Menu

Záměr a smysl Motu Proprio TC podle Andrea Grillo

 

V následujícím článku analyzuje Peter A. Kwaszniewski záměr a smyl Motu proprio Traditionis custodes podle pseudo-teologa Andrea Grillo

 

 

Andrea Grillo (Savona, 1961) je profesorem teologie svátostí a filozofie náboženství v Římě na Papežském Athenaeu S. Anselmo a liturgie v Padově u opatství Santa Giustina. S vyhlášením motu proprio papeže Františka ze dne 16. července 2021, Traditionis Custodes vzrostl význam jeho postavy v katolickém myšlení. Mnoho zdrojů uvádí profesora Grilla jako autora nebo alespoň inspirátora dokumentu v roli „liturgisty a teologa papeže“, jak se mu v Římě často říká. Je součástí skupiny liturgistů ze Sant'Anselma, kteří v průběhu let uplatňovali nepřiměřený progresivní vliv.

Základy motu proprio TC

Profesor Grillo se již léta hlásí k zásadám Traditionis Custodes avant la lettre a tvrdí, že mše Pavla VI. představuje jediný obřad římské církve a že tradiční mše by měly být regulovány tak, aby bylo zajištěno jejich vymizení. (1)

V otevřeném dopise ze dne 27. března 2020, šestnáct měsíců před motu proprio, profesor Grillo (spolu s přibližně 180 signatáři) odvážně popsal tradiční obřad jako „uzavřený v minulé historii, pevný a krystalizovaný, bez života a síly. Nemůže zde být žádná jeho reanimace“. (2) „Další ‚stav liturgické výjimky‘ - který se zrodil ke spojování obou ritů, nedělá nic jiného, než že rozděluje – a vede pouze k rozbití, privatizaci a narušení kultu Církve“ (3). Dopis navíc odhaluje následující argumenty:

  1. Záměrem Summorum Pontificum (SP) bylo uklidnění a usmíření.

  2. Bohužel místo toho SP vedlo k rozdělení, konfliktu a „liturgickému odmítnutí“ Druhého vatikánského koncilu.

  3. Některé semináře, na nichž se předkládá učení Novus Ordo Missae a Tradiční mše, představují „maximální zkreslení původních záměrů“ SP.

  4. Nastal čas zrušit stav „liturgické výjimky“ zavedený SP.

  5. Veškeré pravomoci týkající se liturgie musí být vráceny diecézním biskupům a Kongregaci pro bohoslužbu. To má několik důsledků:

    1. Komise Ecclesia Dei a sekce IV Kongregace pro nauku víry, které mají pravomoc v liturgických záležitostech, musí být zrušeny.

    2. KNV se představuje při výkonu pravomocí, které Druhý vatikánský koncil svěřuje biskupům, nebo které papež běžně svěřuje Kongregaci pro bohoslužbu; tato nepravidelná situace musí skončit.

    3. KNV podnikla kroky k vypracování „liturgických variant“, aniž by měla historické, textové, filologické a pastorační schopnosti.

    4. Zdá se, že KNV přesně na dogmatické úrovni přehlíží vážný konflikt, který vzniká mezi lex orandi a lex credendi, protože je nevyhnutelné, že dvojí a konfliktní rituální forma vyvolává výrazné rozdělení v oblasti víry.

    5. Zdá se, že KNV podceňuje rušivý účinek, jaký tato „[indiánská] rezerva“ působí na církevní úrovni, a imunizuje část komunity ze „školy modlitby“, kterou Druhý vatikánský koncil a liturgická reforma prozřetelně poskytly společné církevní cestě (4).

Z článků, které Grillo publikuje na svých webových stránkách, je zřejmé, že liturgickou reformu celkově považuje za velmi dobrou; vzhledem k tomu, že hlavní překážkou jejího úspěchu byla politováníhodná tendence duchovních a laiků udržovat nebo znovu zavádět špatné postupy nebo prvky minulosti, které brání tomu, aby reformované obřady zářily ve svých základních liniích a v jejich nové orientaci; že starost o „liturgické zneužívání“ ze strany Jana Pavla II., Benedikta XVI. a jimi jmenovaných představitelů kurie jen znovu potvrdila legalistickou tridentskou mentalitu, která hrozila potlačením otevřenosti k přizpůsobování a svobodě, charakteristickým pro Novus Ordo (ve skutečnosti výslovně uvádí, že je důležitější podporovat „užívání“ společné a aktivní liturgie, než napravovat „zneužívání“, protože ve druhém případě úsilí odráží překonanou vizi kultu jako cvičení v klerikálním formalismu); a že paralelní existence tradiční mše, stejně jako reformace ratzingerovské reformy, velmi ohrožuje celistvost reformovaných obřadů, jak je zavedl Pavel VI.

Reakce na motu proprio

V článku publikovaném v La Croix International 19. července 2021 „Od „nejvyšších pontifiků“ ke „strážcům tradice“: peripetie římského obřadu“ (5) [Původně publikováno na blogu „Come se non“ v červenci 2021 - co pohotovost - s názvem "odpapežů‘ ke ‚strážci tradice‘: proměnlivosti římského ritu"; každý následující citát je převzat odtamtud, NdT], Grillo neskrývá svů triumfální jásot nad motu proprio, které jeho vlastní myšlenky pomohly vytvořit. Pokud jde o tolik kritizovaný výrok článku 1, podle kterého „Liturgické knihy vyhlášené svatými papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II. v souladu s dekrety Druhého vatikánského koncilu, jsou jediné [zde profesor zdůrazňuje, že „nepřesnost výrazu „jedinečný“, použitý v anglickém překladu - jediný dostupný v době vydání dokumentu a výslovně „oficiální“ - což znamená jedinečný, ale ve smyslu zvláštního, výrazného a mimořádného, zvláštního; zdá se, že spisovatelé TC rozumějí liturgii stejně jako angličtině; k výrazu lex orandiřímského obřadu“ říká Grillo:

Toto potvrzení radikálně nahrazuje odvážný sofismus, na kterém byl založeno SP: tj. „Paralelní soužití“ dvou rituálních forem, z nichž jedna odporovala druhé. Znovuzavedení „jediné současné formy římského obřadu“ je jediným horizontem, na kterém je možné budovat mír. Jakákoli jiná hypotéza, jakkoli dobře míněná, vytváří rostoucí rozpory a nedorozumění.

Rovněž nazývá „sofismem“ svobodu, kterou SP dala kněžím, aby si vybrali, jakou formu římského obřadu budou slavit, protože zbavila biskupa moci moderování liturgické jednoty v jeho diecézi a umožnila „konkurenci [...] mezi dvěma rituálními formami“. Je pozoruhodné, že progresivní teologové také bývají liberálové v sociálních otázkách, a velmi otevření ve prospěch centralizovaného sociálního státu, podezřelého z konkurence, která pochází z volného a otevřeného trhu. Tam, kde je povolena konkurence, může mít navrch lepší výrobek; a to se dělo v liturgické oblasti: s rostoucím výběrem tradice duchovními a laiky, zejména mladými lidmi a rodinami. Nesmí jim být umožněna taková svoboda volby, svoboda otevřená „dobrému“ až „nejlepšímu“. Progresisté vždy mluví o svobodě, ale jsou autoritářští až do morku kostí a bojují proti všem nerovnostem kromě systémové nerovnosti mezi vládcem a vládou, která udržuje systém samotný.

Potvrzuje, očividně si neuvědomující pochybnou povahu tohoto tvrzení: „Nyní musíme uznat, že existuje pouze jedna tabulka: tabulka reformovaného obřadu podle údajů Druhého vatikánského koncilu“ (zvýraznění přidáno). V článku v La Croix Grillo uvádí v nejistých termínech:

„Tradice římského obřadu se nachází zde [v reformovaném obřadu], ne jinde [...] V důsledku těchto „ústupků“ existovala možnost vyživovat církev, která byla imunizována od Druhého vatikánského koncilu, a to v rozporu se společnou cestou. Starý ritus se stal, také díky SP, téměř symbolem postupu proti koncilu: z tohoto důvodu musela být pečlivě revidována kritéria pro přístup k němu. Aby se netvořila monstra […] Místo toho měl papež, syn koncilu, zdravý rozum a moudrost říct: A dost. A otevřít novou fázi, ve které se kvalita rituálního aktu hraje na jednom stole, společném i obyčejném, církevním i populárním. Malé i velké znamení toho, že koncilní reformu nelze zastavit ani vymyšlením neexistujícího jazyka, ani exhumací rituální formy, která již neexistuje“.



Je zajímavé sledovat, jak snadno Grillo mluví o „domnělých“ milionech katolíků, kteří s radostí oslavují ukončení rituální formy „která již neexistuje“ (6).

Z Grillových spisů se toho v angličtině zatím moc neobjevilo. Zajímavé trio článků publikovaných v Novém liturgickém hnutí je zvláště vhodné pro aktuální situaci:

Pozice v rozporu s učením Církve

Katoličtí věřící budou mít nepochybně zájem dozvědět se o dalších myšlenkách podporovaných profesorem Grillem.

V nedávno vydané knize, napsané spolu s Cosimem Scordatem, s názvem Nemůže matka požehnat svým dětem? Homosexuální svazky a katolická víra (Cittadella, 2. července 2021), jsou předkládány argumenty pro teologické a pastorační žehnání homosexuálních svazků v církvi.

Grillo diskredituje transsubstanciaci, to znamená, že chléb a víno se během mše stane skutečným tělem a krví, duší a božstvím Krista. Tvrdí, že: „Transubstantiatio není dogma a jeho vysvětlení je například v rozporu s metafyzikou“ (Andrea Grillo, „Skutečná přítomnost a transsubstanciace: dohady a objasnění“, Munera, 17. prosince 2017) (7).

Zasazuje se o svěcení žen, zejména diakonátu. (8)

Tvrdí postoje, které jsou v rozporu s „pro-life“ učením církve, včetně legitimity používání antikoncepce k profylaktickým účelům. (9)

Výslovně odmítá myšlenku, že existuje autorita, jako je církev, která má autoritu definitivně se vyjadřovat k záležitostem týkajícím se lidské sexuality. (10)

Píše proti trvalé platnosti a nerozlučitelnosti manželství. (11)

V Bibli je perverze božského kultu vždy spojena a srovnávána se sexuální nemravností. Modloslužba je cizoložství, cizoložství je modlářství: jedno uvolňuje cestu pro druhé a posiluje ho. Toto spojení zůstává pravdivé v každé epoše, i když se projevuje v různých formách.

Interpretační klíč k pochopení Grillova postmoderního a juxtapozitivního stylu psaní je celkem jednoduchý. Představuje učení církve, ale bez jeho skutečné podpory; poté ke konci článku nebo publikace vyvodí závěry ve formě „možností“ a „otázek“, které se často velmi liší, a dokonce odporují - nauce církve. Když přistupujete k jeho práci, je důležité mít tuto zásadu na paměti. Jeho spisy, publikované na stránkách Munera: Evropský časopis o kultuře a jinde jsou navíc výsměchem tradiční katolické teologii, vyslovují nepřesnosti a nesrozumitelné úvahy jako modus operandi.

Není možné pochopit, jak je možné, že Andrea Grillo má veřejně povoleno mít profesuru na Papežské univerzitě v Římě, a co je mnohem horší, ovlivňuje psaní dokumentů vyhlášených papežem, které působí na životy milionů věřících katolíků. Bohužel, jak jsme viděli více než jednou - stačí uvést příklad jednoho z autorů ducha Amoris Laetitie [na blogu zde - zde --ndr], arcibiskupa Víctora Manuela „Tucho“ Fernándeze, autora knihy Uzdrav mě ústy: umění líbání (12) - volby, které tento papež dělá, pokud jde o teologické poradce, jsou zřídkakdy šťastné, a často skandální.

Autor chce poděkovat anonymním zdrojům za výzkum provedený za účelem vytvoření tohoto článku. Pokud má někdo další listinné důkazy týkající se role Grilla při psaní Traditionis Custodes a / nebo jeho heterodoxy, kontaktujte prosím Dr. Kwasniewski prostřednictvím jeho webových stránek: www.peterkwasniewski.com.

 

Poznámky:

1. Viz Andrea Grillo: „Je liturgická reforma „tragická“ nebo „prorocká“? Dvě opakovaná čtení k oslavě 50. výročí Druhého vatikánského koncilu“ (Reportata, 28. února 2013). „Nyní je jasné, že když je potřeba reformy jasně připuštěna, předchozí obřad, i když stále existuje, může být pouze z lásky, pastorační opatrnosti, z podmíněné příležitosti, ale s ohledem na jeho “zmizení“ a už vůbec ne podle strukturálního paralelismu, který by v tomto případě byl v rozporu nejen s tradicí, ale především s nejelementárnějším zdravým rozumem“.

2. S ohledem na tento bod bych rád upozornil čtenáře na rozhovor o novém motu proprio, který 19. července vydal opat z Fontgombault Dom Jean Pateau (na což Grillo odpověděl 31. července [zde, Italská verze]). Na otázku „Jak naslouchat aspiracím mladších generací, které ochotně přecházejí z jedné liturgické formy [Novus Ordo] do druhé [tradiční mše]?“ Dom Pateau odpovídá: „Ve skutečnosti existuje autentický výraz Sensus fidei vlastní věřícím. Dokáže to církev slyšet? Výše citovaný otevřený dopis [publikoval Grillo v březnu 2020] hovořil o mimořádné formě jako o „obřadu uzavřeném v historické minulosti, inertním a krystalizovaném, bez života a vitality“. Touhy mladších generací, kněží a laiků jsou hořkým rozporem. Nakonec to budeme muset rozpoznat. Liturgie není laboratorní věda. Toto je akt pokory, který se od liturgistů očekává. Nechte je pomocí své vědy rozeznat důvod tohoto připoutání k mimořádné formě, a to i na straně nekřesťanů nebo lidí, kteří již dávno [náboženskou] praxi opustili, připoutání, které nebylo a priori předvídáno. Při tomto způsobu slavení cítí živější přítomnost tajemství Božího, přítomného a skrytého zároveň, hodnějšího chválení. Radostně znovu objevují zapomenutou posvátnost. Jak nezmínit desítky kněží, kteří se přišli do opatství naučit mimořádnou formu a kteří říkají: ‚Když to umím, pomáhá mi to lépe slavit obyčejnou formu‘.“

3. Andrea Grillo, „Otevřený dopis o „stavu liturgické výjimky““ (Munera, 27. března 2021).

4. Publikoval jsem kritiku otevřeného dopisu ze dne 27. března 2020 s názvem „Zrušte dekrety!“: Vysoký dudge od progresivních liturgistů” spolu se sérií osmi satirických básní.

5. Zdá se, že si Grillo neuvědomuje, (nebo nechce ztratit tvář tím, že to přizná), že TC při bližším zkoumání značně omezuje práva biskupů a udržuje v popředí roli papeže.

6. Pokračuje: „Skutečně mimořádnou věcí v celé této záležitosti není ani tak obnovení normálního vztahu mezi lex orandi a lex credendi, který zajišťuje TC. Zdá se mi mimořádné, že až 14 let bylo často neospravedlnitelné ospravedlněno“.

7. V tomto konkrétním bodě bychom mohli citovat mnoho z toho, co napsal Joseph Ratzinger, jako relevantní. Například na konferenci, která se konala ve Fongombaultu v roce 2001 [viz také zde], tehdejší prefekt KNV vysvětlil jeden z důvodů nepřátelství vůči slavení starověké mše: „Začínáme odtud, z praktické diskvalifikace Tridentského koncilu: „Dokáži pochopit rozhořčení, které doprovází boj proti možnosti celebrovat po liturgické reformě ještě mši svatou podle misálu z roku 1962... když víra v eucharistii formulovaná v Tridentu ztratila na hodnotě“. Toto dokonale popisuje postoj lidí jako Andrea Grillo a Anthony Ruff, kteří v TC uznávají ospravedlnění svého názoru, že církev s koncilem a po koncilu rozhodným způsobem změnila své chápání církve, eucharistie a liturgie. Zdá se mi, že Benedikt XVI. neměl uspokojivé řešení problému „před a po“ představovaného dvěma velmi odlišnými liturgickými obřady (i když je nazýval „formami“, aby se vyhnul nutnosti okamžitě a bez žádosti udělovat rituální schopnosti desítek tisíc kněží). Věděl však, že obřady musí být přinejmenším schopné koexistovat, aby si úplně nezvrátil tvrzení církve o dogmatické a liturgické kontinuitě.

8. Viz „Ordo et sexus: překážky, nebo příležitosti?“ (Munera, 9. listopadu 2017); „Katoličtější“ služba otevřená „omnis utriusque sexus fidelis.“ Setkání s Mattií Lusetti“ (Munera, 5. června 2019); srov. „Žena, služba a církevní tradice“ (Adista Notizie č. 19, 25. května 2019).

9. Viz „Prohlášení katolických učenců k etice používání antikoncepce“.

Kritika etiky při používání antikoncepčních prostředků] (Wijngaards Institute, srpen 2016): „§14.2. Měl by být zveřejněn oficiální úřední dokument, v němž by se uvádělo, že používání moderních neabsorbujících antikoncepčních prostředků k profylaktickým účelům může být morálně legitimní a dokonce morálně povinné. Deklarace by mohla obsahovat explicitní ustanovení umožňující distribuci takových moderních antikoncepčních prostředků pro profylaktické účely zdravotnickými zařízeními provozovanými katolickou církví“ [přeloženo z anglické verze, ed.].

10. Andrea Grillo, „Osnova, synoda, sexualita: některé nebezpečné vztahy“ (Munera, 30. června 2021).

11. Grillo nahrazuje „nerozlučitelnost manželského svazku“ tvrzením „nedostupnost manželského svazku“. Touto větou chce otevřít cestu všem výsadám a právům manželství těm, kteří se znovu oženili. Uvádí, že „je legitimní navrhnout možnost změnu překladu „nerozlučné pouto“ výrazem „nedostupný svazek“ (A. Grillo, „Nedostupnost svazku a neúspěšná manželství. Směrem k teorii „nedostupnosti“ svazku?“, Munera, únor 2014). Jako příklad tohoto argumentu navrhuje, aby „když byla konstatována „smrt manželství“, toto prohlášení nebránilo tomu, aby každý z dotyčných zůstal věrný manželskému partnerovi ze svazku prohlášeného za zaniklý, analogicky s tím, co se stane v případě fyzického ovdovění“. To je jen jeden z příkladů mnoha bludů, který ztotožňuje postavení vdovy se stavem ženy, která ke svému manželovi už prostě lásku necítí (= „smrt manželství“) (dokud nenajde „lásku“ v náručí jiného manžela.)

12. Analýzu paralelních článků, indikujících těžký textový dluh AL arcibiskupovi Tuchovi, najdete v části „Pro záznam - Samizdat - plný text „Uzdrav mě svými ústy arcibisk. Tucha Fernandeze“ (2017) v blogu jsme nebo tom hovořili zde -ndr)(Viz osobní teolog papeže Františka)

Pramen: Chiesa e post Concilio

¨