Svatý Prokop
Svatý Prokop, opat, patron české země
Pocházel z Chotouně u Kouřimi. Narodil se zemanským rodičům v době, kdy byl pražským biskupem svatý Vojtěch (982 – 997). Stal se knězem původně slovanského obřadu, asi u vyšehradského chrámu. Zatoužil po evangelijní dokonalosti a uchýlil se do sázavských lesů jako poustevník. Předtím však jistě žil v některém ze slovanských klášterů řehole sv. Bazila na Slovensku. Nemáme o tom přesných historických zpráv. (Oba benediktinské kláštery v Břevnově a v Ostrovu byly latinské).
Žil v sázavských lesích v úplné samotě. O svatém Prokopu se vyprávělo, Že ze své jeskyně vypudil běsy, ba i ďábla zapřáhl do pluhu. Podnět k těmto pověstem zavdal jistě tuhý život svatého kajícníka, který bděním, umrtvováním, modlitbami a posty bojoval proti zlobě pekla. Když mýtil divoké a hvozdy a záhy změnil pustinu v půvabný kout, bylo to připisováno jeho vítězství nad běsy, které přinutil, by mu sloužili.
Asi kolem roku 1030 došlo k náhodnému setkání s knížetem Oldřichem, který byl v lesích na honu. Kníže byl jeho životem velmi dojat. Od té doby se pověst o jeho ctnostech šířila po celé zemi. Když ho začali vyhledávat následovníci, pomáhal kníže Oldřich vybudovat klášter slovanského obřadu. Sv. Prokop dal klášteru řeholi sv. Bazila spojenou s některými články západní řehole sv. Benedikta přizpůsobenými domácím poměrům. Klášter byl posvěcen pražským arcibiskupem 1035 a pod vedením sv. Prokopa velmi vzkvétal. Vznikla u něho také škola. Stal se zahradou křesťanské dokonalosti a kolébkou umění, zpěvu, malířství, sochařství a stavitelství.
Svatý Prokop byl výtečný vůdce na cestě dokonalosti. Řídil klášter dvacet let. Zemřel svatou smrtí v březnu 1053. Ihned po smrti byl uctíván jako světec. Protože od r. 1170 bylo svatořečení vyhrazeno papeži, byl sv. Prokop prvním českým světcem, který byl kanonizován za základě církevního procesu samotným papežem Inocencem III. v roce 1204. Jeho ostatky byly slavnostně vyzdviženy 4. července 1204 a tento den se stal dnem jeho trvalé památky. Byl uctíván jako patron země zvláště v nebezpečných dobách. V roce 1096 byli do kláštera uvedeni západní benediktinští mniši z Břevnova. Ostatky svatého opata přeneseny 29. května 1588 do chrámu Všech svatých na Hradčanech. Byla to velká slavnost za účasti arcibiskupa Martina Medka i císaře Rudolfa II. Za Josefa II. byl klášter 1785 zrušen a byly zakázány poutě na Sázavu i v Praze.
Svatý Prokop byl vzácným květem svatosti a strážcem cyrilometodějského dědictví. Podle některých kronikářských zpráv byl v mládí ženatý, ale později z lásky ke Kristu opustil rodinu i svět. Mýtil hvozdy a zušlechťoval zemědělskou půdu. Byl velmi oblíbený a populární a jeho řeholníci ho milovali jako svého otce. Ve vnitřním rozjímání rozmlouval s Bohem a od něho přijímal pokyny k řeholnímu životu. Jeho radami se řídil arcibiskup i kníže. Vstával časně ráno z tvrdého lůžka jako první a svolával bratry k modlitbě. Osamělá krajina u Sázavy připomínala kraj u Jordánu v době sv. Jana Křtitele. Prokop hostil pocestné, pomáhal ubožákům. Byl vzorem pokory a mnoho let se zdráhal přijmout titul opata. Svůj prostý oděv si sám zhotovil. Stal se patronem rolníků a horníků. Klášter byl ohniskem šíření víry i civilizace, šířila se odtud znalost rolnictví i stavitelství, sochařství a malířství.
Podle Fr. Cinek, Mše svatá, Proprium et commune sanctorum II.
