Sv. Silvester, opat
26. listopadu si církev svatá připomíná den zrození pro nebe svatého Silvestra opata, který nemá nic společného bujarým vítáním Nového roku, ale naopak, vybízí nás, abychom nikdy nezapomínali na skutečnost, která ho oslovila na jedním otevřeným hrobem: »Já jsem ten, co byl tento, a co je tento, budu já.« S touto nanejvýš výmluvnou a relistickou větou se můžeme setkat na některých hřbitovních branách ve stručné formě čtyř latinských slov: Tu fui – ego eris. - Byl jsem tebou, ty budeš mnou. Toto bleskové poznání vedlo vzdělaného kanovníka k radikální změně života. Začal přísný poustevnický život v jeskyni nedaleko města Osimy, a protože se k němu záhy přidružili nadšení následovníci, zbudovali na Monte Fano klášter s reformovanou řeholí sv. Benedikta. Sv. Silvester byl velkým ctitelem Panny Marie. vedl neobyčejně přísný odříkavý život a i přes ustavičné posty dožil se vysokého věku 90 let.
Ona přitažlivost „extrémních samotářů“ se v dějinách mnohokrát opakovala. Na život těchto mužů se dnešní svět může dívat jako na extravagantní výstředníky, ale zcela přitom přehlíží, že tito řeholníci ve skutečnosti představili světu před tisíci lety docela přirozenou a vždy schůdnou cestu, jak předcházet všem dnes neřešitelným civilizačním problémům, a touto cestou je život v bázni Boží ve skromnosti a kázni podle jeho přikázání.
Protože se tento svět nechce vzdát svého současného nepřirozeného a dlouhodobě zhoubného způsobu života, bude ke němu lidstvo přivedeno i proti své vůli tím, že si samo přivodí takovou celosvětovou katastrofu, při které zahynou nejen dvě třetiny lidstva, ale i všechny moderní „vymoženosti“, takže těm, kteří přežijí, nezbude než vrátit se k nejprostšímu a nejpřirozenějšímu způsobu života našich dávných předků podle věčně platných Božích i přirozených zákonů.
