Frontální útok na katolickou církev
Tým prezidenta Lukašenka prohlásil Mons. Kondrusiewicze za nežádoucí osobu, pro kterou platí zákaz návratu do vlasti z cesty do Polska. Rozhodnutí padlo po dohodě s Putinem. V Evropě nedošlo k žádné reakci, i když se jedná o otevřené pronásledování.
Arcibiskup Kondrusiewicz
Katolická církev a její biskup jsou pokládáni za 'bandity' a i když je církev pronásledována na samých hranicích, v Bruselu nehnul nikdo ani prstem. Náboženská svoboda nepatří mezi evropské priority.
Pro katolickou církev, jejího biskupa, kněze a věřící začalo dlouhé období násilného exilu a utrpení. Po prezidentských volbách 9. srpna další den nastoupily velké masy obyvatelstva k protestům proti plebiscitu, který potvrdil volbu Lukašenka, jediného prezidenta z dob bývalé sovětské republiky, který vládne od roku 1994.
A právě jedinou vinou běloruské katolické církve je, že stojí na straně lidu. Arcibiskup Tadeusz Kondrusiewicz veřejně žádal ukončení policejního násilí proti pokojným manifestantům. Jeho postoje nemají nic společného s politikou, pouze jeho srdce cítí s 'ovcemi', které jsou předmětem pronásledování a věznění z jediného důvodu, že vyjadřují svou nevoli nad výsledkem voleb.
Ale arcibiskup neztratil hlavu. 8. srpna žádal úřady, aby dovolily kněžím navštěvovat ve vězeních stíhané odpůrce a osvědčil svou odvahu, když se sám před věznicí v Minsku veřejně modlil růženec za vězně a jejich stráže. Tato skutečnost přiměla prezidenta k ohrožení náboženské svobody pro katolíky a jakoukoliv křesťanskou církev, která se odváží protestovat.
21. srpna po krajně napjatém střetu arcibiskupa Kondrusiewicze s všemohoucím ministrem vnitra Jurijem Karaevem bylo sděleno, že biskupové se mají věnovat modlitbě a ne manifestantům, a že zaplatí za svoji odvahu. Lukašenko prohlásil v Grodnu: „Překvapují mě postoje našich náboženských vyznání. Moji kněží, umírněte se a věnujte se modlitbě. Naše církve se mají modlit, a nikoliv dělat politiku. Mnozí z vás se musí stydět za své postoje v těchto dnech a stát to nebude lhostejně snášet.
V čele protestů, které požadovaly nové volby, byli také katoličtí a pravoslavní kněží, málo fotogeničtí pro zahraniční reportéry. V následujících dnech se arcibiskup Kondrusiewicz odebral do Polska, do mariánské svatyně v Čenstochové k jednání s polskými spolubratry a polskou církví, která poslala v minulosti řadu kněží na pomoc Bělorusku. To není nic podvratného.
1. září byl arcibiskup zadržen na hraničním přechodu mezi Kuznicí a Bruzgi a bylo mu sděleno, že se nesmí vrátit do země a ke své diecézi. Důvod? Stal se v zemi nežádoucí osobou. Ani tentokrát neztratil odvahu, nevystoupil s protesty, ale požádal všechen katolický lid nejen v Bělorusku, aby se modlil za smíření a pokoj v zemi. Lukašenko je povinen vyjasnit toto rozhodnutí, proti kterému se vyslovila i pravoslavná církev a žádá zrušení tohoto exilu.
Běloruský prezident oznámil, že k tomuto rozhodnutí došlo v dohodě s prezidentem Putinem: arcibiskup skončil na listině nežádoucích osob. Jedná se o dohodu dvou sousedních zemí. Pro nás není rozhodující, o jakou církev se jedná, důležité je, aby se chovala podle zákona.
Ale katolická církev se nedala zastrašit. Také za sovětské epochy v boji proti náboženství nikdo nemluvil otevřeně o pronásledování, i když se praktikovalo, a to velmi ostře.
Jediný protest přišel z USA od státního sekretáře Mike Pompeo: „Podporuji arcibiskupa Kondrusiewicze a žádám respektování základních svobod pro všechen lid včetně náboženské svobody. Nyní je řada na Putinovi, chce-li se osvědčit jako ochránce křesťanství, musí jméno arcibiskupa vymazat z listiny nežádoucích osob a distancovat se od Lukašenka.
Evropa nevyslovila ani slovo či diplomatické gesto ve prospěch pronásledovaných. Po třech dnech exilu se vyslovila Rada biskupských konferencí Evropy pro návrat arcibiskupa do Minska.
Luca Volonté, Nuova Bussola Quotidiana
