt XVI. nesmírnou odvahu odhalit, i když několika slovy, pravý obsah třetího tajemství. Může se tvrdit, že od této chvíle odhalení, Ratzinger vyhlásil válku vnitřním nepřátelům Církve tím, že jasně řekl, kdo jsou praví nepřátelé římského katolictví.
Ratzinger, ještě jako kardinál, v několika rozhovorech s novináři, i když přímo nemluvil o třetím tajemství, odkazoval na biblická témata odpadu od víry v Církvi, která se stane malým a pronásledovaným stádem, dokonce jen „maličkýmzbytkem“. Dojde k vytvoření nepravé, světské a odpadlické církve, která bude podporovaná mocnými tohoto světa. Tedy opravdový vstup antikrista do Říma.
Benedikt XVI., statečný svědek třetího tajemství, byl mezitím izolován, obklíčen, psychologicky vydírán, sledován a bylona něj házeno velké bahno. Sdělovací prostředky ho začaly prezentovat jako člověka studeného, který jen rozkazuje a trestá.
A tak uvolněný papežský trůn od 28. února 2013 byl právě konkrétním uskutečněním toho, co ve Fatimě Panna Maria zvěstovala třem dětem: satan vstoupí do Vatikánu, zasedne na Petrův trůn a připraví modloslužebnou a heretickou vládou cestu antikristu.
V knize „El secréto mejor guardado de Fatima“, vydané ve Španělsku v březnu 2017, nikdy nepřeloženo do italštiny, španělský novinář José Maria Zavala, autor dalších důležitých náboženských témat, učinil známým to, že od sestry Lucie obdržel vysvětlení třetího tajemství.
Zavala tvrdí, že obdržel anonymní email s textem třetího tajemství a požádal experta v kaligrafii a grafologii, aby ho důkladně prozkoumal a srovnal se známým a věrohodným textem třetího tajemství, napsaným vlastní rukou sestry Lucie. Odbornice, která zkoumala kopii textu, dospěla k tomuto závěru: „byl napsán stejnou rukou jako text První a Druhé části Tajemství z Fatimy – stejný rukopis sestry Lucie dos Santos“. Bylo to odhalující tvrzení, protože text, který nyní přinášíme, ukazuje, jak se třetí tajemství týká události nepravého papeže s „pohledem ďábla“.
Odborník na kaligrafii se jmenuje paní Begona Slocker, z Tribunalu v Madridě, jedna z největších odbornic v oboru.
Tady je text, který nám dovoluje přisoudit třetí tajemství z Fatimy na situaci,kterou nyní prožíváme: „nyní zjevuji třetí část tajemství; tato část je odpad od víry v Církvi. Naše Paní nám ukázala ve vidění jednu osobu, kterou já popisuji jako „Svatý Otec“, před velkým zástupem, který ho oslavoval. Ale je zde jeden rozdíl s pravým Svatým otcem - ten jakoby Svatý otec má pohled ďábla a v očích zlo. Pak, trochu později, jsme viděli tohoto rádoby Papeže vstupovat do Církve, ale tato Církev byla Církev pekla, a neexistuje způsob, jak popsat ošklivost tohoto místa. Zdálo se jako pevnost z betonu, s poničenými rohy a okny jako oči. Ihned jsme zvedli oči k Naší Paní, která nám řekla: viděli jste odpad od víry v Církvi, tento dopis může být otevřen jen Svatým otcem, ale až po papeži Piu XII. a před rokem 1960“.
Toto je nejzajímavější část dokumentu, z kterého vysvítá neuvěřitelným způsobem současná situace v Církvi, tzn. spoluexistence dvou papežů, z nichž jeden je pravý a druhý falešný, který má oči ďábla a vede falešnou církev, jasně zednářskou.
Je zde taky zajímavá blízkost s viděními blahoslavené Kateřiny Emmerichové, která taky mluví o falešné církvi během období dvou papežů.
Nemohou být pochybnosti, že třetí tajemství se již uskutečňuje.
Na Petrově trůně sedí někdo „jako Svatý otec“, který je oslavován velkými davy, mezitím existuje „pravý Svatý otec“.
To je situace, kterou nyní prožíváme!
Text a o třetím fatimském tajemství je věrně přeložen ze čtvrté kapitoly knihy „Pietro, dove sei?“ (Petře, kde jsi?), r. 2020, ed. Gamba
Autorem knihy je katolický kněz Alessandro Maria MINUTELLA (nar. 1973), dvojí doktor Dogmatické Teologie a Dějin dogmatu, odborník na myšlenky H.U. von Balthasar, velmi ceněný kazatel na sociálních sítích, profesor na různých universitách (např. Universita Crocetta v Turíně). Světově známý svými přednáškami a publikacemi, např. Mnich Pastýř, Po stopách krásy, Budu hostií, Falešná církev a její osud, Miloval je až do krajnosti, Křížová cesta Církve.
Viz: Fatima kulminuje
Důvody falzifikace Fatimského tajemství
