Lumen de Lumine

Povídání příznačné pro dlouhý pontifikát

 

 

Jedna z prvních věcí, která zarazí čtenáře nové sociální encykliky papeže Františka Fratelli Tutti, je její délka. Asi 43 000 slov v angličtině (včetně poznámek), je to více než kniha Genesis (32 000 a třikrát více než evangelium sv. Jana, 15 635).

Navzdory této délce je toho málo, co bychom už nebyli slyšeli od Františka v té nebo oné formě. Ale pokud jde o hlavní bolest nebo téma, tato encyklika soustřeďuje v jediném dokumentu zvláštní Františkovy starosti, jeho specifické naděje pro církev a svět. To vyjadřuje František nejlépe, i když jsou v tom trvalé slepé body.

V hlavní části sociální encykliky Fratelli Tutti František pojednává o hatlanině argumentů. Ty vycházejí z podrobné analýzy současného populismu, ze zkoumání významu laskavosti, vzájemnosti a svévolnosti. Při diskuzi o těchto a dalších argumentech ve Fratelli Tutti naléhá na nezbytnost, aby křesťané a ti ostatní byli otevření a učili se jedni od druhých. Neboť slovo „otevřenost“ je použito 76x a s tím drží krok zdůrazňování dialogu (uvedeno 49x).

Svatý František a sultán

Postava sv. Františka z Assisi vystupuje jako veliká v celém tomto pontifikátu, také proto, že Jorge Bergoglio fakticky přijal jeho jméno, když se stal r. 2013 papežem. Fratelli Tutti začíná uvedením slavného setkání svatého Františka se sultánem Malik-el-Kamilem v Egyptě, v průběhu páté křížové výpravy. V encyklice se tvrdí, že světec řekl svým průvodcům, že se ocitli »mezi saracény nebo jinými nevěrci (...) aniž by uvedl jejich identitu, nevedou spory nebo disputace, ale jsou subjekty lidských tvorů z Boží lásky.« Papež František připojuje: „Bolí nás, jak před osmi sty lety František doporučil, abychom se vyvarovali každé formy agrese nebo střetu a žili v pokorné bratrské poddanosti, klidně bez střetů s těmi, kteří nesdílejí naši víru“ (3).

Chápu to jako zdůraznění, že svatý František byl spíše mírný, když se se setkal s jedním z nejmocnějších muslimských vládců té doby. Ale tak to nebylo. Celý příběh je popsán nejlépe v Francesco d´Assisi Una nuova biografie (2012) od Augustina Thompsona O. P. Jedním z velmi silných bodů této knihy, která bourá všechny mýty, jaké se nakupily kolem Františka z Assisi, díky autentické úzkostlivosti a hodnocení původních pramenů. Jak vypráví Thompson, když se sultán zeptal Františka a jeho druha na účel jeho návštěvy, svatý přešel ihned k věci. Byl vyslancem Pána Ježíše Krista a přišel, aby spasil sultánovu duši. František dal najevo svou vůli vyložit a obhájit křesťanství.

To, co následovalo, byla výměna vysvětlení Františka a sultánových náboženských rádců (kteří řekli sultánovi, aby omluvil Františka za jeho kázání proti Mohamedovi a islámu), přičemž obě strany vylíčily nároky křesťanství a islámu. František si pak vyžádal „delší konverzaci se sultánem“, ve které se pokoušel vyložit svou křesťanskou víru v Ukřižovaného Pána a jeho příslib spásy. „Ani na okamžik, zdůrazňuje Thompson, světec nemluvil o proroku Mohamedovi. Ale Františkovi nešlo o pouhou výměnu diplomatických konvencí. Chtěl sultána obrátit na katolickou víru skrze slova a čin.

Zdůrazňuji tato fakta ze setkání sv. Františka se sultánem, protože je důležité vědět, že v míře odpovídajícího dialogu světec se věnoval výkladu otázky náboženské pravdy. Není tomu tak, jak to líčí Fratelli Tutti. To je problém, protože pokud neznáme plnou pravdu o této události nebo o osobě, je snadné vyvolával iluzi nebo také překroutit to, co kdo chtěl v onom okamžiku říct. V tomto směru je prezentace sv. Františka ve Fratelli Tutti pochybená.

Argumentace ekonomickými smyšlenkami

Stejně nedostačující - a bohužel, to charakterizuje celý Františkův pontifikát od samého začátku - je také ta část ve Fratelli Tutti, která pojednává o ekonomických otázkách. Zdá se, nakolik mnozí (ne všichni mohou být pokládáni za ekonomické konzervativce) upozorňují na ekonomické karikatury, které vystupují ve Františkových dokumentech; jde o pontifikát, který se chlubí svým úsilím o dialog, ale nezajímá ho skutečný rozhovor o ekonomických otázkách kromě velmi omezeného měřítka.

Encyklika např. mluví o někom, kdo by chtěl nás přivést k víře, že volný trh stačí na to, aby všechno vyřešil (168). Kdo jsou tyto osoby, chtěl bych se zeptat? A kde to tvrdí? Jestliže takové názory existují, mám za to, že se objevují uprostřed menšiny radikálních anarchistů, kteří mají minimální vliv na formaci ekonomické politiky.

Ve stejném paragrafu František tvrdí, že „trh sám nic nevyřeší, i když někteří chtějí, abychom uvěřili této neoliberální víře. Ještě jednou: Ptám ohleduplně: Kdo jsou tito neoliberálové, kteří věří, že trhy mohou vyřešit všechny problémy? Jestliže někdo má zájem něco podobného tvrdit, měl by předložit důkazy pro toto své tvrzení. Je také pravdou, že někteří významní liberálové světového trhu dlouhá léta tvrdí, že trhy vyžadují všechny druhy mravních obyčejů, rozhodně nikoliv institucionálně a kulturně stanovených tak, aby byly vytvořeny ekonomické hodnoty k užitku všech osob a služeb, které vyžadují. Tento fakt, jak se zdá, redaktorům této encykliky zcela unikl.

Nebo zvažte toto tvrzení: „Finanční spekulace za účelem snadného zisku jako hlavního cíle je zdrojem zločinů“ (168). Kdo napsal tuto větu, vůbec nechápe roli spekulace, která přispívá v průběhu času ke stabilizaci cen a podporuje prognózu možných nákladů v budoucnosti. Jistě, spekulace se dá zneužít. Ale pokud je správně praktikována, pomáhá vytvářet účinné investice a oběh kapitálu na straně jednotlivců i podniků, které jsou převážně projektovány, aby přinášely zisk, dále mohou také podpořit lepší využití zdrojů disponibilního kapitálu, které by jinak mohly přijít nazmar.

V další větě František tvrdí, (cituji jeho samého), že „bez vnitřní formy solidarity a vzájemné důvěry trh nemůže plnit svou ekonomickou funkci. A dnes tato důvěra zcela schází“ (168).

To je nekvalifikované tvrzení a nutí mě k otázce: opravdu „přestala tato důvěra existovat?“ I v současném světě COVIDE, silně narušeném, miliony osob na celém světě dále vstupují do různých tržních operaci a s osobami, které nikdy před tím nepotkaly, a činí tak na základě příslibů. To všechno vyžaduje důvěru. Kdyby tato důvěra neexistovala, globální ekonomie a národní a místní ekonomiky by dávno přestaly fungovat.

Je jistě pravda, že jsou společnosti, - a to zvláště v Jižní Americe, ve velké části Asie a v mnoha rozvojových zemích - kde je obtížné najít vyšší rovinu důvěry mimo rozšířené rodinné vztahy. Tato překážka brání fungování ekonomické směny. Ale tyto okolnosti mají málo co do činění s trhy jako takovými a patří mezi kulturní modely s obtížnou výměnou, které existují po celá staletí.

Je zde mezi katolíky mnoho prostoru pro konstruktivní debatu o roli vlády, zákonů,centrálních bank a jiných státních ekonomických institucí. Opravdu nikdy jsem nenabyl dojem, že František je silně povolán, aby masově zapůsobil na stát v oblasti řešení série ekonomických problémů. Ale nekonečná vyvolávání a argumentace o ekonomických smyšlenkách v papežských dokumentech není schopné vytvořit jakoukoliv důvěru ve skutečnost, že velká část těch, kteří vedou úvahy o tomto pontifikátu k ekonomickým otázkám, mají opravdový zájem na reálném dialogu s kýmkoliv, nebereme-li v úvahu levicové populisty a neo-keynesiánský program.

Naopak, i když tomu někteří věří, levice nemá monopol na starosti o chudé ani na dobré programy, jak jim pomoci. Ať už je to v tomto pontifikátu nebo v budoucím, je zde zoufalá potřeba, aby papežští a další lídři církve dramaticky rozšířili okruh těch, kteří radí v ekonomických tématech, jako jsou bohatství a chudoba. Neučiní-li tak, bojím se, že budeme pokračovat ve vše zahrnujících otázkách, které se týkají nedostatku otevřenosti k dialogu. Fratelli Tutti by měl na to naléhat jako na prioritu.

Smíchaný pytlík

Dvě starosti, které nyní vyzvednu, by neměly být chápány jako náznak, že pokládám celé Fratelli Tutti za zcela chybný dokument. Jsou zde četné části, které by měly tvořit střed encykliky.

Mezi jiným záležitostmi, k nimž patří zdůrazňování destruktivní role morálního relativismu v současné společnosti (206), o trvalé důležitosti odpuštění ve světě, ve kterém konflikt tvoří součást lidských podmínek (236-249), je také závěrečná vzpomínka jednoho z mých preferovaných světců, bl. Charlese de Foucaulta – rozmařilého aristokrata, vojenského důstojníka a svého času agnostika, který se stal knězem a poustevníkem v Severní francouzské Africe a je zosobněním křesťanského bratrství.

Tím chci říct, že encyklika představuje širší schéma, které odráží dlouhý Františkův pontifikát. Pravé a vlastní intuice, které pramení přímo z evangelií a jsou často hlubokými meditacemi o Písmu hebrejském a křesťanském, kráčejí společným krokem také s pochybnými historickými údaji generalizovanými k otázkám velice choulostivým s nepodloženými důkazy v takovém míře, že je mohu označit jen jako utopismus.

Nicméně při četbě Fratelli Tutti jsem měl pocit,že tato encyklika není jen dlouhou syntézou a výplodem papežova myšlení. Mám také dojem, že je to určitý druh loučení s jeho pontifikátem - který řekl všechno, co chtěl říct. To neznamená, že Františkův pontifikát je u konce. Ale FratelliTutti přináší všechny náznaky dokumentu, který má být vyvrcholením. Zda zanechá v katolické církvi trvalý dojem, to je otázka, kterou si položí  kdekdo.

Dr. Samuel Gregg

Dr. Samuel Gregg je ředitel výzkumu u Acton Institut, výzkumného a vzdělávacího amerického institutu. Psal a hovořil široce o otázkách politické ekonomie, o historii ekonomie, o etice a financích a teorii přirozeného práva. Je autorem 15 knih, mezi nimi Rooming Europe (2013) a Reason, Faith, and the Struggle for Western Civilization (2019).