Uzdravení na přímluvu Coinchity Armidy
Uzdravení na přímluvu Conchity Armidy
Zpráva o uzdravení na přímluvu ctihodné Concepción Cabrera de Armida ve prospěch Jorgeho Guillerma Treviña Gutiérreze, který se udál ve městě Monterrey N. L., Mexiko, ve čtvrtek 22. května 2008
Dlouhý průběh nemoci
Jorge Guillermo Treviño Gutiérrez se narodil ve městě Monterrey N. L. 7. prosince 1960 v katolické rodině, která žila podle křesťanských zásad; měl normální dětství. Dne 26. července 1984 uzavřel sňatek s Cecilií Plancarte Gonzálesovou; z tohoto manželství se narodily dvě děti: Jorge a Gabriel. Byl to člověk zdravý a sportovně založený; hrával často se svou manželkou tenis. Byl štíhlý (63 kg) a malé postavy (162 cm).
Jorge Guillermo Treviño Gutiérrez
V roce 1993 ve věku 33 let začal dále růst, jeho postava vzrostla o 14 cm a zesílila; v té době si začal stěžovat na svalové stahy, které se projevovaly jak při odpočinku, tak při jakékoliv fyzické aktivitě. Od toho roku začala pro něho kalvárie utrpení, jehož příčiny zůstávají tajemstvím, ačkoliv byl pod přísnou lékařskou kontrolou: průjmy, vysoký krevní tlak, lipotimie, astenie, bolesti v předsrdeční krajině, bolesti hlavy, mrazení v pažích i nohou, nadměrné pocení, ale především velmi intenzivní svalové křeče, které způsobovaly natržení svalů a poruchy vnitřních tepen. Tento obraz, který trval od roku 1996 až do 2004, byl stále těžší, s ustavičně se zrychlující frekvencí. Křeče, stahy a natržení se objevovaly v kteroukoliv denní hodinu nezávisle na tom, co právě dělal, a dokonce ve spánku bývaly nejintenzivnější, především v levé polovině těla. V tomto období dosahovalo trvání takových period rozsahu hodin, dnů, týdnů, a dokonce měsíců; byla to situace pro manžele velmi bolestná, protože nebylo k dispozici nic, co by umožnilo zvládnout tyto opakující se krize.
V lednu 2004 musel Jorge volat pohotovost, protože dostal zápal plic a zůstal týden v nemocnici. Přitom křeče a stahy a natržení zvýšily svou intenzitu, bolestivost i trvání; levá ruka Jorgeho se začala stahovat do pěsti; nemohl hýbat levým prostředníkem, prsteníkem ani malíčkem. Začaly se objevovat křeče také v pravé ruce, a to silné. Byla vyslovena diagnóza roztroušené sklerózy a předepsali mu příslušnou léčbu; protože ani tato specifická terapie nepřinesla vůbec žádné zlepšení, upustili lékaři od diagnózy roztroušené sklerózy.
V lednu 2005 propukl nový zápal plic a svalové obtíže byly horší než v roce 2004. Počínaje srpnem 2005 byly svalové křeče a bolesti již nikoliv cyklické, ale trvalé. Levou paži měl přitisknutou k hrudi; levá noha byla skrčená, a když se pokusil ji natáhnout, bolest vzrůstala a docházelo k natržením a objevovaly se četné podlitiny. V srpnu 2006 následovalo další nemocniční vyšetření z důvodu alergie, protože stahy zasáhly břišní dutinu. Koncem tohoto roku se stav ještě zhoršil tím, že stahy se rozšířily z levého boku do pravého.
V prosinci 2006 potkali jednu svou přítelkyni z mládí. Jorge zatím byl na tom velmi špatně a častá vyšetření v nemocnici i analýzy byly bezvýsledné. Ze sedativ a léků na uvolnění byl trvale jako omámený. Lékaři nenacházeli žádnou diagnózu. V srpnu 2007 se Jorge podrobil dalšímu chirurgickému zákroku na dalším článku páteře a plotýnka měla být nahrazena destičkou. Tehdy přišel Jorge poprvé do styku s Misionáři Ducha Svatého. Výsledek operace byl opět nulový a pacient se podroboval rehabilitaci a hydroterapii apod. Po třech měsících těchto procedur se bolesti a křeče ještě zhoršily. V lednu 2008 byl z toho všeho Jorge již velice zesláblý, měl ortézu na levé noze, užíval berly a mohl udělat jen pár kroků za pomoci druhé osoby. Převážně seděl natažen v invalidním vozíku. Situace byla stále obtížnější a chyběla jakákoliv diagnóza. Bylo třeba obávat se nejhoršího. V lednu 2008 manželčina přítelkyně Marcela, o které již byla zmínka, darovala Jorgemu fotografii Conchity, její krátký životopis a Kříž apoštolátu a vyprávěla o Jesús Maria (místo v jihovýchodním Mexiku, kde sídlí Díla Kříže založená Conchitou) jako o místu pokoje a modlitby. Když přijal fotografii, rozmlouval o ní s manželkou, která byla zamilovaná do Conchitina pohledu. Vzpomíná, že jakmile obdržel fotografii, začal ji prosit o přímluvu za své zdraví.
Cesta do Jesús Maria a prosba o uzdravení
Dne 15. května 2008 se Jorge vydal do Jesús Maria s dovolením lékaře v doprovodu manželky Cecílie a přítelkyně Marcely, která se nabídla, že je tam zaveze (540 km). Ubytovali se v domě Misionářů Ducha Svatého a věnovali se studiu spirituality Kříže. Jorge cestou mnoho vytrpěl. Během večeře vyprávěl přítomným o důvodu své cesty: požádat Conchitu o přímluvu za dar zdraví. Představený komunity otec Carlos Francisco Vera vyslechl vyprávění o nemoci a důvodech cesty a zeptal se každého z přítomných, zda mají důvěru v onu přímluvu. Všichni odpověděli jasně, že ano, včetně toho, jenž otázku položil. Vyzval je tedy, aby pevně věřili, že dosáhnou účelu své cesty, protože, jak jim řekl, Conchita jako matka přeje svou přímluvou rodinám.
Dobu pobytu rozdělili na různé návštěvy: šli do domu řeholnic Kříže; když se představená dověděla o důvodu návštěvy, ujistila je, že celá komunita bude žádat Conchitu o tuto významnou milost; pak je zavedla do kaple komunity a Jorge se modlil před Nejsvětější Svátostí a prosil o zázrak uzdravení. Navštívil Conchitinu zahradu a malé muzeum, jí věnované. Dlouho postál před Křížem apoštolátu, který zasadila Conchita v roce 1894; otec Rafael se modlil s Jorgem, vložil na něho své ruce a žádal, aby mu na přímluvu ctihodné Conchity, je-li to vůle Boží, bylo dopřáno zdraví. Pak vykonal Jorge další návštěvy, jako v domě guadalupských Misionářek Ducha Svatého, které vyzval, aby se připojily k modlitbě na jeho úmysl. Na ten den vzpomíná Jorge se zvláštním dojetím: i když měl potíže s chůzí, chtěl vykonat křížovou cestu v Conchitině zahradě a dokončil ji zcela vyčerpaný; také vzpomíná na návštěvu Kříže apoštolátu, kde se modlil a kde mu darovali z něho relikvii.
Boží cesty
Poutníci se vrátili do Monterrey v sobotu 17. května a během cesty se Jorge, snad v důsledku emočního vypětí, cítil velmi špatně. Další pondělí měl podstoupit vyšetření kvůli silnému zvýšení krevního tlaku a také hladiny cukru v krvi; přitom ho dále kromě stahů, křečí a natržení provázel jeho celkový kritický zdravotní stav. Provedli mu počítačovou tomografii, magnetickou rezonanci ve stavu anestezie, protože kvůli stahům nebyl schopen setrvat bez pohybu. Protože lékaři nebyli schopni zvládnout bolest ani snížit krevní tlak a hladinu cukru, rozhodli se aplikovat proceduru s použitím botulotoxinu, který neléčí, ale snížení bolesti by mohlo vést k snížení krevního tlaku a hladiny cukru. Jorgemu se tento návrh nelíbil, protože si myslel, že je to určitý druh podvodu, a byl z toho smutný a skleslý. Manželka ho však uprosila, aby souhlasil a podrobil se proceduře v sobotu 24. května v celkové anestezii, která pro něho měla být připravena na operačním sále, ale jak uvidíme, nebylo toho již zapotřebí.
Ve čtvrtek 22. května 2008 kolem 19 hodin byla v nemocničním pokoji kromě Jorgeho jeho manželka Cecílie a její dvě přítelkyně: Marcela Moralista a Consuelo Sada. Jorge požádal manželku o Kříž apoštolátu a fotografii Conchity. Vyzvali Consuelu, aby se zapojila do řetězu modliteb, které vyprošují uzdravení Jorgeho na přímluvu Conchity. Consuelo chtěla vědět, kdo je to Conchita Cabrera, protože ji neznala. Jorge jí krátce vyložil Conchitin život a pak usnul. Consuelo z pokoje odešla. Jorgemu přinesli večeři, ale nechtěli ho budit. Tu Marcela a Cecílie zpozorovaly, že Jorge ve spánku rozevírá dlaň levé ruky, která je již roky zavřená. Bylo asi 19.10 hod. Jorge se ve spánku pohyboval, měl v levé ruce Conchitinu fotografii, něco šeptal velmi tichým hlasem. Obě ženy si myslely, že jako při jiných příležitostech trpí křečemi. Ale ne, jeho vzezření bylo klidné a svaly uvolněné. Jeho žena byla velmi překvapená a myslela si, že až se Jorge probudí, nebude věřit, že rozevřel dlaň, pohyboval nohama, proto vzala svůj mobil jako filmovou kameru a začala ho snímat; přítelkyně udělala totéž. Jorge se začal pohybovat celý: ruce, paže, nohy – napínal a uvolňoval své končetiny. Až dosud ochrnutou levou rukou si začal sahat na obličej, na krk, až se začal dotýkat levé nohy, také ochrnuté. Navíc měl ve tváři výraz štěstí a pokoje, byl zcela uvolněný, jak ho už léta neviděli. Něco šeptal jako ze snu. Ženy se naklonily a slyšely zřetelně, že říkal slova „Otče náš“. V tom okamžiku vstoupily do pokoje dvě Cecíliiny sestřenice s dítětem. Byly ohromeny tím, co spatřily: Jorge pohyboval rukama a nohama, rozevíral dlaň, která byla léta sevřená, hladil se s ní po tváři, po krku a tvářil se uvolněně a spokojeně. Čtyři ženy se daly do pláče. Jorge měl na hrudi fotografii Conchity a ta tam během celého „procesu“ zůstala. Nakonec přišel také rodinný lékař, specialista internista. Když viděl, jak má Jorge končetiny zcela uvolněné a bez křečí, s pažemi na hrudi, jak se pohybuje ještě ve spánku zcela normálním způsobem, pozoroval ho nějakou dobu a pak nařídil zrušit všechny procedury, včetně plánované aplikace botulotoxinu. Odcházel z pokoje se slovy: „Bůh buď veleben!“ Bylo 19.25 hod., čtvrtek 22. května 2008. Pak si všichni uvědomili, že je čtvrtek Božího Těla. V Jesús Maria se v tu hodinu ve svatyni Kříže apoštolátu slavila mše svatá na úmysl Jorgova uzdravení.
Nová skutečnost
Jorge se probudil ve 23.40 hod. V té době zde byli jeho rodiče, bratři, synové a synovci. Všichni se dověděli o jeho uzdravení a chtěli se osobně přesvědčit, co se stalo. Jeho žena mu tedy řekla: „Jorge, podívej se na své ruce.“ Nemohl uvěřit, byl překvapený a zeptal se: „Už mě operovali?“ Myslel, že už podstoupil proceduru botox. Žena mu řekla, že ne: „Dnes je čtvrtek, operace je v sobotu.“ Nevěřil a řekl: „Ty mi lžeš.“ Manželka mu zopakovala, jaký je den. Otec a příbuzná Patricia ho ujistili, že mu proceduru neprováděli. Zkoumal pohledem celé své tělo, ruce, nohy, krk, tváře. Pak se k překvapení všech zvedl, postavil se na nohy a šel bez cizí pomoci do koupelny. Vrátil se a zůstal na lůžku. Návštěvníci se začali loučit. Zůstal jen s manželkou a ta se ho zeptala, co se stalo během spánku. Ptala se ho, zda se mu něco nezdálo, a prosila, aby jí to vyprávěl. Sklonila se k němu a on jí řekl: Byl jsem s Conchitou, viděl jsem ji jako z odstupu 30 cm; plakal jsem a prosil jsem ji, aby mě vyslechla. Přiblížila se ke mně a řekla: „Hledal jsi mě? O co mě chceš požádat?“ A já jsem řekl: „Nechci se dívat, jak trpí moje manželka a moje děti, prosím tě, pomoz mi!“ Ona mi řekla: „Modleme se,“ a začala se modlit Otče náš. Ale já jsem ji v pláči přerušil a řekl jsem: „Já už nemohu dál; nechci vidět utrpení své ženy a dětí!“ V tom okamžiku mi řekla: „Choď každý den k svatému přijímání a modli se za kněze.“ A pokračovala v modlitbě Otče náš a Zdrávas, Maria. Pak mě pohladila po tváři a já jsem se jí chtěl dotknout, ale myslím, že v tom okamžiku zmizela. Když to manželce dovyprávěl, Jorge usnul.
Další den se mohl sám umýt; přesvědčil se, že to, co prožil, nebyl sen, byl zcela uzdraven. Dal se do pláče.
Oznámil osobně své uzdravení otcům Misionářům Ducha Svatého Carlosi Franciskovi Verovi a Rafaelu Ledesmovi; lékařům Mariovi Gonzálesovi a Manuelu de la Maza. Vyšel z nemocnice po vlastních nohou.
Vzdávání díků
V pátek 6. června jeli do Jesús Maria poděkovat Bohu a Conchitě za její přímluvu a za dar uzdravení okamžitým a úplným způsobem. U paty Kříže apoštolátu se slavila děkovná mše svatá. V zahradě řeholnic, v „Zahradě Conchity“ ukázal Jorge místo, kde se ve snu setkal s Conchitou. Příští den se slavila další mše svatá v klášteře Řeholnic Kříže a vystavili mu své svědectví o jeho uzdravení.
Jorge se stal velkým zbožným ctitelem Conchity. Mluví o ní tak, jako se mluví o matce tělesné a milující. Těší se dále plnému zdraví. Nemá žádné následky přestálé nemoci. Jeho charakter je veselý a kladný. Dar, který přijal od Boha skrze Conchitu, znamená pro něho poslání a současně nádherný dárek.
Toto sdělení zpracoval otec Car-los Francisco Vera Soto MSpS a schválili Jorge Tre-viño Gutiérrez, Cecílie Plancarte Gonzáles a Rafael Ledesma Barajas MSpS. Všichni přísežně potvrdili pravdivost toho, co se událo. Verze je z 10. června 2010. (V překladu je poněkud zkrácena.)
PROHLÁŠENÍ: V souladu s dekretem papeže Urbana VII. autor této zprávy nezamýšlí předbíhat definitivní soud Svatého stolce a podřizuje se jeho definitivnímu rozhodnutí.
Pramen: Carlos Francisco Vera Soto MSpS, překlad -lš-
