Noví svatí se objevují mezi dětmi
Carlo Acutis se narodil 3. května 1991 v Londýně, kde se jeho rodiče nacházeli z pracovních důvodů. Téhož roku se všichni vrátili domů do Milána. U dítěte se od počátku projevovala mimořádná inteligence a nadání pro informatiku a výpočetní techniku. Základní školu navštěvuje u sester Marcelek v Miláně, pokračuje ve studiu na klasickém lyceu Lva XIII., vedeném jezuity. Miluje moře, cesty, rozhovory s inteligenty i žebráky na ulici. Nikdy nikoho nevyloučil ze svého srdce.
Ale v jednom se velmi liší od svých vrstevníků: Nesmírně se zamiloval do Ježíše Krista. Byl to jeho Přítel, Učitel, Spasitel, všechen smysl jeho života. Bez Ježíše se nic z jeho života nedá pochopit; chová Ho v sobě jako veliké a nepřekonatelné tajemství.
Vyrůstá v prostředí hluboce křesťanském, ve kterém se víra žije a dosvědčuje skutky, ale on si především vyvolí následovat Ježíše. Uprostřed světa založeného na marnostech a vulgárnosti vydává svědectví o Ježíši a jeho evangeliu, na které mnozí zapomněli a mnozí proti němu bojují. Ale nebojí se v tomto světě vystupovat jako výjimka, jít proti proudu a proti současné vládnoucí mentalitě.
Ví, že následovat Ježíše vyžaduje hlubokou pokoru a velké oběti. Jeho vzory jsou pasáčci z Fatimy, Hyacinta a František, Dominik Savio a sv. Alois z Gonzagy a pak sv. Tarsitio, mučedník pro Eucharistii. Karel se s trvalou důsledností ponořuje do studia těchto vzorů. Usiluje za cenu velkých obětí žít stále v přátelství a v milosti s Ježíšem. Zde našel základní sloupy svého života: Eucharistii a Pannu Marii.
Hostie ho přetváří
Jeho život je zvláštním způsobem zcela eucharistický: nejen že Tělo a Krev Páně miluje a klaní se jim, ale přijímá z nich aspekt sebeoběti. Již při prvním svatém přijímání ve svých sedmi letech v klášteře sv. Ambrože ad Nemus i později, stále v sobě živí velkou úctu k Nejsvětější Svátosti, ve které je Ježíš reálně přítomen pro všechny své tvory. Každodenně se účastní mše svaté a přistupuje ke svatému přijímání, což je pro mnohé dnes neuvěřitelné. Mnoho času věnuje mlčenlivé modlitbě před svatostánkem, kde je uchvacován láskou. Právě eucharistické tajemství ho učí chápat nekonečnou Lásku Ježíšovu ke každému člověku.
Toto všechno je ustavičná „škola“, která ho učí, že nestačí být čestným a dobrým, ale cítí povinnost darovat se Bohu a sloužit bratřím: tíhne ke svatosti, chce být svatý! Rodí se v něm horlivost pro spásu duší, službu Bohu a bratřím. Nejen že se mnoho modlí, což je už samo o sobě něco velkého, ale velmi často hovoří o Ježíši a Marii, o posledních věcech člověka, o nebezpečí dopustit se hříchu a propadnout věčné záhubě.
Karel se snaží pomáhat především těm, kteří žijí daleko od Ježíše ponořeni do lhostejnosti k Bohu a do hříchu. Modlí se a obětuje jako dostiučinění za hříchy proti Boží lásce a Ježíšovu Srdci, které cítí jako tlukoucí v posvěcené Hostii. Jako sv. Markéta Marie Alacoque živí v sobě touhu přivádět duše k Ježíšovu Srdci, kterému se každodenně obětuje. Zvláště slaví první pátky v měsíci jako dostiučinění za hříchy a cestu k nebi podle „velkého zaslíbení“. Odtud jeho heslo: »Eucharistie? To je moje autostráda k nebi!«
Tento jeho trvalý obyčej přistupovat denně k sv. přijímání sytí jeho horoucí lásku k Ježíši a činí ho jeho důvěrným přítelem, jak to dosvědčují kněží, kteří ho poznali zblízka, a také jeho nejbližší přátelé.
Nyní víme, proč tomu tak bylo: jeho život byl krátký a cesta k dokonalosti musela být vykonána v krátkém čase. Karel se neuzavíral do sebe, i když věděl, že se velmi odlišuje od společnosti, která ho obklopuje; věděl, že svatost je vlastně normou života. Dává se od Ježíše vést za ruku s jistotou, že On pro něho vyvolil »ten nejlepší úděl, který mu nebude odňat«. Cítí v sobě jistotu milujícího Boha, a to mu stačí, aby byl jeho apoštolem pravdy a lásky, tj. samotného Ježíše.
Ježíšův hlasatel
Ve škole je oceňovaný a vážený, i když si ho někdy dobírají pro jeho velmi živou víru. Neodcizuje se, ale je si vždy vědom, že potkal Ježíše; a aby mu zůstal věrný, musí být připraven vzdorovat, protože v právu je ten, kdo má Pravdu, a nikoliv ten, kdo jde s většinou. Nebojí se proto kritiky ani posměchu, ví, že jsou nevyhnutelné, má-li získat pro Ježíše své druhy a přátele. Snaží se získat i duše těch, kteří nejsou křesťané a kteří pak, protože ho poznali a hovořili s ním, přijali křest a vstoupili do katolické církve.
Je géniem výpočetní techniky a současně šampionem ducha pro svou pevnou víru. Kamarádi ho navštěvují kvůli počítačům, a zatímco jim vysvětluje programy a příkazy, zavádí řeč k věčným pravdám, k Bohu. Mobilizován a posedlý Ježíšem nevynechá žádnou příležitost k evangelizaci a katechezi. Jeho příklad oslňuje, jeho slovo přesvědčuje a vysvětluje tajemství spásy. Vyzařuje z něho něco podmaňujícího, což mu dodává autoritu přesahující jeho věk. Dnes se jeho druhové shodují, že byl skutečným svědkem Ježíše Krista a hlasatelem evangelia.
Pochopil, že je nezbytné věnovat velké úsilí misijnímu působení a hlásání evangelia všem lidem. Oceňoval intuici bl. Gaicomo Alberiona (1884 – 1971) využívat masmédia ve službách evangelia. Jeho ideálem byli opravdoví misionáři: získat co nejvíce osob, aby poznali krásu a radost z Ježíšova přátelství.
V tomto pohledu na skutečnost si bere za vzor sv. Pavla, apoštola národů, který se zcela zasvětil hlásání evangelia všemu stvoření až k oběti vlastního života.
Carlo Acutis je věrný syn církve. Modlí se za církev a přináší za ni oběti. Všechno jeho myšlení je zaměřeno na papeže a věří, že v Janu Pavlu II. a Benediktu XVI. spatřuje náměstka Kristova: za papeže obětuje své pokání a modlitby. S vášní naslouchá nauce papeže a zachovává ji. Tak zraje jeho poznání víry, a co je obdivuhodné vzhledem k jeho věku, chápe a ilustruje pojmy víry prostými a pochopitelnými slovy, která by nemohl lépe zvolit ani teolog.
Obdivuje a opěvuje svého faráře, řeholníky a osoby, s nimiž se setkává a které mu naslouchají. Kdo se s ním setká, může mít jednu základní jistotu: že Ježíš je skutečně jediný Spasitel, kterého očekává i dnešní lidstvo. Neboť je jediným, kdo může naplnit lidské srdce.
Zasvěcen Panně Marii
Druhým sloupem, na kterém staví svůj život, je Panna Maria. Několikrát jí zasvětil celý svůj život; k ní se utíká ve chvílích nesnází s jistotou, že Maria ho nikdy neodmítne. Je nemožné hovořit s Karlem a nekonstatovat jeho velkou úctu k Panně Marii. Je okouzlen jejími zjeveními ve Lurdech a Fatimě, prožívá poselství o obrácení, pokání a modlitbě. Z Fatimy se naučil milovat Neposkvrněné Srdce Panny Marie, modlit se a přinášet oběti za urážky, kterých se mnozí dopouštějí.
Panna Maria je jeho Ochránkyní, jeho Maminkou: je věrný její lásce v každodenní modlitbě růžence, šíření mariánské úcty, navštěvuje její svatyně včetně Lurd a Fatimy. K jeho oblíbeným světcům patří Bernadetta Soubirous a fatimští pasáčci, velmi rád o nich hovoří a vyzývá k životu podle Mariina poselství. Je uchvácen líčením pekla, jak o tom vypráví sestra Lucie, a proto usiluje pomáhat osobám, jejichž duše může zachránit. Zdá se to nemožné, ale Karel čte traktáty o očistci od sv. Kateřiny Fieschi z Janova (1447-1510), ve kterých světice popisuje tresty duší v očistci. Karel za ně obětuje modlitby, skutky pokání a svatá přijímání.
Ve světě, který se uzavřel před velkými pravdami víry, Karel buší na svědomí a vyzývá k pohledu do onoho světa, který nezapadá. V rodině, ve škole, uprostřed společnosti se tak stává svědkem věčnosti. Žije čistě jako anděl, svěřuje svou čistotu svaté Panně a prosí za čistotu pro řeholnice v klauzuře a velmi si vyprošuje jejich modlitby. Zavádí diskuze, ve kterých hájí svatost rodin proti rozvodu a posvátnost života proti potratům a eutanazii. Nezná kompromisu, je pokorný, ale zanícený a velmi nakažlivý ve víře.
V závěru svého mladého žIvota vytvořil velkou panelovou expozici o všech eucharistických zázracích, které se dosud v církvi udály a dosvědčují reálnou přítomnost Božího SYna pod svátosnými způsobami
Chci rychle do ráje
Tento anděl v lidském těle byl počátkem října 2006 zachvácen těžkou formou nevyléčitelné leukémie. Je převezen do nemocnice. Neděsí se toho a říká: Obětuji Pánu všechno utrpení, které musím vytrpět, za papeže a církev, abych nemusel do očistce a šel přímo do nebe. Velmi často se zpovídá a prosí Ježíše, aby ho přijal do své náruče. Přijme poslední pomazání a Ježíše jako Viatikum do věčného života. Na všechny se usmívá tím nejkrásnějším úsměvem s nevýslovnou odvahou. Umírá 12. října 2006 ve věku 15 let za stálého rozjímání o Bohu. Malý velikán a obdivuhodný přítel a apoštol Ježíše Krista. Jen Božský Vykupitel a jeho pravá církev může formovat chlapce toho typu, jak píše Montalembert. Ten, který visí na kříži a ustavičně přitahuje k sobě mládež svou láskou.
Paolo Risso – Santi e beati
.
Papež František podepsal 21. února dekret o zázraku, k němuž došlo na přímluvu ctih. Carlo Acutise, který bude letos na jaře prohlášen za blahoslaveného. Jeho neporušené tělesné ostatky byly uloženy v Assisi v chrámě Della Spogliazione.
Jeho matka vypráví: Když můj syn umíral, spatřila jsem ve snu sv. Františka z Assisi, který mi řekl: Karel vystoupí v církvi vysoko. Spatřila jsem chrám, kde byl vysoko umístěn jeho obraz. Svatý František mi oznamoval, že Pán ho bere k sobě. Jeho zbožnost měla své kořeny v Eucharistii . A nyní Karlův příklad uchvacuje mladé lidi a přivádí je k Ježíši a jeho svátostem jako jedinému zdroji posvěcení.
Zázrak se udál v Brazilii
Pater Mercello Tenorio, farář v San Sebastian v Brazilii konal každoročně pouť do Assii k hrobu ctih. Karla Acutis. Navázal kontakt s jeho rodiči a prosil Pannu Marii, aby se potřebný zázrak udál v jeho farnosti.
