Menu


Michał Łos

 

Proměňování

Ruce mladého kněze pozvednuté k nebi při úkonu proměnění svaté Hostie. To je podstata snímku, který se stal na internetu hitem a získal na sociální síti tisíce zobrazení. Jestliže pro ctitele Nejsvětější svátosti není překvapující, že „zázrak zázraků“ všude dokazuje svou moc, vyvolává nicméně úžas, že v několika okamžicích může potlačit nevíru a získat si prostor v srdci kohokoliv. Co se však skrývá za touto fotografií, která budí dojetí i na sítích nevěřících?

Kněžské ruce a především srdce z této fotografie patří Michału Łosovi, mladičkému polskému knězi, který je dnes již v nebi; jeho pozemský příběh je velmi výmluvný, protože Pán si vybral právě jeho, aby skrze něj zjevil svou slávu.

Na lůžko ho uvrhla těžká nemoc, která se projevila jako konečná, a mladý novic společenství Dona Orione v Polsku projevil naléhavé přání stát se co nejdříve knězem, protože toužil slavit mši svatou, aby tak byl ještě více spojen se svým Pánem, dříve než odejde z tohoto světa

     Ordinace

A tak 22. května obdržel od papeže nezbytná povolení k složení věčných slibů jako syn Boží Prozřetelnosti, a tak se stal členem polské provincie Panny Marie Częstochowské, jejímž byl vroucím ctitelem. Další den pak přijal jáhenské a kněžské svěcení na oddělení onkologie varšavské vojenské nemocnice z rukou Mons. Marka Solarczyka, pomocného biskupa Varšavy.

Jak uvedl generální rada Díla Dona Orione, obřad se konal v duchu hluboké spirituality. Po vstupní modlitbě následovaly litanie ke všem svatým za život Michala a jeho kongregaci. Don Fernando Fornerod pak zdůraznil, že navzdory extrémnímu utrpení vyzařoval z mladého kněze hluboký pokoj a mocná víra, neklamná znamení přítomnosti Ducha Svatého.

Byla to pak jeho primiční mše svatá 26. května, kdy se milosti pro mladého kněze nekonečně rozmnožily a představily tak Eucharistii jako nejvyšší lék nesmrtelnosti, který všechny spojuje s Kristem a činí nás jemu stále více podobnými.

Tak tomu bylo u mladého novokněze Michala, jehož ruce proměňovaly chléb a víno s takovou zbožností, že zanesly eucharistické tajemství až na konec světa, do Koreje, Indie, Japonska, Keni, Costa d´Ávorio, Burkiny Faso, Portorika, Uruguaye, Argentiny, Chile a celé Evropy.

 
Novokněžské požehmání
 

Mladý řeholník, třebaže upoutaný na lůžko, ze svého nemocničního pokoje šířil dílo evangelizace do celého světa podle nauky svatého zakladatele Luigi Orione: »Největší dar, který můžeme přinést Bohu, je darovat mu duši. Největší láska, kterou je možno darovat duši, je dát jí Boha.«

Pokoj nemocného se zakrátko stal cílem mnoha osob: přicházeli sem nejen rodiče, přátelé a spolubratři, ale hlavně pacienti nemocnice. Když se dověděli o jeho příběhu, přicházeli k jeho lůžku, aby přijali jeho požehnání nebo alespoň slovo posily od Pána.

A je to právě »naděje proti vší naději«, pravá síla misijního poselství tohoto kněze, který vydal svědectví o Boží lásce, která nás neopouští ani v tom nejhorším utrpení. Naopak, křesťan, který věří, že jako trpící a neproduktivní podle logiky tohoto světa jsme velmi drahocenní a užiteční v Božích očích.

Jako dobrý voják Ježíše Krista trp společně se mnou(2Tim 23), to jsou slova, která napsal don Michal na své obrázky s Pannou Marií Częstochowskou a chválil tak hlubokou jednotu, která se utvořila mezi ním a Pánem právě na kříži pod ochranou Blahoslavené Panny Marie.

To, co don Michal zanechal světu, je svědectví, které všichni očekávají, ať už vědomě anebo nevědomky, věřící nebo nevěřící: Jistotu, že právě několik kroků od smrti může v našich žilách poudit nový život, který neumírá, Ráj, který přichází, aby nás přijal.

 

 
 
 

17. června, několik minut před poledním zvonem se don Michal ve věku 31 let vrátil do domu Otcova. »Věděli jsme, že tato zpráva přijde – řekl Tarcisio Vieira, generální představený Díla Dona Orione – ale přesto nás hluboce zarmoutila. Víme však, že to není smrt, která mu odňala život, ale on sám ho chtěl darovat Kristu a chudým«. Byla to vůle obětovat život, která hořela v jeho srdci při primiční mši svaté, jak sám potvrdil: »Nic mě nemůže odloučit od lásky Kristovy«.


Constanza Signorelli, Nuova Bussola Quotidiana