Zástupné utrpení sv. otce Pia
Svatý otec Pio z Pietrelciny je světec zástupného utrpení. Byl přibitý na kříž 50 let. Viditelná stigmata přijal 20. září 1918 a ta zmizela 20. září 1968, tři dny před jeho smrtí.
Ale otec Pio netrpěl jen skrze stigmata, Nabízíme vám úryvky z některých jeho dopisů, které líčí těžké zkoušky, které Prozřetelnost chtěla, aby je snášel.
Můj bratře, moje utrpení je nade všechny superlativy. Mé srdce by chtělo ulehčit své úzkosti, ale neví, jak. Je nepokojné a neví, kde se usadit. Společenství mých přátel a drahých osob nedokáže naplnit velkou prázdnotu, kterou v sobě pociťuji, dokonce, abych řekl pravdu, zvětšují trápení mého srdce a více než kdy jindy zakouším hrůzu samoty. Kdy skončí tato muka? (Epistolario IV. 190-191)
¨...to, co je nejbolestnější v tomto duševním stavu, je ztráta jakékoliv možnosti modlit se a rozjímat a jsem ponechán v naprosté temnotě a úplné vyprahlosti.( II. 45).
Moje bezútěšnosti jsou nesnesitelné; stále se více a více stupňují. Jen autorita mě udržuje uprostřed této temnoty. Moje srdce je nepokojné; chtělo by se posadit, a neví kam. Prázdnota jakou pociťuji, mě naplňuje hrůzou. Paměť si nepřipomíná takřka vůbec nic. Rozum hledá pravdu a dříve, než se mi zazdá, že jsem ji uchopil a něco pochopil, všechno je už zapečetěno v největších temnotách. (I. 364)
Skutečně, všechno kolem mne je smutek a není tu ani místečka, kde by nebylo vysoké trápení: cit je vystaven hořké a strašné vyprahlosti; všechny schopnosti duše jsou vyprázdněny ode všech jejich vjemů a naplňují mě krajní hrůzou. (I. 270)
Jsou určité chvíle, ve kterých na nebi duše houstnou mraky tak tmavé a temné, že nedovolují proniknout ani slabounkému paprsku světla. Je to hluboká noc pro moji duši. Celé peklo se nad ní prostírá ve strašném propastném ryku, celý minulý špatný život a to, co je nejstrašnějšího, i fantazie a její představivost jakoby hlasovala a spikla se sama proti sobě. Krásné minulé dni trávené ve stínu Pána zcela vymizely z mé mysli. Trýzeň, kterou ubohá duše zakouší, je tak velká, že bych ji nedokázal odlišit od nejstrašnějších trestů, jaké snášejí zavržení v pekle. (I. 186)
Il Cammino dei Tre sentieri
