Utrpení svatého Josefa
Jedním z nejcitlivějších témat, pokud jde o svatého Josefa, je vnitřní utrpení, které prožíval jako Mariin manžel, když odhalil její záhadné těhotenství. Svatý Matouš popisuje situaci stručnými výstižnými tahy (Mt 1, 18–25). Z jeho skrovného vyprávění vyplynuly v průběhu času dvě různé interpretace: jak poznamenal zesnulý teolog otec Tarcisio Stramare († 2020), »jsou známé jako teze o „úctě“ a „podezření“«.
Podle první teze Maria okamžitě informovala Josefa o svém božském mateřství a on, přestože jí věřil, se rozhodl tajně ji propustit, aby respektoval Boží plán a práva. Tato teze vychází z apoštolské exhortace Redemptoris Custos (viz zejména body 2–6 a 20), vydané Janem Pavlem II. dne 15. srpna 1989. K teologické struktuře přispěl sám don Stramare, který ve svých knihách vyzvedával důvody „úcty“ [1]. Je pochopitelné, že výše uvedená apoštolská exhortace neobsahuje v tomto směru žádný dogmatický argument, i když je zjevně autoritativním zdrojem magisteria. Z pohledu „úcty“ dostane se andělského sdělení také Josefovi jako potvrzení toho, co už Mariin manžel věděl, a - podle toho, co napsal otec Stramare – účelem tohoto sdělení bylo osvětlit „obdivuhodnou Mariinu mateřskou úlohu“, jak to Redemptoris Custos (č. 3) uvádí“.
Tento výklad je v zásadě založen na myšlence, že Maria, jako první stvoření na Zemi, které dostalo oznámení o spasení, nemohla mlčet tváří v tvář tak velké radosti. Znovu citujme otce Stramareho: »Je proto nepřirozené si myslet, že Maria, která přijala Zvěstování, nebyla také prvním ohlašovatelem dobré zprávy (tohoto evangelia!). A především se obrátila na nejmilejší osobu, tj. sv. Josefa, který je především jejím pravým manželem, tedy osobou, která se nejvíce zajímá, ale také nejvíce zasahuje do tajemství jejího mateřství«. Je-li tato myšlenka přijata, vyplývá z toho věřit, že Josef poznal božské mateřství dříve, než byla Alžběta v tomto smyslu osvícena Duchem svatým (když nazvala Marii „matkou mého Pána“; (Lk 1,43). Tento názor právě zastává Redemptoris Custos: »Tohoto božského tajemství [božské mateřství, ed.] je Josef spolu s Marií prvním svědkem. Spolu s Marií - a také ve vztahu k Marii – má účast na této vrcholné fázi sebe-zjevení Boha v Kristu a účastní se jí od samého počátku. Při zachování textu obou evangelistů, Matouše i Lukáše lze také říci, že Josef je první, kdo se účastní víry Matky Boží, a tak podporuje svou nevěstu ve víře v božské Zvěstování« (RC, 5).
Aby ospravedlnil bolestivé rozhodnutí tajně propustit Marii, teze o respektu tvrdí, že se Josef rozhodl udělat krok zpět před božským Veličenstvem ztělesněným v Marii. Otec Stramare poznamenává: »Stejně jako Mojžíš i Josef dobře ví, že čelí „hořícímu keři": „Už se k více nepřibližujte!" ( 3, 5). Na tomto základě je zdůrazněno, že si Josef stále neuvědomoval velmi vysokou roli, kterou mu Bůh přidělil; o této roli mimo jiné hovořila slova anděla „a dáš mu jméno Ježíš“ (Mt 1, 21).
Takzvaná „podezřelá“ teze, velmi rozšířená, místo toho předpokládá, že Josefova obtíž vznikla právě proto, že si nebyl vědom božského mateřství. To znamená, že nevěděl o příčině tohoto těhotenství, které měl jasně před očima; přesto na základě své spravedlnosti - chválené v evangeliu (Mt 1,19) - a na základě Mariiny svatosti, která se mu každý den představovala, svůj svatý úsudek pozdržel. Maria o tajemství mlčela z pokory a také proto, že neměla Boží povolení je odhalit. Proto se zcela podrobila božské vůli. Podle jeho ctitelů by tato teze lépe odpovídala smyslu textu evangelia a zejména osvobozujícímu zjevení anděla ve snu, které začíná tím, že řekne Josefovi, aby se nebál vzít Marii k sobě „protože Dítě, které počala, je od Ducha svatého“ (Mt 1, 20).
O spravedlnosti Josefa, který se navzdory soužení vždy staral o ochranu Marie, napsal učitel církve, sv. Jan Zlatoústý: »Spravedlivý zde znamená dokonalý v každé ctnosti. Josef měl tedy být spravedlivý, což znamená všechno v plné umírněnosti a dobrotě chtěl zahalit do tajemství. Evangelium nám dává poznat myšlenky tohoto svatého muže předtím, než poznal toto tajemství [božské mateřství, ed], abychom sami nepochybovali o tom, co se stalo, když to věděl. Jak mimořádná je tato moudrost a ctnost! Onje tak čistý a natolik osvobozený od vášně, že nechce sužovat Marii ani v nejmenším. Vzhledem k tomu, že na jedné straně věřil, že porušuje zákon tím, že Marii drží u sebe, a na druhé straně ji nechce zneuctít a postavit před soud, což by bylo její vystavení smrti, neudělal nic, ale držel ji.». Svatý Jeroným poznamenává, že prohlášení Josefa tvoří jen další úžasné pouto se jeho ženou: „Toto je svědectví ve prospěch Marie: Josef, který věděl, jaká je jeho cudnost a žasl nad tím, co se stalo, skrývá mlčky ženu, jejíž ttajemství neznal.
Z tohoto pohledu tedy spočívá v dosud neznámém tajemství, že se soustředily pochybnosti svatého Josefa a jistě jeho pokorné a vroucí modlitby k Bohu, aby byl osvícen. Je vidět, že zásah božského posla odráží nebeskou symetrii, která připravila andělské Zvěstování jak pro Marii (Lk 1, 26-38), tak pro Josefa (Mt 1, 18-25).
Také podle Božího služebníka naší doby, Dona Dolinda Ruotola, „si to sv. Josef uvědomil [těhotenství, ed] kvůli změněným podmínkám Marie“, ale „nemohl špatně smýšlet o Panně, o které věděl, že je panenská“. Don Dolindo pokračuje poznámkou, že „Nejsvětější Panna se neodvážila odhalit mu tajemství, které se v ní odehrálo, a obrátila se k Pánu, zdálo se jí, že by její záležitost mohla být neuvěřitelná bez zvláštního osvícení od Boha“. Zvláštní světlo přišlo na vrcholu soužení a Josef mu okamžitě dal plnou víru [2].
Stejná základní témata - Mariino mlčení a vnitřní boj Josefa - nacházíme v nebeských zjeveních, jakých se dostalo i dvěma mystičkám, jejichž ctnosti už církev uznala: blahoslavené Anně Kateřině Emmerichové (†1824) a především ctihodné Marii z Agredy (†1665). Zatímco líčení německé řeholnice je poměrně krátké, »Mystické město Boží« španělské sestry se široce zabývá utrpením obou manželů (viz Kniha 4, kap. 1-6). Její dílo má také tu čest, že je všem katolíkům doporučil blahoslavený Inocenc XI. a další papežové po něm.
Ágreda uvádí, že si Josef všiml, že Maria je těhotná, když byla v pátém měsíci. Jelikož z uvedených důvodů o tom mlčela, neodvážil se jí zeptat, ale žádal Boha o světlo tím, že se ptal sám sebe na „určité tajemství, kterému nerozumím“. Maria pak se zase modlila ke svým andělům strážným, aby utěšili a osvítili ženicha. Hrdinské chování obou manželů trvalo dva měsíce. Nakonec se Josef rozhodl tajně odejít, protože i když byl velmi smutný z pomyšlení na ztrátu společnosti své nevěsty, kterou považoval za „nejdokonalejší“, nenašel žádné jiné řešení svého postavení. Nejprve však s tváří k zemi složil slib Pánu a žádal ho, aby Marii chránil před pomluvami a přede vším zlem.
Prozřetelnost, jak ctihodná píše, vše zařídila tak, aby Josef a Maria „dospěli k vrcholu vnitřní bolesti“, aby pak o to větší byla božská útěcha a poskytla světu příklad jejich svatosti tváří v tvář utrpení. Toto utrpení skončilo onu noc, kdy měl Josef v plánu odejít, ale jako Mariin manžel ve snu obdržel oznámení anděla Gabriela. „Po utrpení, které vytrpěl můj nejsvětější Syn, mě nejvíce trápilo utrpení mého manžela Josefa, zejména ona okolnost, o které píšete,“ sdělila jí Panna Maria.
Velikost tohoto soužení, vysvětluje Ágreda, přispěla k oslavě Josefa, který si tím zasloužil „být předurčen od Boha k jedinečnému úkolu, který pro něj připravil“. Jeho pokora, již pevná, se po této zkoušce ještě více prohloubila, protože se považoval za nehodného sloužit Matce Boha, a pokořil se ještě více. Pán ho naplnil plností poznání a dalšími nebeskými dary. Rozšířilo to jeho srdce a přimělo ho pochopit, jak důstojně žít ve vznešené službě jako manžel Mariin, a tedy otec Boha.
[1] Srov. např. “San Giuseppe. Fatto religioso e teologia”, Shalom, 2018, pp. 295-301.
[2] Srov. “La Sacra Scrittura. I Quattro Vangeli, komentari da don Dolindo Ruototo CME 2019 ss. 55-64
Ermess Dovigio, La nuova Bussola Quotidiana
