Ze spisů svaté Markéty Marie Alacoque (1)
Světice přijímá od Ježíše Krista úkol učit nás lásce k jeho Srdci
Náš Pán dal jednoho dne světici zaslechnout tato slova: Chci, bys mi posloužila jako nástroj, který přitáhne srdce k lásce ke Mně. Odpověděla: Nemohu pochopit, můj Bože, jak bych to mohla udělat. On nato: Skrze moji všemohoucnost, která učinila všechno z ničeho. Nezapomínej nikdy na svou nicotu. Jako oběť mého Srdce máš vždy sloužit k tomu obětovat se jako nástroj. Pak moje láska v tobě nebude nikdy nečinná, ale vždy tě přivede ke konání nebo k utrpení; nebudeš si z toho niky připisovat ani nejmenší část na svůj účet. Neboť tato práce nepatří nástroji, který používá Umělec. Ty naopak budeš vlastnit podle slibu, který jsem ti dal, poklady mého Srdce a právo užívat je pro duše, které jsou k tomu způsobilé. Ty si nemáš tyto milosti přivlastňovat ani schovávat s tím, že je rozdáš druhým. Zalíbilo se mi posloužit si tvým srdcem jako kanálem, kterým se budou šířit mé záměry k duším, z nichž mnohé budou tímto způsobem zachráněny z propasti zkázy, jak ti to zjevně ukážu.
O jaké milosti se jednalo, světice napsala: Když mě Pán zvláštním způsobem pověřil láskou ke svému Srdci, ukázal mi, co budu muset vytrpět pro tuto lásku a jaké milosti budou určeny nejen pro mne, ale i pro ty, které mi pošle, kterým mám prostě odpovídat to, co mi vnukne v mysli. On to tak použije jako pomazání své milosti, kterými mnohá srdce přitáhne, aby ho milovala.
Obdivuhodná smlouva mezi Ježíšem a jeho snoubenkou
Ach, můj Bože, cítím svou křehkost, bojím se, že tě zradím, když udivím příliš mnoho zla blízko vedle sebe. Moje lásko, proč mě nenecháš ve společném životě sester Navštívení? Bereš mě z tohoto místa, abys mě ztratil? Takové vzácné milosti dáváš těm duším, které sis vyvolil a které tě lépe oslaví, zatímco já ti budu jen odporovat. Nechci pro sebe nic jiného, než tvůj kříž a lásku k tobě. Stačí mi, když budu dobrou řeholnicí, jen po tom toužím. Ale Pán jí odpověděl: Budeme zápasit, moje dceruško, s tím budu spokojen, ale uvidíme, kdo zvítězí, zda Stvořidel nebo tvor, síla nebo slabost, všemohoucnost nebo bezmocnost. Tato slova ve mně vyvolala velký nepokoj, proto dodal: Věz, že se necítím uražen tvým odporem, kterým mi odmítáš poslušnost. Ale chci, abys pochopila, že jsem absolutním správcem svých darů a svých tvorů. Nic na světě mi nemůže zabráni v uskutečnění mých záměrů. Jindy Pán ještě řekl: Budu kralovat navzdory mým nepřátelům, přivedu nakonec k uskuteční to, k čemu jsme tě vyvolil, ať vynaloží protivníci jakékoliv úsilí. Nebe a země pominou, ale moje slova se neminou účinkem. Proto řekla světice se svou obvyklou důvěrou : „Můj nejmilejší Spasiteli, kdy tedy přijde ten šťastný okamžik! Svěřuji ti péči o šíření tvé záležitosti, zatímco já budu mlčet a trpět.“
Božské Srdce se začíná světici zjevovat
Svatá Markéta Marie se připravovala na svůj řeholní slib, když k ní Pán přišel ve Svátosti a řekl: Hle, rána mého boku, kde máš nyní trvale přebývat; zde můžeš uchovat bílý šat nevinnosti, do které jsem oděl tvou duši, abys zde žila stále podle života Člověka – Boha; budeš žít, jako bys nežila, abych v tobě dokonale žil já. Budeš pracovat, jako bys nepracovala, ale já budu pracovat v tobě, protože chci ti být vším. Ty buď připravena slepě milovat a trpět, jen jedno srdce, jedna láska, jen jeden Bůh...
Když světice uslyšela ta slova, napsala vlastní krví toto slavnostní prohlášení lásky: „Já, žalostné a ubohé nic prohlašuji, že se podrobuji a zasvěcuji, a tak, jak to ode mne žádáš, obětuji své srdce, aby plnilo, co se ti zalíbí, bez výhrad a bez jiných zájmů, jen pro tvoji slávu a z čisté lásky k tobě , jemuž zasvěcuji celé své bytí a všechny okamžiky svého života. Patřím navždy svému Pánu jako jeho služebnice, otrokyně, jeho tvor, neboť on je mé všechno a já jsem jeho nehodná snoubenka sestra Markéra Marie, která zemřela tomuto světu. Všechno je Boží, nic není moje, všechno Bohu a nic mně, všechno pro Boha a nic pro mne.
Ježíšovo Srdce, zahrada rozkoší, kniha života, nekonečná propast
Nyní nám světice vypráví o některých milostech, kterými ji Pán obdařil.
„Jednou jsem cítila v duši velmi bolestnou agonii, když mě Pán poctil návštěvou a řekl mi: Vstup, moje dceruško, do této rozkošné zahrady, abys osvěžila svou strádající duši. A já jsem viděla Nejsvětější Srdce ozdobené nesčetným počtem různých květů, všechny byly obdivuhodné krásy. Když jsem je spatřila a odvážila se jich dotknout, řekl mi: Můžeš je sbírat pro své potěšení. „ Ó můj sladký Spasiteli, odpověděla jsem a vrhla jsem se mu k nohám, nechci jiné květy než tebe, neboť jsi obdivuhodná kytice, kterou budu stále nosit v náručí své lásky.“ Odpověděl: Dobře jsi volila, jen tato myrha může zachovat svou vlastní krásu a vůni: ve smrtelném životě, kde se zachová pro věčnost, a tam změní své jméno.
Jednoho dne, když jsem právě četla, stanul přede mnou můj Miláček a řekl mi: Chci ti dát číst v knize života, kde je obsažena věda o lásce. A otevřel mi své Srdce a dal mi číst tato slova: Moje láska kraluje v utrpení, triumfuje v pokoře, raduje se v jednotě. To se tak vtisklo do mé duše, že jsem na to nikdy nezapomněla. Ježíš ještě řekl: Obdivuj ránu mého nejsvětějšího boku, propast vyhloubenou podle míry střely lásky. Kdo ji bude milovat, najde dvě cesty, jednu pro duši, druhou pro srdce . Tam najde duše pramen živé vody, aby se očistila a současně přijala život milosti. Srdce tam najde výheň lásky, takže nebude schopné žít jinak než z lásky: jedno se tam posvětí, jiné se stráví, ale protože vstup je velmi těsný, je třeba být velmi maličký a zbavený všech jiných věcí, aby bylo možno vstoupit.
Jeden den v Božském Srdci
Podle spisů světice můžeme sestavit návod, jak prožít jeden den v Ježíšově Srdci:
Při prvním probuzení vstup do Ježíšova Srdce, zasvěť mu své tělo, svou duši, své srdce a celou svou bytost, aby sloužila jen jeho lásce a jeho slávě.
Zvol si svaté Srdce za vznešený chrám, ve kterém budeš konat všechny své modlitby, aby se vrátily vyslyšené k Bohu, kterého miluj láskou tohoto Nejsvětějšího Srdce, klaněj se mu ve všech adoracích, chval ho všemi chválami, všemi svými skutky tím, že chceš, co On chce.
Při mši svaté pros toto láskyhodné Srdce, sjednoť se s ním, s jeho láskou a jeho úmysly, jaké má s tebou.
Také ve zpovědi a přijímání dej mu k dispozici své nedostatky, aby doplnil, co ti schází.
Když poklekáš před Nejsvětější Svátostí, mysli na ty poklony, kterými se mu vysmívali při jeho umučení, a řekni: „Ať se ti klaní každé koleno, Majestáte mého Boha, nekonečně ponížený v posvěcené Hostii. Ať tě každé srdce miluje, každá mysl ať se ti klaní, každá vůle ať se ti podrobí.“
Posílej často skrze svého dobrého anděla své srdce, aby vzdalo hold Ježíši ve Svátosti.
Když si jdeš pro pokrm, spojuj ho s božskou potravou, kterou Ježíš udržuje tvoji duši v Nejsvětější Svátosti, a pros ho, aby toto tělo, které jsi přijal z lásky a z poslušnosti, bylo duchovním poutem, kde se vtělila jeho čistota do tvých úmyslů, jeho milost ve tvé duši, láska k němu v tvém srdci tak, abys ho ustavičně miloval.
Pečuj o to, aby i tvůj oddech byl zasvěcen božskému Srdci, rozmlouvej s Ním, zasvěť věčnému Slovu každé svoje slovo, nevyslovuj žádné, které by se neobrátilo v jeho slávu.
Spoj své mlčení s jeho mlčením, které zachovává v Nejsvětější Svátosti, vystříhej se každého rozhovoru, který zavání tvou chválou nebo může znechutit bližního, každého úmyslu, který podněcuje tvá sebeláska a marnost.
Když máš něco vytrpět, raduj se ve spojení s onou Svátostí, ve které tolik vytrpělo a trpí Ježíšovo Srdce.
Když cítíš, že se v tobě probouzí nějaký cit, který se protiví čisté lásce, odnes ho k Božskému Srdci, aby ho zničil a dal ti místo toho milost pokory. Dělej to tak i při jiných vášních a chybách.
Když se stane, že klesneš a pochybíš, obrať se na Něho a vyprošuj si opačnou ctnost, abys ji obětoval věčnému Otci, a pros, aby ti ve své milosti odpustil. Tak to dělej také tehdy, když vidíš pády jiných.
Ke každé události připoj slova našeho Pána: „Buď vůle tvá“, a pak se mu zcela odevzdej.
Večer odevzdej vznešenému Srdci všechno, co jsi během dne vykonal, aby očistil všechno, co bylo nečisté a nedokonalé v tvém konání.
Aby sis zajistil bezpečný klid k odpočinku, vstup do svatyně milovaného Ježíšova Srdce a uzavři se v něm klíčem úplné odevzdanosti do jeho péče.
