Svatá Lucie, panna mučednice
Nejstaršími a nejspolehlivějšími prameny o svaté Lucii jsou řecké a latinské listiny z počátku 5. století. Zejména nejnovější vědecký výzkum v oblasti hagiografie rehabilitoval pravost latinského "Passio", precizně analyzoval text a zaznamenal terminologickou přesnost právního jazyka a shodu historických údajů.
Lucie se narodila v Syrakusách koncem 3. století ve vznešené křesťanské rodině. Už jako mladá dívka se tajně zasvětila Bohu slibem věčného panenství, ale podle tehdejších zvyklostí byla zaslíbena za manžela nápadníkovi, který byl okouzlen její neobyčejnou krásou.
Jednoho dne Lucie navrhla své matce Eutychii, aby se s ní vydala na pouť do nedaleké Katánie k hrobu slavné panenské mučednice svaté Agáty a prosila Boha o milost uzdravení pro Eutychii, která byla již dlouho vážně nemocná.
Když tam 5. února 301 dorazili, intenzivně se modlili až k slzám a prosili o zázrak. Lucie poradila své matce, aby se s vírou dotkla hrobu katanské patronky a důvěřovala její jisté přímluvě u Pána. A hle, svatá Agáta se Lucii zjevila ve vidění a řekla jí: "Má sestro Lucie, panno zasvěcená Bohu, proč ode mne žádáš to, co sama můžeš získat pro svou matku? Hle, díky tvé víře je již uzdravena! A jako je pro mne požehnané město Katania, tak pro tebe bude uctěno město Syrakusy."
Ihned po tomto vidění si Eutychia všimla, že došlo k zázračnému uzdravení, a Lucie se rozhodla matce vyjevit svou touhu odevzdat celý život Bohu, zříci se pozemského manžela a z lásky ke Kristu rozdat veškerý svůj majetek chudým.
Lucie se tedy z bohaté stala chudou a asi tři roky se bez přestávky věnovala nejrůznějším skutkům milosrdenství pro chudé, sirotky, vdovy, nemocné a služebníky Boží církve.
Muž, který si ji vyžádal za nevěstu, se však za své odmítnutí pomstil a udal Lucii u místního soudu Římské říše s obviněním, že je "nejkřesťanštější" (sic), protože právě zuřilo kruté pronásledování císaře Diokleciána.
Když byla zatčena, odvážně odmítla obětovat pohanským bohům a poté ji soudil soudce Paschasius. Odpovídala beze strachu a téměř výhradně citovala Písmo svaté. Text výslechu je skutečným mistrovským dílem odvolání se na biblické slovo. Aby odůvodnila svůj svědomitý nesouhlas s příkazem obětovat bohům, citovala Lucie list apoštola Jakuba: "Čistou obětí Bohu je pomáhat chudým, sirotkům a vdovám. Tři roky jsem vše obětovala svému Bohu. Teď nemám nic a nabízím se. Aby dosvědčila svou klidnou statečnost před soudcem, citovala evangelistu Matouše: "Já jsem služebnice věčného Boha, který řekl: 'Až budete předvedeni před soudce, nestarejte se, co máte říkat, protože to nebudete vy, kdo bude mluvit, ale Duch svatý bude mluvit ve vás. Na potvrzení opory, kterou našla v Duchu svatém, citovala Pavlův druhý list Korinťanům: "Ti, kdo žijí ve svatosti a čistotě, jsou Božím chrámem a Duch svatý v nich přebývá". Aby potvrdila, že to byla Boží moc, která ji chránila před hrozbami násilí, jež ji obklopovaly, citovala Žalmistu: "Tisíc jich padne po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici, ale na tebe nic nedopadne.
Jako zázrakem nezraněná krutým mučením prorokovala brzký konec Diokleciánova pronásledování a mír pro církev, načež zemřela s mečem v hrdle a byla zbožně pohřbena ve velkých křesťanských katakombách v Syrakusách. Bylo to 13. prosince roku 304. Od té doby se její kult rozšířil po celé církvi a i dnes patří svatá Lucie jistě k nejpopulárnějším, nejoblíbenějším a nejuctívanějším světcům na světě.
Chrám sv. Lucie nad hrobem
Autor: Carlo Fatuzzo
