Apoštol Nejsvětějších Srdcí
Svatý Jan Eudes
Svatý Jan Eudes patří do skupiny kněží, které Daniel Rops řadí do „velkého století duší“. Narodil se 14. listopadu 1601 v Ri, malé obci v Normandii. Jeho rodiče Izák Eudes a Marta Corbinová se po třech letech marného čekání na dítě obrátili na svatou Pannu a udělali slib, že – budou-li vyslyšeni – vykonají pouť do kaple Panny Marie Ustavičné pomoci. Věrně pak splnili svůj slib a zasvětili Panně Marii dítě, které matka nosila pod srdcem. Druhý den po narození bylo pokřtěno ve farnosti, která, jak později napsal ve svých pamětech, byla nábožensky vlažná a k svatému přijímání přistupovalo jen několik osob o Velikonocích. I v tomto nepříznivém prostředí Jan začal poznávat Boha a od 12 let přistupoval k přijímání každý měsíc. Napsal ve svém deníku: „Bůh mi dal milost, že jsem mu mohl zasvětit své tělo slibem čistoty, za který mu vroucně děkuji.“ Od svého učitele, který byl knězem a byl mu ve všem příkladem, přijal první lekce katechismu i školního vzdělání. 9. října 1615 ho otec poslal do jezuitského konviktu Colege du Mont v Caenu. Zde mladík našel dobré vychovatele, zvláště „v otci Robinovi, který byl vynikajícím a zbožným duchovním vůdcem, často mluvil o Bohu s velkým zápalem, a to mi pomohlo na cestě ke spáse“.
Kněz a misionář
V roce 1619 ukončil lyceum a začal studovat filosofii. 19. září 1620 přijal tonzuru a nižší kněžská svěcení. Přemýšlel o kněžství, ale diecézní klérus, který se vyznačoval značnou vlažností, ho nepřitahoval, neměl však v úmyslu ani nastoupit řeholní život. Brzy se však seznámil s novým institutem „Ježíšova oratoř“, který měl jeden svůj dům v Caenu. Založil ho před 11 lety Pierre de Berrulle. Nebyl to řeholní řád, ale společnost kněží, kteří vytvořili komunitu požadující od svých členů žít od základů důsledným kněžským životem a přispívat k duchovní a pastorační obnově kléru. Jan Eudes byl nadšen tímto ideálem a 25. března 1623 byl přijat do Oratoři v Paříži. Pod vedením vynikajících učitelů, k nimž patřil i sám Berulle, byl 20. prosince 1625 vysvěcen na kněze. Ze zdravotních důvodů, které mu znemožňovaly externí činnost, strávil dva roky v tělesném odpočinku, četbě a duchovních cvičeních. Byla to pro něho velká milost, za kterou děkoval Boží dobrotivosti. Sotva se uzdravil, propukla v kraji morová epidemie, která zasáhla i jeho rodnou obec. Prosil tedy Berulla, aby směl po dva měsíce ošetřovat nemocné a přisluhovat jim svatými svátostmi. Když epidemie pominula, usadil se v Oratoři v Caenu a zahájil službu kazatele, zpovědníka a duchovního vůdce. Brzy nato r. 1630 bylo i toto město zdecimováno morem. Jan opět pomáhal nemocným a opuštěným. Aby nešířil nákazu, ubytoval se v tomto období ve velkém sudu, který dala k dispozici abatyše benediktinek od Nejsvětější Trojice na louce opatství. Když opustil tento svůj ubohý příbytek v dubnu 1631, šel pečovat o své spolubratry oratoriány, kteří umírali. Sám těžce onemocněl, ale rychle se zotavil. Otevřelo se před ním velké pole působnosti, po kterém toužilo jeho srdce: misijní působení. Jeho horlivost, vřelé slovo a neúnavný apoštolát slavily velké úspěchy při získávání duší. Ve Valogne kázal pro 30 000 posluchačů, všichni mu dobře rozuměli. „Je to zázrak hodný apoštolů,“ řekl biskup z Lisieux. I sám král Ludvík XIV. si chtěl vyslechnout apoštola v kapli zámku ve Versailles. Ohromení dvořané viděli, jak naslouchal kazateli na kolenou.
Ve Francii na počátku XVII. sto-letí nebyl žádný řádný kněžský seminář. Mladí muži, kteří se připravovali na kněžský stav mimo řeholní řády, studovali na univerzitách nebo soukromě a v nejlepším případě se připravovali na svěcení krátkými exerciciemi. Ale co horšího, občanské války a kalvínská hereze připravovaly klérus o poslušnost, horlivost a potřebnou ochotu k oběti. Otec Eudes spolu se svatým Vincencem z Pauly a dalšími druhy pomýšleli na nápravu záměrem založit v každé diecézi alespoň jeden kněžský seminář. P. Eudes v té věci naléhal na představené Oratoře, ale protože byl několikrát odmítnut, po mnoha modlitbách a poradách se rozhodl Oratoř opustit.
Zakladatel
Po odchodu založil v Caenu 25. března 1643 seminář, kde se kandidáti kněžské služby mohli na svěcení připravovat studiem a modlitbou. Připojilo se k němu sedm druhů. Byli to kněží, se kterými se v předchozích letech setkal při svých misíích a kteří měli zájem o jeho projekt. Tak se zrodila Kongregace Ježíše a Marie, která později získá název eudisté. První členové této kongregace se nejdříve připravovali dva měsíce trvající duchovní obnovou, při které si zvykali na společný život a osvojili si dva hlavní úkoly vytyčené zakladatelem: pracovat na formaci mladých mužů, kteří se připravují na kněžství, a pečovat o kněze, kteří se shromažďovali v jejich domě, aby zde získali duchovní posilu; dále pak se měli věnovat obnově křesťanského lidu kázáním misií.
Již během jeho působení v Oratoři a při kázání misií se mu stávalo, že za ním přicházely mladé ženy, které měly mravní problémy a hledaly místo, kde by mohly obnovit svůj křesťanský život. V tomto úkolu mu pomohla Magdalena Lamy, která dala k dispozici svůj dům, kam by se mohly tyto převážně mladé osoby uchýlit, ale protože jí k tomu chyběly potřebné prostředky, shromáždil P. Eudes v Caenu několik zbožných žen, které se chtěly zasvětit Bohu a věnovat se péči o mládež jim svěřenou, a přivedl je k řeholnímu způsobu života. Byly to počátky nové kongregace Sestry Panny Marie milosrdné. Protože časem vznikly různice, vyžádal si P. Eudes od sester Navštívení tři osvědčené řeholnice, které zformovaly novou komunitu. Z té pak vzešla o dvě staletí později svatá Maria Eufrasie Pelletierová, která se stala zakladatelkou Sester Dobrého pastýře, jejichž patronem a ochránce zůstal sv. Jan Eudes. (Od roku 1991 působí také v Ostravě.)
Jedna z dcer této kongregace, bl. Maria Droste, která byla představenou kongregace v Portugalsku, obdržela od Pána zvláštní poslání: dosáhnout toho, aby papež Lev XIII. zasvětil svět Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Stalo se tak 11. června 1899 po přípravném triduu. Sestra Maria zemřela tři dni předtím s vědomím, že splnila svůj úkol.
Spiritualita
Svatý Jan Eudes napsal: „Jestliže milujeme Srdce Ježíšovo a Mariino, musíme také potírat to, co ona potírají: tj. hřích, zvláště hřích proti lásce.“ Kromě toho, že je velkým misionářem a zakladatelem dvou řeholních řádů, má v Církvi své místo jako velký apoštol lásky svatých Srdcí Ježíše a Marie. Dokázal najít v Písmu svatém základ této úcty a vymezil objektivní potřebu této úcty. Složil liturgické texty pro svátky Božského Srdce a Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Svými kázáními a spisy přispěl značně k rozšíření této úcty a k zakládání sdružení, která praktikovala a šířila tuto úctu. Jan Eudes kázal o úctě k Božskému Srdci a praktikoval ji ještě mnohem dříve, než došlo ke zjevením Markétě Marii Alacoque, a připravil tak cestu pro šíření této úcty v celé Církvi. V roce 1765 povolil papež Klement XIII. slavení mše ke cti Božského Srdce, a to na žádost biskupů, věřících a řeholníků. Byl k tomu přijat jeho mešní text, který byl používán po dobu více než padesáti let.
OOOOO
Sv. Jan Eudes kněžím dnešní doby
Kdyby kněží věděli, jakou moc má kněžské požehnání, více by žehnali. Zvedne-li se zbožně jen jediná ruka k požehnání, démoni se touto silou řítí do propasti.
Několikrát jsem zdůrazňoval kněžím, že musí více žehnat, aby bylo lidstvo osvobozeno od satana.
Kněží si neuvědomují, jakou mají moc. Ať tuto moc vykonávají.
Ať se toto poselství o moci a síle kněžského požehnání dostane všude tam, kde žije kněz podle Srdce Ježíšova.
Kdyby mi Bůh dal na tomto světě už jen jediný den života, žehnal bych a žehnal, až by jim ruce zemdlely a zchromly, aby byl svět zachráněn od ďábelských šiků.
Viz také Modlitby Jana Eudese
Podle internetových stránek
Istituto missionario
San Giovanni Eudes
Překlad -lš-
