Socha - dílo slepého umělce
Andrea Bianco s Emanuelou Marinelli - Ecce Homo podle rubáše
Umělecké dílo a dílo víry: to je socha, kterou vytvořil nevidomý umělec Andrea Bianco poté, co vyslechl přednášku o plátně od profesorky Emanuely Marinelli. "Chtěl jsem správně ztvárnit to, co Ježíš vytrpěl."
Papežské Athenaeum Regina Apostolorum oslavilo patnáct let od otevření stálé expozice plátna. Stalo se tak díky uměleckému dílu, které je více než vzácné: zobrazení tváře Muže z rubáše, které vytvořil slepý sochař z Bolzana Andrea Bianco. Dílo nazvané Ecce Homo secondo la Sindone (Ecce Homo podle rubáše) bylo realizováno pod vedením sindonoložky Emanuely Marinelliové a bylo představeno minulou sobotu v Regina Apostolorum za přítomnosti autora, profesorky Marinelliové, otce Rafaela Pascuala LC, ředitele Othonie (mezinárodní asociace, která podporuje poznání rubáše ve světě), Giuseppe De Micheliho, bývalého generálního sekretáře chrámu Santa Croce ve Florencii, a otce Michaela Ryana LC, kaplana Regina Apostolorum, který dílo slavnostně požehnal. Bruno Barberis, ředitel Sindonologického centra v Turíně, poslal své pozdravy prostřednictvím videokonference.
Dílo Andrey Bianco je "uměleckým, ale také vědeckým dílem", řekla profesorka Marinelli. Je to také "dílo víry, živé dílo, které mluví a od kterého nelze odvrátit zrak". V Ecce Homo autor ukázal něco jako "ránu do žaludku", a ukázal nám, čím se Ježíš stal "kvůli nám" a našim hříchům. Podnět k tomu, abychom se sami sebe zeptali, zda chceme být před utrpením "Jidášem nebo Šimonem Cyrenejským", "jako Jan a Maria, nebo jako ti, kteří ho mučili,", jako "dobrý, či zlý lotr".
Andrea Bianco v rozhovoru pro Nuova Bussola Quotidiana vyprávěl o svých životních zkušenostech a o duchu, který oživuje jeho umění.
Andrea Bianco, jak začal váš přístup k sochařství?
V roce 2010 jsem při surfování po internetu zjistil, že nevidomí mohou pracovat s hlínou. Od té chvíle jsem začal modelovat z hlíny, pak jsem přešel na mramor, dřevo a bronz. Se dřevem jsem se tři roky vzdělával u německého sochaře v Německu: myslel si, že mě naučí jen řezat, reprodukovat ploché, konkávní a konvexní tvary, ale od něj jsem se naučil vytvářet ze dřeva jen pomocí hmatu a sluchu. Bylo to tedy velké vzájemné obohacení.
Později jste se věnoval také propagaci hmatových tras v muzeích pro nevidomé...
Vzniká mnoho muzeí, kde se nevidomí mohou dotýkat soch. Je to jistě důležitý krok, ale pro nevidomé, kteří se chtějí naučit sochat, neexistuje žádné skutečné umělecké vzdělání. V této oblasti se hodně angažuji, a to i osobně.
Co vás vedlo k vytvoření tak náročného díla, jako je Ecce Homo podle rubáše?
Nápad přišel poté, co jsem se zúčastnil dvou přednášek profesorky Marinelli: první se týkala celého těla plátna a druhá analyzovala obličej muže na plátně. Vysvětlení na mě udělalo hluboký dojem. Tak jsem si uvědomil, že se musím do této práce pustit, což samo o sobě je téměř šílenství, především proto, že musíte převést dvojrozměrný obraz do trojrozměrného, což není snadné, zejména pro nevidomého člověka, který nikdy dvojrozměrné obrazy neviděl. Navíc je to z logického hlediska nemožné! Pokud jde o mě, čím je cíl obtížnější, tím více mě stimuluje a stává se pro mě výzvou. Kontaktoval jsem tedy profesorku Marinelli, která mě každý den prostřednictvím WhatsAppu při této práci vedla a vysvětlovala mi, jak z normálního, jednoduchého a anatomicky správného předmětu vytvořit dílo, které by se co nejvíce podobalo tomu, co nám zprostředkovává plátno. Muž na rubáši má například zploštělý nos ohnutý do strany, jedno oko je oteklé a chybí mu vousy. Dalším charakteristickým znakem je úder kopím a holí na lícní kost. Na čele má krůpěj krve ve tvaru číslice tři. A konečně, trnová koruna je skutečná přilba. Plátno má tedy velmi přesné charakteristiky a já jsem se je snažil reprodukovat pro obnovení náznaků Kristova utrpení při umučení.
Profesorka Marinelliová nazvala vaši sochu "dílem víry"...
Řekl bych, že je to především dílo víry. Pak to lze také považovat za umělecké dílo, ale jsem si jistý, že existuje mnoho umělců, kteří Ježíše ztvárnili lépe než já... Mým cílem však nebylo ani tak vytvořit dílo "krásné", jako spíše dílo, které by správně zobrazovalo to, co Ježíš vytrpěl.
Byl jste vždy věřící člověk?
Před nehodou, při níž jsem přišel o zrak (v roce 1991, když mi bylo 21 let), jsem neměl žádnou víru. Věřím, že ta nehoda byla Boží vůle, protože jedno z jeho dětí zabloudilo a on je chtěl vrátit na správnou cestu. Vždycky jsem tu nehodu považoval za akt velkého milosrdenství.
Mají vaše díla také evangelizační funkci?
Nedělám jen duchovní díla, mnohá jsou "světské" povahy. Mým cílem je však vždy diváka lidsky, emocionálně a duchovně obohatit, protože o to podle mého názoru v umění jde především. Je pravda, že dnes jsme svědky přílivu vykřičeného umění, smíchaného s obchodem. Stále však věřím, že lidé mohou vzhlížet vzhůru jak skrze sakrální umění v užším slova smyslu, tak skrze umění profánní. Setkal jsem se s lidmi, kteří se mě po návštěvě jedné z mých výstav ptali: "Máte víru?“ Ani jsem jim o své víře neřekl, ale oni ji vnímali. I když vytvářím sochy ženských objektů, nezajímá mě, aby zvyšovaly estetický nebo vnější vzhled ženy. Naopak, ochuzuji je navenek, aby vyniklo nitro ženy, které odhaluje ty vlastnosti, jež muži nemají: výraznou citlivost, jemnost, emocionalitu. Je důležité na to vše upozornit, zejména v době, kdy jsou ženy více než kdy jindy zneužívány a zlehčovány.
Pracujete již na nových projektech?
Skica k tomuto dílu bude brzy uložena v Muzeu skic v Pietrasantě. Mám v hlavě spoustu prací, ale zatím mohu říci, že moje spolupráce s profesorkou Marinelliovou pokračuje a že pro vás brzy chystáme nové překvapení.
Nuova Bussola Quotidiana
Umělecké dílo a dílo víry: to je socha, kterou vytvořil nevidomý umělec Andrea Bianco poté, co vyslechl přednášku o plátně od profesorky Emanuely Marinelli. "Chtěl jsem správně ztvárnit to, co Ježíš vytrpěl."
Andrea Bianco s Emanuelou Marinelli - Ecce Homo podle rubáše
Papežské Athenaeum Regina Apostolorum oslavilo patnáct let od otevření stálé expozice plátna. Stalo se tak díky uměleckému dílu, které je více než vzácné: zobrazení tváře Muže z rubáše, které vytvořil slepý sochař z Bolzana Andrea Bianco. Dílo nazvané Ecce Homo secondo la Sindone (Ecce Homo podle rubáše) bylo realizováno pod vedením sindonoložky Emanuely Marinelliové a bylo představeno minulou sobotu v Regina Apostolorum za přítomnosti autora, profesorky Marinelliové, otce Rafaela Pascuala LC, ředitele Othonie (mezinárodní asociace, která podporuje poznání rubáše ve světě), Giuseppe De Micheliho, bývalého generálního sekretáře chrámu Santa Croce ve Florencii, a otce Michaela Ryana LC, kaplana Regina Apostolorum, který dílo slavnostně požehnal. Bruno Barberis, ředitel Sindonologického centra v Turíně, poslal své pozdravy prostřednictvím videokonference.
Dílo Andrey Bianco je "uměleckým, ale také vědeckým dílem", řekla profesorka Marinelli. Je to také "dílo víry, živé dílo, které mluví a od kterého nelze odvrátit zrak". V Ecce Homo autor ukázal něco jako "ránu do žaludku", a ukázal nám, čím se Ježíš stal "kvůli nám" a našim hříchům. Podnět k tomu, abychom se sami sebe zeptali, zda chceme být před utrpením "Jidášem nebo Šimonem Cyrenejským", "jako Jan a Maria, nebo jako ti, kteří ho mučili,", jako "dobrý, či zlý lotr".
Andrea Bianco v rozhovoru pro Nuova Bussola Quotidiana vyprávěl o svých životních zkušenostech a o duchu, který oživuje jeho umění.
Andrea Bianco, jak začal váš přístup k sochařství?
V roce 2010 jsem při surfování po internetu zjistil, že nevidomí mohou pracovat s hlínou. Od té chvíle jsem začal modelovat z hlíny, pak jsem přešel na mramor, dřevo a bronz. Se dřevem jsem se tři roky vzdělával u německého sochaře v Německu: myslel si, že mě naučí jen řezat, reprodukovat ploché, konkávní a konvexní tvary, ale od něj jsem se naučil vytvářet ze dřeva jen pomocí hmatu a sluchu. Bylo to tedy velké vzájemné obohacení.
Později jste se věnoval také propagaci hmatových tras v muzeích pro nevidomé...
Vzniká mnoho muzeí, kde se nevidomí mohou dotýkat soch. Je to jistě důležitý krok, ale pro nevidomé, kteří se chtějí naučit sochat, neexistuje žádné skutečné umělecké vzdělání. V této oblasti se hodně angažuji, a to i osobně.
Co vás vedlo k vytvoření tak náročného díla, jako je Ecce Homo podle rubáše?
Nápad přišel poté, co jsem se zúčastnil dvou přednášek profesorky Marinelli: první se týkala celého těla plátna a druhá analyzovala obličej muže na plátně. Vysvětlení na mě udělalo hluboký dojem. Tak jsem si uvědomil, že se musím do této práce pustit, což samo o sobě je téměř šílenství, především proto, že musíte převést dvojrozměrný obraz do trojrozměrného, což není snadné, zejména pro nevidomého člověka, který nikdy dvojrozměrné obrazy neviděl. Navíc je to z logického hlediska nemožné! Pokud jde o mě, čím je cíl obtížnější, tím více mě stimuluje a stává se pro mě výzvou. Kontaktoval jsem tedy profesorku Marinelli, která mě každý den prostřednictvím WhatsAppu při této práci vedla a vysvětlovala mi, jak z normálního, jednoduchého a anatomicky správného předmětu vytvořit dílo, které by se co nejvíce podobalo tomu, co nám zprostředkovává plátno. Muž na rubáši má například zploštělý nos ohnutý do strany, jedno oko je oteklé a chybí mu vousy. Dalším charakteristickým znakem je úder kopím a holí na lícní kost. Na čele má krůpěj krve ve tvaru číslice tři. A konečně, trnová koruna je skutečná přilba. Plátno má tedy velmi přesné charakteristiky a já jsem se je snažil reprodukovat pro obnovení náznaků Kristova utrpení při umučení.
Profesorka Marinelliová nazvala vaši sochu "dílem víry"...
Řekl bych, že je to především dílo víry. Pak to lze také považovat za umělecké dílo, ale jsem si jistý, že existuje mnoho umělců, kteří Ježíše ztvárnili lépe než já... Mým cílem však nebylo ani tak vytvořit dílo "krásné", jako spíše dílo, které by správně zobrazovalo to, co Ježíš vytrpěl.
Byl jste vždy věřící člověk?
Před nehodou, při níž jsem přišel o zrak (v roce 1991, když mi bylo 21 let), jsem neměl žádnou víru. Věřím, že ta nehoda byla Boží vůle, protože jedno z jeho dětí zabloudilo a on je chtěl vrátit na správnou cestu. Vždycky jsem tu nehodu považoval za akt velkého milosrdenství.
Mají vaše díla také evangelizační funkci?
Nedělám jen duchovní díla, mnohá jsou "světské" povahy. Mým cílem je však vždy diváka lidsky, emocionálně a duchovně obohatit, protože o to podle mého názoru v umění jde především. Je pravda, že dnes jsme svědky přílivu vykřičeného umění, smíchaného s obchodem. Stále však věřím, že lidé mohou vzhlížet vzhůru jak skrze sakrální umění v užším slova smyslu, tak skrze umění profánní. Setkal jsem se s lidmi, kteří se mě po návštěvě jedné z mých výstav ptali: "Máte víru?“ Ani jsem jim o své víře neřekl, ale oni ji vnímali. I když vytvářím sochy ženských objektů, nezajímá mě, aby zvyšovaly estetický nebo vnější vzhled ženy. Naopak, ochuzuji je navenek, aby vyniklo nitro ženy, které odhaluje ty vlastnosti, jež muži nemají: výraznou citlivost, jemnost, emocionalitu. Je důležité na to vše upozornit, zejména v době, kdy jsou ženy více než kdy jindy zneužívány a zlehčovány.
Pracujete již na nových projektech?
Skica k tomuto dílu bude brzy uložena v Muzeu skic v Pietrasantě. Mám v hlavě spoustu prací, ale zatím mohu říci, že moje spolupráce s profesorkou Marinelliovou pokračuje a že pro vás brzy chystáme nové překvapení.
Nuova Bussola Quotidiana
