Svatá Dorota a Teofil
Velmi staré, ale také legendární martyrologium připomíná dva mučedníky Dorotu a Teofila. Uvádí je také Geronymianské martyrologium ke dni 6. února. Dorota, původem z Caesareje v Kapadocii, žila a zemřela ve čtvrtém století a vyznačovala se svou charitativní láskou čistotou a moudrostí . Věhlas jejích ctností se donesl k vladaři Sapriciovi, který ji povolal a vyzval, aby obětovala bohům . Ale Dorota jako křesťanka to odmítla, a proto byla odsouzena k mučení. Sapricio však byl umíněný a odhodlaný dosáhnout svého cíle, proto k ní povolal dvě odpadlice sestry Kristu a Kallista a pověřil je úkolem učinit také z Dotory odpadlici. Ale stane se pravý opak, bude to Dorota, která přesvědčí obě sestry, aby se vrátily ke křesťanství. Rozhněvaný Sapricio odsuzuje obě sestry, aby sestry zaživa byly upáleny a Dorota sťata. Během cesty na místo mučednictví se Dorotea setkává s Teofilem, mladým „studentem“, který ji škádlí a říká: „Nevěsto Kristova, pošli mi jablka a růže ze zahrady svého Chotě“. Dorota mu to slíbí. Když se před popravou modlí, objeví se dítě, které přináší tři krásné růže a tři jablka. Dorota mu řekne, aby je zanesl Theofilovi; Ten se právě chvástal před svými přáteli svou statečností, když ho dítě překvapilo dítě s dary; bylo to měsíci únoru a růže rozhodně nekvetly. Teofil je zmatený, z Boží milosti náhle uvěří, a proto ihned potvrdí svým přátelům, že Bůh křesťanů je pravý a jedinečný. Přátelé nejprve myslí, že si tropí žerty, al když vidí, že na tom trvá, ohlásili to Sapriciovi. Ten ho ihned předvolá k soudu a snaží se ho přimět, aby mluvil podle svého přesvědčení, ale Teofil se víry nevzdává, a proto je mučen na skřipci, jeho klouby potrhány a nakonec je sťat.
Úcta k sv. Dorotě se šířila po celý středověk a Dorota byla zařazena jako jedna ze svatých pomocníků. Mnoho slavných umělců od čtrnáctého století vytvořilo obrazy a sochy roztroušené po celé Evropě, které je téměř všechny zobrazují epizodu s jablky a růžemi.
