Prorocká jasnozřivost sv. Pia X.
Z Apoštolského listu sv. Pia X. francouzským arcibiskupům a biskupům Notre charge apostolique, v Římě 25. srpna 1910.
...Ale ještě podivnější a současně děsivější a skličující je odvaha a lehkomyslnost lidí, kteří si říkají katolíci a kteří sní o přestavbě společnosti ve stabilních podmínkách zde na zemi a nad katolickou církví, zřídí „království spravedlnosti a lásky“, s dělníky, kteří přijdou ze všech stran, ze všech náboženství, ba i bez náboženství, s vírou nebo bez víry, jen když zapomenou na to, co je rozděluje, na své náboženské a filozofické preference, a dají dohromady všechno, co je sjednocuje, „velkorysý idealismus“ a morální síly vzaté odkudkoliv.
Když pomyslíme na to, co všechno je nezbytné, pokud jde o síly, vědění, nadpřirozené ctnosti, aby bylo znovu zbudováno křesťanské město, a na všechno utrpení milionů mučedníků, na osvícení Otců a učitelů církve, na obětavost všech hrdinů lásky, na mocnou hierarchii zrozenou z nebe, na řeky božské milosti, na všechno to, co bylo vybudováno, shromážděno, proniknuto Životem a Duchem Ježíše Krista, Boží Moudrostí, Slovem, které se stalo člověkem, když pomyslíme na toto všechno, děsíme se při pohledu na nové apoštoly, kteří si troufají vytvořit něco lepšího, a přitom směšují jen prázdný idealismus a civilní ctnosti.
Co vybudují? Co může vzejít z takové spolupráce? Pouze konstrukce slov a chimér, ve které budou bez ladu a skladu budou šermovat slovy o svobodě, spravedlnosti, bratrství a lásce, rovnosti a lidském povznesení, vše založené na špatně pochopené lidské důstojnosti. Půjde o zmatenou jalovou agitaci, která poskytne masovým agitátorům pocit, že už nejsou pokládáni za tak velké utopisty. (…)
Obáváme se, skutečnost je ještě horší, že výsledkem této směsi práce, prebend a sociálně kosmopolitické agitace může být jen jakási demokracie - ani katolická, ani protestantská, ani židovská: náboženství univerzálnější než katolická církev, směšující nakonec všechny lidi, aby se stali bratry a soudruhy v „Božím království“ : „Nepracuje se pro církev, pracuje se pro lidstvo“.
A nyní zachváceni živým smutkem se ptáme, ctihodní bratři, co se stalo z katolicismu Sillonu? (jedno z francouzských hnutí - pozn. př.) Běda! Byl polapen ve svém chvatu moderními nepřáteli církve a nyní tvoří žalostný odliv, velké hnutí organizovaného odpadlictví ve všech zemích, s nastolováním nové univerzální církve, která nebude mít dogmata ani hierarchii, ani duchovní pravidla a krocení vášní, ale jen pod záminkou svobody a lidské důstojnosti chce aspirovat na přestavbu světa, kde by mohlo triumfovat legální království prohnanosti a násilí, utlačování slabých, těch, kteří trpí a lopotí se....
