Homoadvokát na nejvyšší příčce
4. 12. 2020
Autoritativní zdroj z Vatikánu uvedl pro LiveSiteNews, že papež František propustil kardinála Gerharda Müllera spolu s jeho třemi dlouholetými spolupracovníky, kněžími v KNV, protože se všichni snažili věrně zachovávat církevní směrnice týkající se pohlavního zneužívání u kléru.
V jednom konkrétním případě se Müller postavil proti skutečnosti, že papež chtěl znovu začlenit Dona Maura Inzoliho, jednoznačně zlověstného predátora mnoha dětí; ale papež to nerespektoval. V jiném případě se papež rozhodl neposkytnout vatikánský byt jednomu z Müllerových sekretářů, ale neznámému monsignorovi Luigimu Capozzimu, přestože ho někdo varoval před jeho vážnými problémy. Zdroj z Vatikánu rovněž uvedl, že několik lidí ve Vatikánu vědělo o omezeních, která na kardinála McCarricka uvalil papež Benedikt XVI.
LifeSiteNews kontaktovala tento velmi důvěryhodný a dobře informovaný vatikánský zdroj a kladla otázky ohledně vývoje, o kterém hovoří Viganò v odhalení a obvinění, že papež František věděl o běžných případech zneužívání McCarricka. To je odpověď: „Kardinál Müller jako prefekt Kongregace pro nauku víry (KNV) vždy sledoval tyto případy zneužití rozhodným a pečlivým způsobem, a proto byl propuštěn, stejně jako jeho dobří spolupracovníci [tři kněží KNV] sledovali stejný osud“.
Během rozhovoru informátor znovu opakoval, že kardinál Müller, jako prefekt Kongregace pro nauku víry vždy věrně dodržoval v oblasti své působnosti zákony církve o případech zneužívání. Podle zdroje Müller také „odporoval“ papeži Františkovi v roce 2014, kdy nehledě na četné obtěžování dětí provozované italským knězem Donem Inzolim, opět mu umožnil vykonávat některé kněžské funkce. Na rozdíl od Müllera „papež rozhodl jinak“. To znamená, že papež František se neřídil doporučením kardinála Müllera.(viz)
Inzoli byl roce 2012 církevním soudem uznán vinným ze zneužívání chlapců ve věku 12 let, a to i ve zpovědnici. Proto byl suspendován in divinis a vyloučen ze vší kněžské služby. Historik Henry Sire ve své knize Diktátor papež uvádí, že v roce 2014 papež „přijal“ výzvu Inzoliho přátel v kurii, kardinála Coccopalmeria a monsignora Vita Pinta a snížil trest kněze na „život modlitby“. Inzoli však dostal také rozkaz „držet se dál od dětí, [zatímco] mu bylo dovoleno slavit mši v soukromí“. V roce 2015 se však, jak uvedl Michael Dougherty, Inzoli zúčastnil konference o italské rodině v Lombardii. Tento skandální případ vyšel najevo jen proto, že italský soud odsoudil Inzoliho k trestu odnětí svobody na čtyři roky a devět měsíců, což je veřejný fakt, který Vatikán nemohl zodpovědně ignorovat. Inzoli byl v roce 2016 shledán vinným z více než „sto epizod“, vysvětluje Henry Sire v reakci na tuto šokující zprávu.
Jak také uvedl Dougherty, je zřejmé, že papež obešel Kongregaci pro nauku víry, a tím i prefekta kardinála Müllera, také pokud jde o další případy zneužití: „Každopádně při posuzování případů zneužívání se spravedlnost, s jakou je řeší KNV a Müller, jeví papeži a jeho spojencům příliš tvrdá. A tak papež doufá, že v těchto případech bude KNV irelevantnější“.(viz)
Zajímavé je, že samotný kardinál Müller byl degradován bez jakéhokoliv předchozího rozhovoru s papežem Františkem koncem června 2017, jen měsíc poté, co jej poprvé veřejně kritizoval. V rozhovoru s Raymondem Arroyem z 25. května EWTN, který veřejně potvrdil předchozí rozhovor původně publikovaný Marco Tosattim [zde], podle kterého papež propustil tři Müllerovy nejlepší kněze KNV, a to bez předchozího varování nebo vysvětlení. "Jsem papež a nepotřebuji nikomu odůvodňovat svá rozhodnutí. Rozhodl jsem, že musí jít pryč, a musí jít pryč“, zní doslovný výrok papeže, o kterém informuje Tosatti.
Samotný Müller 25. května komentoval toto náhlé propuštění svých nejlepších spolupracovníků slovy: „Je pravda, že jsem pro lepší zacházení s našimi pracovníky u Svatého stolce, protože nejen můžeme mluvit o sociální nauce, ale musíme ji také respektovat a sám papež řekl, že u soudů existují některé zastaralé způsoby, proti nimž jsem i já“. Německý kardinál dodal, že „lidé mohou být propuštěni, pouze pokud udělají chybu; kritéria, která se týkají spolupracovníků v naší kongregaci, se musí týkat pravověrnosti a integrity morálního a kněžského života, kompetence v této oblasti a další: musí mluvit italsky, potřebujeme lidi různých jazyků a kultur“.
Bylo to poprvé, co kardinál Müller něco veřejně vyčítal papeži, a nešlo o něho, ale o náhlé propuštění tří jeho nejlepších spolupracujících kněží z KNV.
Henry Sire komentuje tuto událost ve své knize:
Zvěsti o tom, že František chtěl odstranit pravomoc pro případy sexuálních zločinů od kardinála Müllera, aby ji vrátil Rotě a Kongregaci pro klérus, se šířily až do odvolání kardinála v červenci 2017.
Mluvilo se o tom, že František zamýšlel odejmout posuzování případů sexuálního zneužívání kardinálu Müllerovi v Kongregaci pro nauku víry a přenést je na Rotu a Kongregaci pro klérus. Nicole Winfield z Associated Press poznamenal, že František také potlačil biskupský soud, o který požádala jeho komise pro sexuální zločiny, a svévolně odvolal dva členy Kongregace pro nauku víry pověřené řešením těchto případů, přičemž odmítl poskytnout vysvětlení kardinálu Müllerovi. [Viz původní italský text, pag. 106 -ndT]
Podle Associated Press Nicole Winfielda, Sire ukazuje, že Inzoli nebyl jediný případ, kdy František projevil milosrdenství vůči závažným delikventům.
Winfield napsal, že „dva kanoničtí právníci a církevní úředník“ mu řekli, že papežův důraz na „milosrdenství“ vytvořil prostředí, ve kterém „několik“ kněží pod kanonickými sankcemi uvalenými KNV úspěšně žádalo Františka o shovívavost prostřednictvím mocných kuriálních vazeb. Nejmenovaný pracovník poznamenal, že taková odvolání byla jen zřídkakdy úspěšná u Benedikta XVI., který z kněžské služby odvolal více než 800 kněží.
Výše uvedený věrohodný vatikánský zdroj rovněž potvrdil, že několik vysoce postavených členů kurie si bylo vědomo omezení uvalených na McCarricka za pontifikátu papeže Benedikta XVI. Pokud to tedy věděli, věděl to i sám papež František.
Na závěr ještě jeden případ, který se do LifeSiteNews dostal z jiného dobře informovaného zdroje v Římě. Tento zdroj napsal pro LifeSiteNews před několika dny toto:
Kardinál Müller se pokoušel získat byt pro jednu ze svých sekretářek v Palazzo del Sant'Uffizio, kde se také nachází Kongregace pro víru. Byl tam volný byt a kardinál o něj požádal. Pak však přišla zpráva z penzionu Santa Marta od papeže, který osobně informoval kardinála Müllera, že tento byt není k dispozici pro jeho sekretářku, protože kardinál Coccopalmerio ho potřebuje pro svého sekretáře Luigi Capozziho. A tak se i stalo.
Jak zdroj uvádí, „to byl přesně onen byt, kde - v létě 2017 po stížnostech sousedů - provedla policie razii, a ukončila homo párty s velkým množstvím kokainu, kterou uspořádal pro své homosexuální přátele sám Capozzi - v Palazzo del Sant'Uffizio.(viz)
Tento zdroj nám tedy odhaluje, že to byl sám papež František, kdo zařídil, aby homosexuální sekretář jeho přítele kardinála Francesca Coccopalmeria získal privilegovaný byt ve Vatikánu. Jak v té době informoval LifeSiteNews, tentýž kardinál Coccopalmerio v roce 2014 hovořil o „pozitivních prvcích“ v homosexuálních vztazích.(viz)
Jak nás ujišťuje náš autoritativní zdroj z Vatikánu, „papež František byl o problémech Luigi Capozziho informován, nicméně mu byt zajistil“.
Maike Hickson, 29. srpna 2018 - Chiesa e post concilio