Homilie sv. Petra Chryzologa
Tajemství vtělení
Když Panna počne, jako panna porodí a pannou zůstane. To nespadá do řádu přírody, ale do Božích plánů. Netýká se to rozumu, ale vyšší moci, není to příroda, ale Stvořitel. Není věc normální, ale jedinečná; je to čin božský, nikoliv lidský. Kristovo narození nebyl výsledek nutnosti, ale svobodného rozhodnutí. Byla to svátost milosrdenství pro obnovu spásy lidstva. Ten, který bez porodu vytvořil lidské tělo z nedotčené hlíny, když se sám narodil, vytvořil člověka z nedotčeného těla. Ruka, která ráčila vzít bláto, aby zformovala naše tělo, ráčila také přijmout toto tělo pro naši obnovu. Nyní, když Stvořitel přebývá ve svém tvoru, a ten, který je Bůh, se nachází v našem těle, je to pro člověka poctou, nikoliv ponížením pro Boha.
Člověče, proč máš o sobě tak nízké mínění, když ses stal pro Boha tak drahocenným? Jak to, že se tak nerozumně zbavuješ své důstojnosti, když tě sám Bůh tak poctil? Proč se stydíš za to, z čeho jsi byl učiněn, a nehledáš, k jakému cíli jsi byl stvořen? Nebyla celá tato budova světa, o kterém tvoje oči rozjímají, stvořena jen pro tebe? Světlo vlité do tebe zahání temnoty, které tě obklopují. Pro tebe byla uzpůsobena noc, pro tebe byl stanoven den, pro tebe bylo nebe ozářeno jasem slunce, měsíce a hvězd. Pro tebe je země vyzdobena květy, lesy a plody. Pro tebe byla stvořena obdivuhodná a krásná rodina zvířat, která obývají vzduch, zemi a vody, aby osamělá opuštěnost nepřevládla nad radostí z právě stvořeného světa.
Nicméně tvůj Stvořitel našel ještě něco dalšího, aby tě tak poctil. Vtiskl do tebe svůj obraz, aby viditelný obraz učinil ve světě viditelným neviditelného Stvořitele, a postavil tě na tuto zem, abys ho zastupoval, protože tak rozlehlé vlastnictví, jakým je svět, nemůže být zbaveno náměstka svého Pána.
Bůh ve své nekonečné dobrotě vzal na sebe to, co stvořil pro tebe. Chtěl, aby byl k spatření v člověku přímo a sám v sobě. On, který chtěl nejdříve, aby v člověku byl spatřován jeho obraz, učinil, že se stal jeho vlastností člověk, který měl původně určeno být jeho obrazem a odleskem.
Kristus se tedy narodil, aby svým zrozením obnovil padlou přirozenost. Přijímá, že se stane dítětem, chce být kojen, prochází různými stadii věku, aby obnovil jediné dokonalé trvání věku, který stvořil jako pozemský. Snáší lidství, aby člověk už nemohl padnout. Učinil, nebeským to, co stvořil jako pozemské. Dává žít božským duchem tomu, který měl jen lidskou duši. A tak ho pozvedá až k Bohu, aby nakonec v člověku už nezůstalo, co je v něm hříšného, smrtelného, namáhavého, bolestného, pozemského skrze našeho Pána Ježíše Krista, který žije a kraluje s Otcem ve společenství Ducha Svatého nyní i po všechny věky věků. Amen.
