Svatý archanděl Michael
V Novém zákoně je titul archanděl přiznán sv. Michaelovi. Postupně byl rozšířen i na Gabriela a Rafaela. Jen tato tři jména se nacházejí v Bibli. Michael znamená: „Kdo je jako Bůh?“ Je to nejvyšší hlava nebeského vojska, andělů věrných Bohu. Byl patronem pradávné židovské synagogy, nyní je patronem Církve, která ho uctívá jako ochránce proti silám zla.
Jméno archanděla Michaela je v Bibli citováno pětkrát. Třikrát v Knize Daniel, jednou u sv. Judy a jednou v Apokalypse svatého Jana. Ve všech případech vystupuje jako nejvyšší hlava nebeského vojska v boji proti Zlému, který je v Apokalypse představen jako drak se svými anděly a který byl poražen a svržen z nebe na zem.
V jiných pramenech je drak uváděn jako anděl, který chtěl být tak velký jako Bůh. Byl svržen do propasti spolu s anděly, kteří se k němu připojili. Michael byl vždy uctíván jako anděl – Boží bojovník, oděný ve zlaté zbroji, v ustavičném zápase s démonem, který šíří ve světě zlo a vzpouru proti Bohu.
Kristova Církev mu ze stejných důvodů od počátku prokazuje zvláštní úctu a pokládá ho za představitele boje proti silám zla, který potrvá až do konce světa. Dante v Božské komedii umístil Lucifera až na dno pekla jako svrženého na zemi, kde se vytvořil obrovský kráter dantovského pekla. Kult se objevuje již v pohanském světě, kde je Michael pokládán za božstvo. V křesťanství je tento kult je hodně rozšířen na Východě, kde o tom svědčí četné chrámy a kláštery. V IX. století jen v Konstantinopoli bylo 15 chrámů a stejný počet jich byl i v předměstích. Celý Východ byl posetý jeho slavnými svatyněmi, kam přicházely tisíce poutníků z celého byzantského císařství a svátek tohoto archanděla byl slaven v různé dny.
Pod jeho ochranu byla svěřena i řeka Nil, je mu zasvěcen pohřební chrám v Kremlu v Moskvě. O kultu tohoto archanděla svědčí také názvy míst jako hora Svatého Archanděla, hora Svatého Michaela. Slavný chrám a klášter se nachází také v Normandii ve Francii, kam se úcta rozšířila v karolínské době.
Z nesčetných míst zasvěcených sv. Michaelovi v Itálii si všimneme těch nejslavnějších: v Tancia a v Gargano.
Na hoře Tancia byla jeskyně užívaná již v pohanském kultu, kterou Langobardi v VII. století zasvětili svatému Michaelovi. Brzy zde vznikl chrám podobně jako na Monte Gargano. Náboženská slavnost se zde konala hlavně 8. května a rozšířila se v římském vévodství a v Sabině hlavně vlivem benediktinského opatství ve Farfě, kterému Langobardi věnovali onu svatyni.
Nejslavnější je ovšem svatyně svatého Michaela na hoře Gargano. Její historie začíná již v roce 490, když byl papežem Gelasius I. Legenda vypráví, že jistý Elvio Emanuele, pán na Monte Gargano, ztratil nejkrásnějšího býka ze svého stáda a našel ho v nepřístupné jeskyni. Když viděl, že ho odtamtud nemůže vyvést, rozhodl se, že ho zastřelí šípem ze svého luku. Ale šíp, místo aby zasáhl býka, obrátil svůj let a zasáhl střelce do oka. Zraněný pán se obrátil na biskupa svatého Laurencia Maiorano v Sipontu (dnes Manfredonia) a vyprávěl mu o tomto divu. Prelát vyhlásil tři dny modliteb a pokání. Po třech dnech se u vchodu do jeskyně zjevil svatý Michael a vzkázal biskupovi: „Jsem archanděl Michael a stojím stále před Boží tváří. Jeskyně je zasvěcena mně, já jsem si ji zvolil a já sám ji střežím. Tam, kde se skála otevírá, mohou lidé dosáhnout odpuštění hříchů... To, oč budou žádat, bude vyslyšeno. Zasvěť proto jeskyni křesťanskému kultu.“
Ale svatý biskup neuposlechl archandělovu výzvu, protože na hoře přetrvával pohanský kult. Po dvou letech, r. 492, obsadil Siponto barbar Odoakr (434–493).V této tísni se biskup a věřící spojili v modlitbě. Biskupovi se zjevil svatý Michael a slíbil mu vítězství. Během boje se skutečně zvedla prudká bouře a písek zárověň s kroupami zasypal barbary tak, že se dali na útěk.
Celé město spolu s biskupem vystoupilo na horu v děkovném procesí. Biskup však nadále váhal vstoupit do jeskyně. Odebral se do Říma k papeži Gelasiovi I. (490–496) a ten nařídil, aby do jeskyně vstoupil spolu s biskupy z Puglie po vykonaném pokání a postu.
Všem třem biskupům se pak potřetí zjevil svatý Michael a řekl jim, že zásvětný obřad již není potřebný, protože zasvěcení se uskutečnilo samotnou jeho přítomností. Legenda vypráví, že když biskupové vstoupili do jeskyně, našli tam rudě pokrytý oltář s křišťálovým křížem.
Biskup Laurencius dal u vstupu do jeskyně zbudovat chrám zasvěcený svatému Michaelovi, který byl posvěcen 29. září 493. Samotná svatá jeskyně nebyla biskupem nikdy vysvěcena a nese název „Nebeská bazilika“. Kolem chrámu a jeskyně vyrostlo městečko Monte Sant’Angelo sul Gargano. Langobardi, kteří založili v VI. století beneventské vévodství, porazili divoké Saracény na italském pobřeží 8. května 663. Toto vítězství připisovali sv. Michaelovi a šířili jeho úctu po celé Itálii, budovali kostely, šířili prapory a mince na oslavu svatého archanděla, která se slavila 8. května.
Svatá jeskyně se stala jedním z nejvíce navštěvovaných poutních míst spolu s Jeruzalémem, Římem, Loretou a Compostelou.
Monte Gargano navštěvovali papežové, vladaři, budoucí světci. Na portálu je nápis: „Toto je působivé místo. Je zde dům Boží a brána nebes.“
Chrám je plný uměleckých děl, votivních darů, které svědčí o tisícileté poutnické úctě. Bílá socha svatého Michaela je dílem Sansovinovým z roku 1507.
Svatý Michael je patronem šermířů, zlatníků, lékárníků, drogistů, bednářů a v nové době radiologů a policistů. Je také ochráncem před nemocemi a bandity. Jako ochránce Církve vévodí z vrcholu Andělského hradu v Římě, který je znám jako pevnost papežů. Je zobrazován ve zbroji, jak poráží Satana. Svatý archanděl se mnohokrát zjevil, mezi jinými také zbožné portugalské ženě Antonii de Astonac, které slíbil ustavičnou pomoc a asistenci v životě i v očistci a doprovod při svatém přijímání devíti kůry andělskými každému, kdo se přede mší svatou pomodlí korunku k andělům, kterou jí sdělil.
Liturgie svátku viz
Viz také text trojího exorcismu v článku Ustavičný souboj
Pramen: Antonio Borrelli, Santi e beati
https://www.google.com/search?q=monte+gargano&client=firefox-b
Překlad -lš-
