Svatý Jan de Brébeuf
JAN DE BRÉBEUF
Jezuitský kněz, který snášel v Kanadě ty nejhorší fyzické obtíže, jaké si člověk může představit, a byl nakonec umučen krutým týráním, které se ani nedá vypovědět. Několikrát mu zachránila život nezdolná odvaha.
Jan de Brébeuf se narodil 25. března 1593 v Condé-sur-Vire, malé obci v departmentu La Manche ve Francii. Vstoupil do jezuitského noviciátu koncem roku 1617 a jeho výborné humanistické a filozofické vzdělání my umožnilo rychlou cestu ke kněžství. Byl vysvěcen asi roku 1622 a byl jmenován pokladníkem jezuitského konventu v Rouenu.
V době, kdy Samuel Champlain založil Quebec, tedy v roce 1608 měl Jan již za sebou 15 let života. První jezuité, kteří byli vysláni do „Nové Francie“, (dnešní Kanady) byli Biard a Massé. Vypluli v roce 1613 a již po dvou letech se museli vrátit, protože na město začali útočit Britové. Biard se již do Kanady nevrátil, ale Massé byl jedním ze čtyř, kteří se znovu vypravili do Kanady. Další tři byli de Brébeufe, Karel Laslemant a fráter Buret. Se všemi svými druhy snášel de Brébeufe největší fyzické potíže, jaké si člověk může představit a byl nakonec umučen po nevýslovném trýznění. Jeho zdraví se od dob studií zlepšilo a jeho touha po mučednictví byla připravena snést jakékoliv bolesti.
Nejdříve se jezuité věnovali Huronům, kteří byli ze všech indiánů nejpokojnějším a nejusedlejším kmenem, tedy nejpřístupnějším hlásání evangelia. Brébeuf byl netrpělivý, kdy už bude moci zahájit svou činnost mezi indiány, ale záhy po příchodu se dověděli o vraždě jednoho františkánského misionáře z rukou Huronů. Zdálo se, že bude vhodnější pozměnit program. V říjnu toho roku de Brebeuf opustil Quebec a strávil zimu mezi Algonkiny; tam zažil mnoho špíny a červů v jejich stanech plných dýmu. Také on spal na větvích položených na sněhu v omezeném prostoru, kde byli natěsnaní lidé i psi. Během dne lovil s domorodci mezi ledem a sněhem, jedl jejich stravu a postil se, když nebylo co jíst. Doufal, že se naučí jejich jazyku, aby jim mohl odhalovat křesťanskou nauku. Zjistil velmi rychle, že postava „dobrého divocha“ je vybájená a mohla by se jí stát jen díky Kristově milosti.
Při počáteční neschopnosti pronést jediné srozumitelné slovo stal se terčem zlomyslných žertů, když ho domorodci učili obscénním výrazů, aniž by mu řekli, co to znamená. Bylo však jasné, že tyto domorodce ovládají především pověry a podvody jejich kouzelníků. Jan vytrval ve 
své misii a nakonec se mu podařilo během pěti měsíců, které u nich strávil, sestavit gramatiku a slovník jejich řeči.
V létě 1626 přesvědčil Hurony, aby s ním a de Nonem navštívili jednoho františkána. Jediným dopravním prostředkem byla kánoe, ale i to nestačilo při překračování třiceti pěti nebo čtyřiceti prudkých řek. Pokaždé bylo nutno přenášet zavazadla a kanoe až k místu, kde bylo možné se nalodit. Nakonec byla cesta zbytečná, protože františkán odešel působit k jinému kmenu a de None, neschopný naučit se jazyku, se vrátil do Quebecu.
Sám a bez pomoci přeložil de Brébeuf existující katechismus do jazyka Huronů. Vysloužil si tím titul kouzelníka, který mu později natropil mnoho zlého, když v době sucha navrhl, aby se modlili ke křesťanskému Bohu a skutečně se hned dalo do deště. Vykonal také několik návštěv u Pelonů. Jeho pobyt zde skončil, když byl povolán do Quebecu a kolonii koupil nějaký francouzský Hugenot, který soužil Angličanům. Champlain a de Brébeuf se vrátili do Francie a v Rouenu de Brébeuf složil v roce 1630 věčné sliby. Novou Francii mezitím dobyli Angličané, do francouzských rukou se vrátila v roce 1632. Chaplain a de Brébeuf se vrátili do kolonie. Huroni, které Francie vydržovala, byli ochotni misionáře přijmout, ale záhy je přepadli Irokesové, velmi agresivní kmen podporovaný Angličany. V roce 1635 odjeli čtyři jezuité se svými pomocníky laiky do Huronu. Cesta byla strašná. Kanoe se rozdělily a de Brébeuf zůstal sám a opuštěný i od svých průvodců ve zcela neobydlené krajině. Našel cestu do Ihonitirie, kde se setkal s Indiány, kteří ho dříve poznali a byli ochotní přijmout ho mezi sebe. Prožil u nich tři roky.
V té době zde propukla strašná epidemie a z jejího původu byli obviněni misionáři. Ti sami nemocní sloužili více než rok nemocným a umírající křtili. Indiáni čtyřikrát pořádali sněm, na kterém rozhodovali o osudu misionářů. Při jednom z nich, který rozhodoval o jejich smrti, mluvil de Brébeuf přede všemi o Bohu, nebi a pekle. Jeho poprava byla odložena a v roce 1637, v době, kdy epidemie byla nejhorší a kdy byl pokřtěn první dospělý. Osvědčil se jako vzorný křesťan.
Od chvíle, kdy se Indiáni dali přesvědčit, aby nemocné separovali, epidemie se zklidnila a v roce 1638 de Brébuef opustil misijní centrum v Teamustayoe. Misionáři se mohli postupně mezi Hurony svobodně pohybovat a misijní dílo dělalo několik let pokroky, dokud kmen nevyhubili Irokézové.
Byl zde také kmen „neutrálních“, kteří se odmítali přidružit jak k Huronům, tak Irokézům. V roce 1640 odejel de Brébeuf se třemi spolubratry, aby navázal kontakty s tímto kmenem, ale nevěděl že nepřátelští Huroni ho již předem u kmene očernili. Všechny vesnice ho odmítly. Jednu noc, kdy teplota nebezpečně klesala, vstoupili bez pozvání do jedné chýše a tak se ocitli před skupinou indiánů, ochotnou porušit pravidla pohostinnosti a zbít je.
Ostatní se k nim připojili, ale de Brébeuf nepřestával k nim pokojně promlouvat, i když šli proti němu s luky a šípy. Jeho odvaha převládla a zachránila mu život. Jedna žena je přijala s velkou pohostinností. Sněhová bouře řádila tři týdny a to mu umožnilo osvojit si jejich dialekt. Při návratu upadl de Brébeuf na ledě a zlomil si krček. Musel zůstat tři roky v Quebecu. Irokézové se stávali stále nebezpečnější a bylo nutno varovat misionáře v Huronu. V roce 1644 tam de Brébeuf odjel. Další rok se ocitl mezi huronskými utečenci. Jednotlivé jejich kmeny se nesjednotily a bylo málo vyhlídek na jejich záchranu. V roce 1648 došlo ke dvěma masakrům a bylo zřejmé, že misii je třeba přemístit. Ale i její nové sídlo bylo napadeno, 16. března 1649. De Brébeuf a Gabriel Lalemant byli ve vesnici vzdálené čtyři kilometry, která byla napadena krátce nato. Irokézové obyvatele bez milosti zmasakrovali a de Brébeufa zajali, protože ho pokládali za kouzelníka.
Devět let předtím složil Jan Kristu tento slib:
„Dělám slib před tváří věčného Otce a Ducha Svatého, že se nebudu vyhýbat mučednictví, jestliže ho budeš ze své milosti jednoho dne od svého nehodného služebníka požadovat … a až budu stát, abych přijal smrtelnou ránu, zavazuji se, že ji přijmu z tvé ruky se srdcem naplněným radostí.“
Byl přesvědčen, že jeho oběť byla přijata a nebylo to pro něho překvapení, když tento okamžik nastal. Kněží byli obnaženi, přivázáni a byly jim strhány nehty. Irokézové je zraňovali noži, klacky a kameny. Když je přivedli ke kůlu, kde měli být spáleni, de Brébeuf padl na kolena a políbil ho, jakoby přistoupil k oltáři 
ke mši. Plameny byly zapáleny a stoupaly kolem nich a válečníci je šlehali zapálenými větvemi a přikládali jim ohořelé klacky na tělo.
Christophe Regnault, jeho průvoce, podal toto svědectví: „Otec de Brébeuf měl své nohy a paže zbavené masa až na kost. Viděl jsem a dotkl se množství velkých puchýřů, jež měl na mnoha místech svého těla, způsobených vařící vodou, kterou na něj tito barbaři nalili, aby se vysmáli svatému křtu. Viděl jsem a dotkl se zranění způsobených pásem kůry plným smůly a pryskyřice, jež opékala celé jeho tělo. Viděl jsem a dotkl se popálenin od obojku z rozžhavených seker položených na jeho ramena a břicho. Viděl jsem a dotkl se jeho rtů, které mu uřízli, protože neustále mluvil o Bohu, když mu způsobovali utrpení. Viděl jsem a dotkl jsem se všech částí jeho těla, které obdrželo nejméně dvě stě ran od klacků. Viděl jsem a dotkl se vršku jeho skalpované hlavy. Viděl jsem a dotkl se otvoru, který mu tito barbaři udělali, aby vyrvali jeho srdce ... dotkl jsem se všech ran na jeho těle, tak jak nám to divoši nařídili.“ Brébeufův přítel Paul Raguenau později napsal, že jezuita vydržel celé mučení se stoickým klidem.“ S Brébeufem byl umučen i Lalemant.
Brébeufovo tělo bylo objeveno o několik dní později. Z kostí se staly relikvie. Zbytek byl spolu s Lalemantem uložen do rakve a nyní spočívá v kostele svatého Josefa v rekonstruované misii Sainte-Marie among the Hurons poblíž Midlandu v Ontariu. V roce 1930 byl Brébeuf kanonizován, spolu s dalšími sedmi kanadskými misionáři. Jeho svátek, jakožto hlavního svatého patrona Kanady je slaven 19. října. Po Brébeufovi je pojmenováno několik škol a kolejí.
Pramen: První velký slovník světců Albana Butlera
Obnovená misijní stanice St. Marie Hurons
