Katecheze Panny Marie
Katecheze Panny Marie
Bůh projevuje všem lidem přízeň amilost. Ať už je to navenek viditelné, nebo to zůstává skryté, činí tak vždy skrze Pannu Marii, Prostřednici všech milostí.
Událost, ke které došlo vroce 1944 v americkém státě Mississippi, velmi jasně ukazuje mateřské prostřednictví milostí skrze Pannu Marii. P.Robert O’Leary SVD (1911–1984), misionář verbista ve státě Mississippi, byl osobním účastníkem těchto událostí avydal onich vlastní svědectví. Zanechal dalším generacím nahrávku pod titulem
Příběh obrácení vězně Clauda Newmana
Černoch Claude Newman (1923–1944) odešel již jako pětiletý od své matky Floretty do Boviny. Tam vyrůstal spolu se starším bratrem ubabičky Ellen Neumanové. Velmi brzy poznal tvrdou práci na bavlníkových plantážích, kde pracoval Sid Cook, za kterého se babička Ellen vdala. Jako devatenáctiletý byl několikrát svědkem toho, jak tento muž jeho babičku bil a zneužíval. 19. prosince 1942 svého nevlastního dědečka zastřelil. Po několika týdnech ho chytili a byl odsouzen ksmrti na elektrickém křesle.
Když Newman vroce 1943 čekal ve vězení na svou popravu, která měla být provedena dne 20. ledna 1944, byl na cele spolu sjinými čtyřmi odsouzenými. Když už neměli o čem vyprávět, všiml si Claude, že spoluvězeň má na šňůrce na krku oválný předmět. Se zájmem se zeptal, co to je. Mladík odpověděl stručně, že je to medailka. Když se Claude zeptal, co to je medailka, její nositel, který byl sice katolík, ale význam medailky neznal, ji rozzlobeně utrhl ahodil Claudovi knohám: Vem si to! Claude zvedl medailku a sdovolením vězeňského dozorce si ji pověsil na krk. Zdálo se mu, že ho tento stříbrný plíšek přitahuje, a chtěl ho prostě nosit jako ozdobu.
Když spal Newman v noci na své pryčně, něco ho dotykem na zápěstí 
probudilo. Později vyprávěl knězi: Stála tu nejkrásnější žena, jakou Bůh stvořil. Byl nejdříve vylekaný a zděšený a nevěděl, co má dělat. Paní ho uklidnila adříve, než zmizela, mu řekla: Chceš-li, abych byla tvoje matka a ty moje dítě, dej si zavolat katolického kněze. Claude osaměl a zvolal tak hlasitě, že probudil své spoluvězně: Přiveďte mi katolického kněze!
Tak přišel za Newmanem P.O’Leary. Newman se mu svěřil, co minulé noci zažil. Proto spolu sním i Kněz byl nejdříve skeptický, i když ho všichni čtyři spoluvězni ujišťovali, že Claudovo vyprávění je autentické, ačkoliv oni sami zjevení neviděli ani neslyšeli. Nakonec jim verbista slíbil hodiny katechismu.
Po návratu do své farnosti vyprávěl P.O’Leary svému faráři, co se stalo, adalší den se odebral vdohodnutou hodinu do věznice na první hodinu náboženství. Tam zjistil, že černoch Claude Newman neumí číst ani psát, protože nikdy nechodil do školy. Jeho náboženské znalosti byly ještě slabší, nevěděl vlastně vůbec nic. Ježíše vůbec neznal a věděl jen, že existuje Bůh. Tak míval Claude hodiny náboženství a jeho spoluvězni mu při učení pomáhali.
Jeho krev nás očišťuje
Po několika týdnech jednou P.O’Leary řekl: Takže dnes budeme, hoši, mluvit osvaté zpovědi. Claude ihned odvětil: O tom už něco vím. Paní mi řekla, že když jdeme ke zpovědi, neklekáme před knězem, ale před křížem jejího Syna. A když opravdu litujeme svých hříchů a vyznáme je, krev jejího Syna, kterou za nás prolil, teče na nás a očišťuje nás ode všech hříchů.
P.O’Leary zůstal jak zkamenělý a poslouchal s otevřenými ústy. Nezlobte se, nechtěl jsem to tak rychle vychrlit, omlouval se Claude.
To nic, já se nehněvám, jen žasnu. Tak tys ji znovu viděl? ptal se dojatý kněz. Pak si ho vzal stranou a Newman začal s veškerou vážností: Paní mi řekla, že jestli budete mít pochybnosti nebo námitky, mám vám připomenout slib, který jste dal Panně Marii v Holandsku vroce 1940, když jste ležel vzákopech. Na splnění tohoto slibu stále ještě čeká.
P.O’Leary vzpomíná: Potom mi popsal podrobně, čeho se týkal můj slib. Tato neuvěřitelná skutečnost mě úplně přesvědčila, že Claude mluvil o zjeveních pravdu.
Když se vrátili k ostatním, Claude pokračoval v povzbuzování svých kamarádů: Nebojte se zpovědi! Vy řeknete skutečně své hříchy Bohu, a nikoliv knězi. Panna Maria mi vysvětlila, že skrze kněze mluvíme k Bohu a Bůh nám zase skrze kněze odpovídá.
Svaté přijímání jen vypadá jako kousek chleba
Asi za týden se P.O’Leary připravoval na to, že sdělí svým pěti vězňům i tajemství Nejsvětější svátosti oltářní. Claude mu naznačil, že Panna Maria ho poučila i otéto svátosti, a se souhlasem kněze začal vysvětlovat:
Panna Maria mi řekla, že svaté přijímání vypadá jen v mých očích jako kousek chleba, ale že bílá hostie je skutečně a opravdu její Syn. Vysvětlila mi, že tímto způsobem bude ve mně Ježíš jen krátký čas, a to přesně tak, jako byl vní, než se v Betlémě narodil. Proto mám ten čas prožívat s ním stejně, jako to dělala ona: milovat ho; klanět se mu; chválit ho aprosit o požehnání a děkovat mu. Během těchto minut se nemám onikoho jiného a onic jiného starat. Ten čas mám strávit jen sním.
Poslední přání
Nakonec vyučování pěti vězňů skončilo. Claude byl s polu snimi přijat do katolické církve a 16. ledna 1944 byl pokřtěn. Za čtyři dny, pět minut po půlnoci, měl být popraven. Den před popravou se šerif Williamson zeptal Newmana: Claude, máš právo vyslovit před smrtí poslední přání. Co by sis přál?
Claude odpověděl: Všichni jste napjatí a dozorce dokonce zmatený. Ale vy nechápete – umře jen moje tělo. Já odcházím, abych mohl být u„ní“, a proto si žádám party na oslavu. Šerif se zeptal: Co tím myslíš? – Party na oslavu. Mohli byste požádat kněze, aby obstaral koláče a zmrzlinu, a dovolili byste vězňům z druhého poschodí, aby se mohli volně pohybovat v hale a abychom všichni spolu oslavovali?
Někdo by mohl na kněze zaútočit, varoval dozorce. Claude se však obrátil na muže, kteří stáli uněho, a řekl: Chlapi, to určitě neuděláte, je to tak?
Kněz navštívil jednu zámožnou paní z farnosti, která se postarala o zmrzlinu a koláče. Vězni měli svoji party.
Hned po ní se podle Claudova přání všichni pomodlili v hale křížovou cestu za spásu Clauda i za svou vlastní. Potom odvedli muže zpět do cel a P.O’Leary odešel do kaple, přinesl Nejsvětější svátost a podal Newmanovi svaté přijímání. Potom si spolu klekli a modlili se.
Oběť lásky za beznadějný případ
Patnáct minut před popravou přišel šerif Williamson, vyběhl po schodech avolal: Odklad, odklad! Guvernér povolil odklad odva týdny. Šerif a právní zástupce se totiž pokusili udělat všechno, aby zachránili Newmanův život. Když se to dověděl, rozplakal se. P. O’Leary aWilliamson si mysleli, že jsou to slzy radosti a úlevy. Claude však ze sebe těžko dostal slova: Vy vůbec nic nechápete. Kdybyste ji byli aspoň jednou viděli a podívali se jí do očí, nechtěli byste žít ani o jeden den déle. Co zlého jsem udělal za poslední týdny, že mi Bůh odepřel odchod na věčnost, a musím čekat ještě dva týdny?
Tu si P.O’Leary vzpomněl na Jamese Hughse, vraha, který byl vychovaný v katolické víře, ale pak vedl nemravný život a byl rovněž odsouzen ksmrti. Tento vězeň pociťoval k Newmanovi velkou nenávist. Možná, že si Panna Maria přeje, abys tuto oběť přinesl za obrácení Hughse, řekl kněz. Proč neobětuješ Bohu každý okamžik, kdy ještě musíš být odloučený od Panny Marie, za toho vězně, aby ani on nebyl navěky odloučen od Boha?
Claude souhlasil a prosil kněze, aby ho naučil slova modlitby, kterou by Bohu nabídl tuto oběť. Kněz pomohl svému svěřenci, který mu pověděl: Ach, pater, zde ve vězení mne Hughs od začátku nenáviděl, ale nyní jeho nenávist nezná hranic. Přesto obětoval dvacetiletý černoch všechno šikanování, oběti a modlitby za Jamese Hughse. Za dva týdny byl Newman popraven a P.O’Leary otom řekl: Nikdy předtím jsem neviděl nikoho, kdo by šel vstříc smrti s takovou radostí. Dokonce i oficiální svědci anovináři byli ohromeni a nedokázali pochopit, proč kandidát smrti na křesle tak zářil štěstím.
Poslední slova Clauda Newmana patřila P.O’Learymu: Budu na vás pamatovat. Akdykoliv budete mít nějakou prosbu, obraťte se na mne a já krásnou Paní poprosím... Bylo to 4. února 1944.
Zachráněn v posledním okamžiku
Za tři měsíce, 19. dubna 1944, se konala poprava bělocha Jamese Hughse, který tolik nenáviděl Newmana. To byl ten nejšpinavější, nejnemorálnější muž, jakého jsem kdy potkal. Jeho nenávist vůči Bohu a všemu duchovnímu se nedá popsat, řekl o Hughsovi P.O’Leary.
V posledních minutách před příchodem šerifa, který měl zločince odvést z cely k vykonání rozsudku, domlouval mu naléhavě lékař, aby si alespoň klekl a pomodlil se Otče náš. Hughs ho proklel a plivl mu do tváře. Když ho připoutali na elektrické křeslo, udělal šerif poslední pokus: Chcete-li naposled něco říct, učiňte to nyní! Odsouzenec znovu klel a rouhal se. Náhle zmlkl, oči otevřel široce hrůzou a hleděl někam do kouta místnosti. Pak začal křičet k šerifovi: Přiveďte mi kněze!
Protože zákon v Mississippi předepisoval při popravě přítomnost kněze, P.O’Leary byl již vmístnosti. Stál však za novináři, aby neprovokoval odsouzence k urážkám Boha. Bez meškání přistoupil k odsouzenému a ten vyznal: Byl jsem katolík, ale pro nemravný život jsem se od náboženství zcela odvrátil. Potom všichni opustili místnost a kandidát smrti se kajícně vyzpovídal s hlubokou lítostí jako dítě.
Když byli opět všichni vmístnosti, šerif se zeptal kněze: Co způsobilo ten náhlý obrat? – Nevím, neptal jsem se ho na to. Šerif se obrátil přímo na odsouzence: Co tak náhle změnilo tvůj názor? – Pamatujete se na toho černocha, Clauda Newmana, kterého jsem tolik nenáviděl? Stál na tomto rohu a za ním stála srukama na jeho bedrech svatá Panna. Claude mi řekl: „Obětoval jsem svoji smrt spolu s Kristem na kříži za tvoji záchranu. Ona, Panna Maria, ti vyprosila milost, abys mohl vidět místo v pekle připravené pro tebe, jestliže nebudeš litovat.“ V tom okamžiku jsem začal křičet, že chci kněze.
Krátce nato byl popraven James Hughs, který se obrátil doslova v poslední minutě.
Víťazstvo srdca 86/2012
Překlad -lš-
