Svatá Anežka Římská
Kázání biskupa sv. Ambrože
Dnes je památka panny – následujme ji v bezúhonnosti; je památka mučednice – přinesme dary k oběti. Slavíme výročí toho dne, kdy se svatá Anežka zrodila pro nebe. Podle tradice byla mučena ve dvanácti letech. Jak odporná krutost, která nešetřila ani tak mladistvý věk, ale jak velká síla víry, pro kterou i tak mladistvý věk vydal svědectví.
Bylo na tom tělíčku dost místa pro rány? Neměla, kde by ji mohla zasáhnout zbraň, ale měla, čím zbraň přemoci. Dívky v jejím věku ani nesnášejí rozhněvaný pohled rodičů a při píchnutí jehlou pláčou, jako by to byla hrozná rána.
Ona nemá strach z krvavých rukou katů, nepohne se při smýkání a řinčení řetězů, je ochotná vydat své tělo meči zuřícího vojáka. Neví ještě, co to znamená zemřít, ale je připravena. A když je proti své vůli přivlečena k oltáři, uprostřed ohně rozpíná ruce ke Kristu, a právě tam u pohanského ohniště dělá znamení vítězného Pána. Pak vkládá krk i obě ruce do železných okovů, ale žádné okovy nemohou spoutat tak drobné údy.
Nový druh mučednictví? Je ještě příliš mladá pro test, ale už zralá pro vítězství. Stěží může zápasit, ale snadno získává vítězný věnec. Dala příklad statečnosti, ač na to ještě neměla věk. Ani nevěsta by tak nespěchala k svatebnímu loži, jak se tato panna vesele a rychle ubírala k místu, kde měl být na ni vykonán trest; okrasou hlavy jí nebyl pletený účes, ale Kristus, nezdobil ji věneček z květů, ale její ctnosti.
Všichni pláčou, jenom ona ne. Téměř všichni se diví, že se tak snadno zříká života, jako by se ho už nabažila. Všichni žasnou, že je schopna vydat svědectví Bohu, a přitom pro svůj věk ještě nemůže pravoplatně jednat. Ale dosáhla toho, že jí bylo svěřeno od Boha, co jí lidé dosud nesvěřili; neboť to, co přesahuje přirozenost, pochází od Původce přirozenosti.
Jakých hrozeb použil kat, aby ji zastrašil, čím vším jí lichotil, aby ji přemluvil, co všechno jí slibovali nápadníci, aby si je vzala. Ale ona řekla: „Bylo by urážkou Ženicha, , kdybych čekala, že se mi bude líbit. Tem, kdo si mě vyvolil první, tomu budu patřit. Proč čekáš, vrahu? Ať zahyne tělo, které může být milováno očima, jakýma milována být nechci.“ Stála tam, modlila se, pak tiše sklonila šíji.
Mohl jsi vidět, jak se kat chvěje, jako by sám byl odsouzen k smrti, jak se mu třese pravice, jak bledne strachem z cizího nebezpečí, zatímco dívka se nebála svého. Je to tedy v jedné oběti dvojí mučednictví, čistoty a víry. Zůstala pannou a získala mučednickou korunu,
Lib. 1 cap 2,5,7, 9 Pl 16
Liturgie hodin III. KN 2003
Styďte se, vy zbabělí Boží služebníci, šiřitelé pohoršení, kteří místo Bohu sloužíte tělu, světu a ďáblu. Jak chcete obstát před Boží tváří, když neobstojíte ani před tváří tohoto nevinného dítěte?
