Další oběť systému....
26.10.2020
Mons. Giovanni d' Ercole rezignoval na biskupskou funkci v Ascoli Piceno a odebral na neurčitou dobu do jednoho afrického kláštera. Důvod? Hájil svobodu církve během "lockdown".
Mons. Giovanni d'Ercole
Byla to volba obtížná, bolestná, ale přijatá v hlubokém osobním přesvědčení o službě prokázané církvi. A pak odchod do kláštera. Slova, jimiž oznámil své rozhodnutí, připomínají slova Benedikta XVI. před osmi lety: „Milovat církev znamená také mít odvahu k velkému rozhodnutí a utrpení, vždy se zřetelem na dobro církve“.
Jeho demise vyvolala velký rozruch, protože veřejnost ho velmi dobře zná, působil 24 let až do 5. ledna 2019 jako programový vedoucí Rai. Jako Orionův řeholník přijal kněžské svěcení 1974, působil misijně 8 let na Costa d' Avorio, a pak až do 80. let jako zástupce ředitele tiskové kanceláře Vatikánu. V Rai začal spoluprací v programu „Tvůj bližní“ a pak od 2002 byl iniciátorem a vedoucím programu „Na cestě do Damašku“, který si oblíbily miliony Italů každou sobotu na Rai2.
Ale nebyla to jen popularita, která vyvolala při jeho odchodu šok. To všechno proběhlo v období velkého zmatku a rozdělení v církvi. Nejsou to problémy zdraví, nehrají zde roli skandály. Chyběly mu už jen dva roky do věku 75 let, kdy se odchází na odpočinek, pokud papež odchod neodloží. Jaký byl tedy důvod?, ptají se mnozí. Bylo to svobodné rozhodnutí na základě mnoha závažných okolností. Jakých?
Kdo ho slyšel před jeho odchodem, vypráví o tomto biskupovi jako o v duši velmi trpícím, při rozhodnutí obtížném a bolestném, jak sám řekl. Co se tedy stalo? Z dosažitelných zdrojů NBQ zjistila, že ve skutečnosti existoval silný nátlak, aby rezignoval: podnět přicházel ze Svaté Marty a putoval přes Kongregaci pro biskupy. Aby se vyhnul železným obručím, které působilo napětí v církvi, Mons. Ercole se „svobodně“ rozhodl a odešel. Ne nadarmo uvedl v listě na rozloučenou slova Benedikta XVI. výše citovaná: »Milovat církev znamená také mít odvahu k velkému rozhodnutí a utrpení, vždy se zřetelem na dobro církve«.
Byla to totiž láska k církvi, která ho přivedla do kolize s Římem. I když nepopsal přesně motivy žádosti o uvolnění, můžeme se snadno domyslet, že Ercole zaplatil daň za obranu veřejné svobody církve od politické moci, která zakazovala bohoslužby, a od moci církve, která s tím :/svobodně souhlasila a přímo ji předcházela. Je známo z videa z letošního dubna, kdy byl o měsíc prodloužen zákaz bohoslužeb, Ercole obvinil předsedu vády Conteho, že zbalamutil biskupy a nastoluje diktaturu.
»Chrám není místem nákazy«, opakoval několikrát s rozhodností, která se nelíbila ani IBK, tak otrocky poddané vládě, když zařadila kostely mezi místa zvýšeného rizika. »Je nezbytné, pokračoval Ercole, abyste nám přiznali právo na kult, jinak si je sami vezmeme«, a odvolával se na „unavený“ a »psychologicky týraný“ lid, přičemž to, o co usilujeme, je naše výlučné právo«. Označil chrám za »prostor svobody a naděje«.
Slova pevná a tvrdá, která ihned vyvolala řadu problémů: útočila na vládu právě ve věci, kterou jí přiznával i papež a vymezovala do „patřičných mezí“ předsedu IBK, který dal najevo svou nevoli. Silné výrazy Mons. Ercoleho a jeho nebojácnost přesáhla meze zbabělosti špiček IBK, která zaprodala svobodu církve garantovanou konkordátem, jen aby si nepohněvala vládu.
K demisi došlo právě ve chvíli, kdy opět sílí snaha o zákaz mší z důvodu rostoucího počtu nakažených. Těžko se vyhneme pocitu, že se tu používá stará metoda uhodit jednoho a vychovat tak stovku. Demisí jednoho biskupa, který pozvedl svůj hlas na obranu svobody církve, může Conte pokládat za cestu uvolněnou pro jakákoliv další rozhodnutí.
A je tu ještě jedno hořké sousto pro italskou církev, vyplývající z gesta biskupa, který z lásky k církvi tváří v tvář dramatické situaci volí a označuje modlitbu za nejdůležitější krok, jaký může každý křesťan a tím více každý pastýř udělat: Nezapomínat, že skutečnou hlavou církve je Ježíš Kristus, na kterého se musíme obracet, aby ochránil na rozbouřeném moři bárku, která se převrací.
Riccardo Cascioli, La Nuova Bussola Quotidiana
