Pandemické pandemonium
"Iudicium durissimum his qui praesunt fiet.
Potentes potenter tormento interrogabuntur".
Gian Pietro Caliari
"Bude učiněn tvrdý rozsudek proti těm, kteří jsou na vrcholu. Mocní budou tvrdě pohnáni k odpovědnosti" (Moudrosti 6:5-6).
Tak čteme v Knize moudrosti v současném překladu, přímo odvozeném z latinského textu Vulgáty.
Autor posvátného textu je fundovaný helénista a řecký originál zní ve skutečnosti mnohem jasněji: "δυνατοὶ δὲ δινατς τασθήσονται" (dunatoì dè dunatòs etasthésontai); měl by být správně přeložen takto: "Naopak, mocní budou trestáni mocí". Autor ve skutečnosti naznačuje dokonalý paralelismus mezi těmi, kdo jednají s mocí (δνατοì) a způsobem, jakým budou souzeni (δινατςς), to znamená se stejnou mocí.
Ve skutečnosti se u posvátného autora nejedná o prostou hrozbu, ale o logický závěr pro ty, kteří vědomě odmítli výzvu, jakou stanoví začátek Knihy moudrosti: "Γγαπήσατε δικαιοσύνην οἱ κρινονντες": "Milujte spravedlnost, vy, kteří vládnete na zemi" (1: 1).
Řecké slovo δικαιοσύνη (dikaiosùne), které se spolu se svým hebrejským ekvivalentem (tzédek) vyskytuje 1343x ve Starém zákoně a 92x v Novém, nevyžaduje pouze řádné dodržování zákona, především božského, ale radikální vůli někoho, "kdo chce být a je tím, čím musí být", a proto "se stává přijatelným pro Boha a je jím oceňován".
Soud a trest jsou nakonec pro řeckého pisatele poslední Knihy Starého zákona tak vzájemně závislé, že kombinují sloveso ἐτάζω (etàzo) ve své středo-pasivní podobě, kdy nabývá nejen smyslu: "budou dotazováni, vyšetřováni, souzeni", ale i nejpregnantnější výrok, že "budou potrestáni".
Sama Panna Maria ve svém Magnificat dává zaznít této původní a přesné biblické moudrosti, když chválí Boha, protože: "καθελεν δυνάστας ἀπὸ θρινων" (katheìlen dunàstas apò thrònon)"- sesadil mocné ze trůnu" (Lukáš 1: 52).
Pro autora Knihy moudrosti je již racionálně jasné, i když se dnes vůbec nezdá, že výkon moci je podřízen účinnému hledání toho, co je nejen formálně "správné", ale také současně uskutečňuje právo a přímý smysl zákona. Jak argumentoval svatý Augustin: "Dej stranou zákon, a jak se potom odliší stát od velké bandy lupičů?" (De civitate Dei IV, 4, 1).
V evropské kultuře, díky nezbytnému kořenu katolické reflexe, velmi odlišné od islámu i politické teologie reformovaných církví šestnáctého století, "křesťanství nikdy neuvalilo na stát a společnost právo zjevené a tím méně právní systém vyplývající ze zjevení. Poukázalo na harmonii mezi objektivním a subjektivním rozumem, harmonii, která však předpokládá, že obě sféry mají základ ve Stvořitelském Božím Rozumu" (Benedikt XVI., Projev k německému parlamentu, 22. září 2011 -zde).
"Na základě přesvědčení o existenci Boha Stvořitele" - Benedikt XVI. opakoval a pokračoval - "byla rozvíjena myšlenka lidských práv, myšlenka rovnosti všech lidí před zákonem, znalost nedotknutelnosti lidské důstojnosti v každé osobě a povědomí o odpovědnosti lidí za jejich činy" (tamtéž). Vzpomínám si na falešnou důstojnost. Úvahy o svazku, který ničí nejednoznačnou ideologii "důstojnosti člověka" Paola Pasqualucciho (zde)- ed./
Téměř dva roky po začátku pandemické pandemonie má věřící povinnost, ve světle vědy a svědomí odhalit, a tedy vyslovit soud nad Dějinami.
Zejména odhalit to, co zdravá katolická teologie označuje za poslední podvod Antikrista.
Tento antikristovský podvod vyvstává pokaždé, když někdo předstírá, že v průběhu dějin splní mesiášskou naději, která se může naplnit pouze mimo dějiny, a to eschatologickým (posledním) soudem; Církev zavrhla i umírněnou podobu tohoto falšování očekávaného království, nazývanou „mileniarismus“, zvláště ve formě politického, „od základu zvrhlého“ sekularizovaného mesiášství (KKC čl, 676).
V posledních šestnácti měsících jsme pochopili, co Hannah Arendtová shrnula jasnou a vědomou analýzou: "Najednou se ukazuje, že to, co se po tisíciletí přemístí do království mimo lidské schopnosti, může být skutečně produkováno zde na zemi, že peklo a očistec, a dokonce i odraz jejich věčného trvání lze vytvořit nejmodernějšími metodami ničení a terapie. Pro tyto jedince - a v každém velkém městě je jich víc, než bychom si chtěli přiznat - totalitní experiment pouze ukazuje, že moc člověka je větší, než jsme se odvážili předpokládat, a že pekelné fantazie mohou být naplněny, aniž by se otevřela země" (Počátky totality,1951; Le origini del totalitsmo, tr. it, Einaudi, Turín 2004, str. 611).
Arendtová měla zjevně na mysli nástup nacistické totality minulého století, ale jak můžeme zbavit katolíky odpovědnosti za uplatňování přesné analýzy židovské filozofky na současnou hygienickou a zdravotní totalitu vnucenou nepřípustným politickým, mediálním, ekonomickým a policejním násilím, dokonce vidíme-li velkou část katolické hierarchie, jak nejprve se s tím sjednocovala, a poté aktivně spolupracovala na "velkém protikřesťanském podvodu v politické podobě zesvětštělého mesianismu, vnitřně perverzního."
Současné pandemické pandemonium (univerzální nadvláda ďábla) je tedy teprve čtvrtou - a možná ani ne poslední – pandemonickou inscenací, která začala před dvaceti lety ve jménu neustálé a opakované nouze, mávalo se sekerou jako barbarským klackem proti nejvyšší důstojnosti člověka jako obrazu a podobě samotného Boha obdařenému nezcizitelnými, univerzálními, základními, nedělitelnými, nedostupnými a vzájemně závislými právy, které bez rozdílu náležely každému jednotlivci z důvodu jeho lidského stavu" (viz například: italský Ústavní soud, rozsudky 183/1973, 13/1984, 170/ 1984, 1146/1988).
První dějství na počátku tohoto století byl vznik terorismu. To bylo v roce 2007 spouštěčem finanční krize, poté klimatické nouze a konečně, již téměř dva roky, sanitární nouze.
Již nyní se perverzně ohlašuje "éra pandemií", zatímco motory mediální propagandy jsou rozjeté, aby oprášily stále zelenou "mimozemskou hrozbu", ve znamení nových a nehorázných odhalení o neidentifikovaných létajících objektech.
Každá z těchto mimořádných situací, skutečná nebo předpokládaná, virová nebo chimérická, byla příležitostí k řeznickému masakrování jednotlivců bez ohledu na jejich nezcizitelná a přirozená osobní, sociální, politická a hospodářská práva.
V každé z nich se k režimu morálního a kulturního barbarství, poháněnému otravnou a vražednou infodemií, k němuž se přidružilo barbarství politické, připojila také katolická církev s rezignací na povinost „být znamením, kterému je odpíráno", (to semeìon antilegòmenon), což je známkou rozporu s ohledem na "politickou formu sekularizovaného mesiášství, které je samo o sobě něco zcela zvráceného“.
Nebude možné po více než šestnácti měsících pandemické pandemonie najít novou rovnováhu normálnosti zdraví, pravdy v zákonnosti, pravdy a legálnosti jak v občanské tak v církevní sféře vzhledem k historické, politické, psychologické, sociální a dokonce soudní oblasti. Nemáme snad před sebou obdobnou a odpovídající výjimečnost, jakou představovaly norimberské procesy, které projednávaly zločiny spáchané nacismem?
Nadešel čas a podmínky jsou nyní příznivé, neboť právě v Itálii se otevírá seriózní rozprava o nezbytnosti "nového Norimberku".
Pouze v Itálii stále existuje byť malá - a neúnavně napadaná – a také přiměřeně morální tradice intelektuální, náboženské a soudní kultury, i s právními zdroji, které mohou položit základy k této epochální katarzi.
Na Itálii tedy spočívá vážná historická a morální odpovědnost – nejen proto, že byla první západní zemí postiženou chimérickým virem - ale byla také první zemí - jak Giuseppe Conte hrdě celé měsíce hlásal ve svém nechvalně proslulém refrénu -, kdy byla „modelem boje proti pandemii, na který se všichni ostatní dívají".
Itálie byla ve skutečnosti "užitečným idiotem" pro řetězec politických praktik a operací, které nejenže umožnily, ale dokázaly, "že všechno postupovalo špatně", jak napsal Roberto Speranza ve své knize Why We Will Heal – protože využívaly pandemonium-pandemii pro ryze stranické a sektářské účely.
"Domnívám se, že po tolika letech tažení proti větru je zde skutečně nová možnost obnovy kulturní hegemonie na novém základě" - napsal Speranza - a znovu: »Jsem přesvědčen, že máme jedinečnou příležitost zakořenit novou ideu levice. Po tolika letech protivětru je zde pro levici nová možnost (díky pandemii) obnovit kulturní hegemonii«.
Samozřejmě, onen kato-komunismus, který se včera uctivě shlížel v modelu Německé demokratické republiky (NDR), si dnes zamiloval Čínskou lidovou republiku. Právě akta historického norimberského procesu nám naopak mohou nabídnout ideální motivaci pro tuto výzvu, která se jistě a především musí týkat Itálie, ale nejen jí.
Při zahájení onoho slavného soudního procesu generální prokurátor Robert H. Jackson mluvil o nezbytnosti soudu: "Nespravedlnosti, které se snažíme odsoudit a potrestat, byly tak promyšlené, škodlivé a zničující, že civilizovaný svět nemůže tolerovat jejich ignorování, protože by nemohl snést, aby se opakovaly" (Úvodní prohlášení před Mezinárodním vojenským tribunálem, v: Robert H. Jackson, Soud lidstva, Řím, 2015, str. 14).
Porušování Jus Gentium, základních práv a svobod lidské osoby a zločinů spáchaných proti zásadám, které statut Mezinárodního soudního dvora definuje jako "obecné právní zásady uznávané civilizovanými národy" (čl. 38, c.), byly tak nestydaté, opakované, prodlužované, že jak Jackson řekl: "Civilizovaný svět nemůže tolerovat jejich ignorování, protože by nemohl snést, aby se opakovaly".
Toto varování by mělo otřást nejsvobodnějším svědomím a nejostřejšími zpravodajskými službami, neboť již krouží havrani a již teď se třesou nedočkavostí, protože považují "za nezbytné posílit úlohu mnohostranných institucí v oblasti globálního zdraví i mimo ně, což nám zaručí lepší přípravu na možnou budoucí pandemii" (Mario Draghi, prohlášení na globálním summitu o zdraví, 21. května 2021).
K nepostradatelné a nezbytné akci, inspirované Jacksonem v Norimberku připojil francouzský prokurátor François de Menthon odsouzení "zločinu proti duchu", který vzešel z "doktríny, popírající všechny duchovní, racionální nebo morální hodnoty, na jejichž základě se lidé snažili udělat pokrok ve svém stavu, a novým vytyčeným cílem bylo vrátit lidstvo zpět do démonického barbarství" (cituji: F. De Fontette, Norimberský proces, Řím, 1997, str. 49).
Nikomu nemůže uniknout skutečnost, že nejen během této pandemoniové pandemie byly všechny duchovní, racionální a morální hodnoty popřeny, ale navíc byla použita chimérická pandemie - stejně jako došlo k neslýchanému potlačování základních individuálních svobod - k rychlému pokroku v parlamentních aulách při projednávání projektů zákonů s cílem "zatlačit lidstvo zpět do démonického barbarství".
Jen jako příklad. Ve Francii, Procréation Médicalement Assisté (PMA) umožňuje heterosexuálním, svobodným a lesbickým ženám přístup k technikám asistovaného heterologického oplodnění s podporou veřejného zdravotního pojištění, které by bylo vhodnější nazvat asistované otcovství matky. V Kanadě a Portugalsku pak ústavní soudy řádně přijaly zákony o asistované sebevraždě. Na Novém Zélandu schválení potratu do devátého měsíci těhotenství. A v Itálii nechvalně proslulý DDL Zan.
Jsou to všechno zákony, jejichž cílem je v podstatě trvale vymazat právě ty pojmy přírodního zákona a řádu, které lidstvu vtiskl Bůh Stvořitel!
Ve vzdáleném roce 1947, při předložení návrhu italské ústavy, se předseda Komise Sedmdesáti Meuccio Ruini vyjádřil těmito slovy: "V dobách, jako je tato, po potemnělém a násilném potlačení nejzákladnějších svobod, je nevyhnutelné, aby ve velkém nádechu osvobození, který oživuje lid a přesahuje pouhou technickou stránku pravidel, požadavky lidské osobnosti a sociální spravedlnosti vyplývaly z ústavy. Zároveň je nevyhnutelné usilovat, aby ustanovení, která jsou pro život země nejdůležitější, nefigurovaly jen mezi náhlými provizorními změnami, ale byly vytesány do skály ústavy a podrobeny revizi v nejdůslednějších procedurách" (Zpráva předsedy Komise ústavodárnému shromáždění, 6. února 1947, s. 5).
Dále pokračuje: "V našem projektu jsou rychle nastíněny základní svobody, od tří "nedotknutelností" osoby, bydliště a korespondence až po svobodu pohybu, pobytu, emigrace, až po práva shromažďování, spolčování, víry a náboženské svobody a tisku. [...] Byl učiněn pokus učinit tak střízlivě, s přiměřenou vážností a množstvím norem."
Dodal: "Svoboda svědomí a náboženská víra je zajištěna nejširší sférou projevu. Každý může svobodně vyjadřovat své myšlenky tiskem a všemi prostředky šíření. Režim cenzury a povolování je zakázán" (tamtéž, str. 6).
Avšak právě naopak, v Itálii se chimérické pandemické pandemonium stalo nástrojem pro definitivní a nezvratný přechod od demokracie k postdemokracii, kde: "Masy občanů hrají pasivní, povolnou a dokonce apatickou roli, pouze reagující na signály, které dostávají". Kromě divadla volebního boje rozhoduje o politice soukromá integrace mezi zvolenými vládami a elitami zastupujícími téměř výhradně ekonomické zájmy" (Colin Crouch, Postdemocracy, Laterza, Rome-Bari, 2003, str. 6).
Pro budoucí nástupce Jacksona a de Mouleta nebude snadné - jako to nebylo snadné ani v Norimberku, shrnout několik zásadních událostí v několika zásadních obviněních, ale první stručná analýza některých skutečností a událostí již může být obezřetně shromážděna, aby byly doloženy dva skutečné základní kameny obžaloby, na nichž bylo založeno soudní řízení v roce 1946.
První, že šlo o "zločinné spiknutí" zaměřené na páchání zločinů proti míru a lidskosti (srov. G. Marino, La giustizia di Norimberk, Univerzita v Palermu, Tesi Dottorale, 2017, str. 28–39).
A druhý, "okolnost, že osoba provádí uložený příkaz, ji nezbavuje její osobní mezinárodní trestní odpovědnosti. Současně má podřízený povinnost vyhýbat se plnění příkazů představujících trestné činy" (Valné shromáždění OSN, rezoluce 95/I, Norimberské zásady, č. 4).
Třetí, zneužíváním kulturního a myšlenkového úpadku obyvatelstva po desetiletích liberální a globalistické indoktrinace, podle definice sociologa Francouze Michela Maffesoliho nastolilo spiknutí jako „oslavovaný totalitní režim", nebo spíše "státní biototalitismus" (srov. Kompendium: Après la modernité? La conquête du présent, La violence totalitaire, La logique de la domination, Paříž, 2008).
Za čtvrté, učinit konečné logické a praktické opatření pro budoucí desetiletí sociální a politické nestability, která by se mohla vyznačovat občanským i mezinárodním násilím.
V souvislosti s těmito čtyřmi stěžejními obviněními bude nutné nejprve vážně vyšetřit skutečný původ viru, protože společné vyšetřování mezi Čínou a WHO postrádá naprosto nezbytné požadavky nezávislosti, vědeckosti a transparentnosti.
Bude nutné udělat jasno o nestoudné aroganci, s jakou vlády odrazovaly a dokonce bránily lékařské sféře, aby se v symptomatických případech rychle zabývala výzkumem a uplatňováním závažných protokolů včasné léčby.
Bude třeba poukázat na jedinečný případ v dějinách mediciny - kdy bylo při hledání terapie upřednostňováno očkovací řešení, a takto bylo de facto obyvatelstvo použito k masovému experimentu.
Bude třeba vyšetřit a vyložit, proč byly v prvních měsících epidemie uneseny a spáleny stovky těl.
Bude nezbytné pochopit, proč se vlády a parlamenty v posledních dvanácti měsících, kdy byly individuální a kolektivní svobody obyvatelstva násilně potlačeny a socioekonomická struktura celých národů byla násilně přetrhána, státy a parlamenty byly neustále nuceny, aby se občanům neposkytovala konkrétní úleva, ale naopak byly rychle schvalovány zákony v oblasti bioetiky a etiky, které dále destabilizovaly sociální rovnováhu.
Dále bude nutné vrhnout světlo na ekonomické operace, které kromě nyní potvrzených krádeží představovaly akumulaci a centralizaci obrovských částek kapitálu v obvyklých dobře známých rukách.
V neposlední řadě budeme muset prošetřit nejasné zájmy – a to nejen ekonomické - těch, kteří se přitom předem odhalili, když hlásali "nový normál" jako "okno příležitostí", - jaké toto uměle navozené a vyvolané pandemické pandemonium má poskytovat „Pánům Chaosu“.
A konečně musíme bez falešné skromnosti a předsudků odsoudit a zmařit pokus prosadit "zelenou propustku", která tak připomíná Ahnenpass, doslova "genealogický pas", který nacistický režim zavedl - po norimberských zákonech - aby dokazoval, kdo je "z čisté arijské rasy", a má tak přístup na veřejná místa, kam nesměli vstoupit ti, kteří "nebyli čistou árijskou krví".
Vzhledem k tomu, že podle teoretiků Norimberských zákonů a Ahnenpassu pouze jejich majitelé neriskovali infikování a infiltrování tisícileté říše.
Jen jako doplněk k Ahnenpassu - což je něco jako nacistický zelený pas – onen režim, který založil jako označení také Žlutou hvězdu, něco jako použití masek - užitečných pro prevenci šíření bakterií - ale zcela zbytečných pro virózy uvalené na populaci.
Je to údaj, který určitě vyplývá z výměny e-mailů mezi Dr. Antonym Faucim a Keystone Symposia o molekulární a buněčné biologii z 28. února 2020 (Původní text: Není třeba nosit obličejovou masku, pokud jste v pořádku a nemáte příznaky - masky slouží k tomu, aby ti, kteří jsou nemocní, nešířili dále bakterie, ale nezabrání vám v onemocnění.
Nevěříme, že k této obrovské a historické akci by postačily prokuratury jednotlivých zemí nebo parlamentní vyšetřovací výbory, potřebujeme epochální úsilí, bez kterého, jak řekl François de Menthon v Norimberku, »by nebyl vážně a odpovědně potrestán tento zločin proti duchu ... a lidstvo by bylo zahnáno zpět do démonického barbarství" (cit.).
Jestliže se to všechno týká občanské společnosti, v neposlední řadě bude třeba podobné akce podniknout také v těle Církve, kde byl narušen celý kanonický systém a kde bojácní a kolaborující biskupové, mnozí pro pošetilost a jiní pro potupné touhy po osobní kariéře zaprodali Libertas Ecclesiae, což není jen jednoduchá svoboda lidské instituce, ale samotná Svoboda Mystického těla Kristova.
Místo toho, abychom se na hanebný popud vysloužilého arcibiskupa z Buenos Aires těšili z „národní synodální cesty, kontinentální a univerzální", je nadmíru nezbytná přesná úvaha, která nezahrnuje jen obvyklé známé, ale všechny ty, kteří nadále věří, že Církev Kristova je stále "Jedna, Svatá, Katolická a Apoštolská" a kteří jsou připraveni stále vyznávat víru, že Kristus je jediný »Vykupitel člověka, střed vesmíru a dějin« (Redemptor Hominis,1).
Pramen: Chiesa e Postconcilio
