Maria Cecilie Baij:Život slavného patriarchy Josefa
Jestliže josefská teologie je s výjimkou studií otce Tarcisia Stramareho (1928-2020) z řádu oblátů svatého Josefa, jednoho z největších znalců zdravé josefologie je poměrně chudá, ikonografie patriarchy a patrona církve je velmi bohatá. V této souvislosti bychom chtěli zdůraznit zvláštní aspekt, který mnozí umělci vzali v úvahu, aby zdůraznili jeho moudrost: zobrazovali ho, jak drží v rukou zavřenou nebo otevřenou knihu, protože ji čte nebo zkoumá. Tento intelektuální a zároveň duchovní akt vychází z prastaré teologické dedukce, která odpovídá na otázku: Jaký je původ moudrosti svatého Josefa v rozhodování a posuzování skutečnosti? A to byla odpověď církevních otců: z Boží vůle vyjádřené nejen skrze milost a osvícení, ale také skrze Písmo svaté.
Bonifazio Veronese
Svatý Jan Zlatoústý (344/354-407) představuje svatého Josefa jako vynikajícího znalce Písma svatého, jeho "badatele", jak učil Ježíš: "Zkoumáte Písma a věříte, že v nich máte život věčný; nuže, právě ona o mně vydávají svědectví" (Jn 5,39). Církevní Otec totiž uvažuje a trvá na tom, co čteme v evangeliích: "Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za ženu, neboť to, co se v ní narodí, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. To vše se stalo, aby se naplnilo, co Pán řekl skrze proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna, a ten se bude jmenovat Emanuel, což znamená Bůh s námi'" (Mt 1,20-2,39).
Francesco Fanfani
Proto Chrysostom vysvětluje: "Proto anděl posílá Josefa zpět k Izaiášovi, aby, kdyby se probudil a zapomněl na slova, která slyšel, připomněl si je slovy proroků, z nichž býval živen (in quorum meditatione nutritus fuerat)." (Chrysostom, 1. kapitola). Právě proto, že svatý Josef byl neustále obeznámen s prorockými slovy, zve ho anděl k úryvku z knihy Izaiáš: "Hle, panna počne a porodí syna, kterému dá jméno Emanuel" (7,14), na rozdíl od Panny Marie, které o tom archanděl Gabriel nic neříká.
Podle byzantského biskupa a teologa z pátého století Theodota z Ankyry byla znalost Starého zákona nezbytná i pro Ježíšova adoptivního otce, protože v plánu spásy bylo nutné, aby si vzal za ženu Pannu Marii a byl si plně vědom božských tajemství předpovězených vyvolenému národu: "Tehdy pochopil, co řekli proroci. Měl pochopení pro jejich proroctví: protože byl spravedlivý, měl ve zvyku o těchto textech rozjímat".
Ikonografické vyprávění čerpalo z těchto pramenů inspiraci k zobrazení svatého Josefa, většinou ve společnosti své nejsvětější nevěsty a Ježíška, se svatým Písmem v rukou. Zejména od renesance bylo toto téma zpracováváno s větší naléhavostí. Mezi jmény vynikají Gian Maria Falconetto, Lorenzo Lotto, Girolamo Marchesi da Cotignola, Bonifacio de Pitati (známý jako Veronese), Caravaggio, Santi di Tito, Bartolomeo Schedoni, Marcantonio Bellavia, Egidio Dall'Oglio, Francesco Albani, Nicolas Poussin, Pompeo Batoni...
Tento josefínský umělecký styl se neustále opakuje. Velmi sugestivní je obraz Georgese de La Tour Sen o svatém Josefovi z roku 1640, který je uložen v Musée des Beaux-Arts ve francouzském Nantes. Mistrovské dílo využívá umělcovu typickou intimní a komorní metodu s postavami v popředí a osvětlenými slabým světlem svíčky, v tomto případě pouze dvěma, hlavním hrdinou svatým Josefem a andělem. Příběh je převzat přímo z Nového zákona a názorně popisuje epizodu, v níž se svatému Josefovi zjevil ve snu anděl, aby ho varoval, že má utéct do Egypta a zachránit Vykupitele před vražděním neviňátek, které plánoval král Herodes. Svatý Josef jemně spí: sedí, na nohou má položenou knihu, levou rukou stále drží otevřené stránky, zatímco pravou rukou, směřující ke stolu, si přidržuje hlavu. Anděl, zobrazený jako mladý chlapec v elegantním oblečení, k němu promlouvá ve spánku velmi výmluvnými gesty. Současně si připomínáme úvahy velkého mystika o andělské přítomnosti v životě svatého Josefa a také patriarchovu zvláštnost jako znalce Písma svatého.
"Bůh dal Josefovi nejen anděla opatrovníka, ale také dalšího anděla, který k němu často mluvil ve spánku a učil ho všemu, co měl dělat, aby se svému Bohu více líbil," říká matka Cecílie Baijová (1694-1766), řeholnice z benediktinského kláštera v Montefiascone (Viterbo). O Životě slavného patriarchy svatého Josefa napsala bohaté duchovní dílo, které v letošním roce zasvěceném patronovi univerzální církve nabízí v krásné grafické úpravě nakladatelství Fiducia (str. 3 a 4). 429, € 25,00). Dílo vzniklo na základě Božích zjevení, která pečlivě prozkoumal teolog a duchovní vůdce, monsignor Pietro Bergamaschi, který první vydání vydal v roce 1921.
Na základě mystických zkušeností Matky Baiji, podobných zkušenostem blahoslavené Kateřiny Emmerichové (1774-1824), které bylo dopřáno přesné poznání událostí každého člena Svaté rodiny, se dozvídáme, že: "[...] náš Josef se začal učit číst a šlo mu to skvěle, takže ho rodiče nikdy nemuseli vzít zpět. Byly mu sotva tři roky, když začal číst, k velké útěše svých rodičů i k vlastnímu prospěchu, a cvičil se ve čtení Písma svatého a Davidových žalmů, které mu tehdy vysvětloval jeho otec. Pro našeho Josefa bylo velkou útěchou číst a poslouchat, jak mu otec vysvětluje, co čte, a do tohoto cvičení vkládal veškeré své studium, nikdy však nezanedbával obvyklá cvičení modlitby a modlitby k Bohu, a tímto cvičením, tedy modlitbou, studiem a čtením, trávil veškerý svůj čas, který mu byl vyměřen" (s. 44-45). Josefova činnost spočívající v pečlivém zkoumání Písma svatého se v textu znovu opakuje, čímž se svatý Josef stává vzorem i pro ostatní.
Kniha Matky Cecílie Baijové, kromě toho, že je užitečnou pomůckou k rozšíření znalostí o světci, kterého si Všemohoucí vyvolil za hodného Matky Boží a pozemského otce svého Syna, nabízí další pramen, který potvrzuje tradovanou tezi, že svatý Josef byl dokonalým znalcem posvátných textů pravého náboženství.
Cristina Siccardi, Corrispondenza Romana
