Případ Weninger
Michael Heinrich Weninger
Michael Heinrich Weninger nar. Wiener Neustadt roku 1951. V devadesátých letech minulého století vstoupil do diplomatických služeb Rakouské republiky, kde udělal brilantní kariéru. Mezi jiným byl šéfem rakouského velvyslanectví v Bělehradu (1993-1997) a v Sarajevu (2008-2009). Ovdověl 2009 a byl poté vysvěcen na kněze ve Vídni kardinálem Schönbornem 24. června 2011. Od listopadu 2012 je členem papežské rady pro mezináboženský dialog.
V říjnu 2014 informovala Velká lóže anglického zednářství v Markách, kterou založila United Grand Lodge of England” – (UGLE), že před několika dny za přítomnosti anglické zednářské delegace se v Rakousku konaly trojí obřady založení Rakouské lóže, které používají anglický ritus a jazyk. Každá z nich má svého kaplana a pro rok 2014-2015 byl instalován jako kaplan Rev. Michael Weninger (Br. Rev. Michal Weninger), který sloužil mši na památku 5. výročí založení „New Quarries Lodge” a zasvěcení „St. Margarest´s Lodge. Mše se zúčastnilo na 500 zednářů rozličného vyznání. Masonské stránky dodávají, že »Br. Rev. Michael« je velmi kvalifikovaný jako kaplan lóže, protože působí ve Vatikánu jako člen Papežské rady pro mezináboženský dialog «since he lives in the Vatican as a member of the Pontifical Council for Inter-religious Dialogue but works in Rome».
Shromážděí zednářů ve vídeňském Hofburgu
Kdo se trochu zajímá o zednářské záležitosti, ví, že P. Weninger, aby mohl být instalován jako kaplan pro lóži (vlastně tři lóže), musí být rok předem iniciován na zednáře l. stupně, pak přejít na 2. stupeň a pak být povýšen na 3. stupeň na „Mark Master Mason” a „Royal Mark Mariner”, bez vyloučení, že má případné další sousedící stupně. Je velmi pravděpodobné, že P. Weninger se stal zednářem ještě před svým kněžským svěcením. Vzpomínám si, že mě někdo informoval o případu, kdy bývalý rakouský diplomat se stal zednářem a pak vstoupil do římské kurie, kde ho pokládali za svobodného zednáře. Teprve nyní jsem pochopil bez pochyb, že ona informace skutečně odpovídá skutečnosti.
A přicházíme k dnešním dnům. Ve středu 12. února 2020 ve Vídni za přítomnosti Georga Semlera, Velkého Mistra Velké anglické lóže v Rakousku tentýž P. Michael Heinrich Weninger prezentoval knihu o 500 stránkách Loge und Altar: Über die Aussöhnung von Katholische Kirche und regulärer Freimaurerei (Lóže a oltář: O smíření katolické církve a řádného zednářství), ve které tvrdí (jak předpokládám), že církevní odsouzení zednářství byla motivována spíše důvody politickými než teologickými; že církev nedokázala rozlišovat mezi řádným zednářstvím a zednářstvím neregulérním; že řádní zednáři (např. UGLE, GLvÖ, ecc.) nejsou exkomunikováni, a proto mohou být řádnými katolíky i „řádnými“ zednáři. P. Weninger věnoval svou knihu papeži Františkovi a kardinálu Schönbornovi a různým osobnostem ve Vatikánu. Velmistr Semler knihu chválil jako důležitý krok ke smíření církve a zednářství. Zednáři a P. Weninger doufají, že dojde k setkání se Svatým otcem nebo Prefektem kongregace pro nauku víry.
V rakouském zednářství není nic nového, pokud jde o dialog s exponenty katolické hierarchie. V letech 1968-1983 kardinál König byl protagonistou dialogů s exponenty rakouského, švýcarského a německého zednářství, které vyvrcholilo Deklarací v Lichteanu v roce 1970 ve prospěch kompatibility katolické církve a řádného zednářství: to prý nepředstavuje nebezpečí, a proto byla exkomunikace odvolána.
Kardinál Franz König a Kurt Baresch
Ale němečtí biskupové v roce 1980 a pak Kongregace pro nauku víry 1981 a 1983 potvrdili neslučitelnost církve a lóží, a to nikoliv z motivů politických, nýbrž naukových a v důsledku kritického studia textů významných zednářských autorů z řad řádného německého zednářství. Další novinkou je, že kniha P. Weningera se zakládá na tézích doktorské práce na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě, která knihu publikovala v listopadu 2019 pod titulem Weisheit. Stärke. Schönheit. Über die Aussöhnung von Katholische Kirche und regulärer Freimaurerei, Tesi Gregoriana. Serie Spiritualità 16. PUG 2019, pp. 523.
Případ P. Weningera vyvolává určité otázky a úvahy:
Proč anglické webové stránky Mark Massony zveřejnily zednářskou příslušnost P. Weningera, který je tak dobře zapsán ve Vatikánu? Byla to neuváženost, nebo záměrná ostentace?
Jak dlouho je v arcidiecézi Vídeň a římské kurii známá Weningerova příslušnost k zednářství?
Jak po tomto zveřejnění vypadá kanonická příslušnost P. Weningera?
Jak se chovají zednářští preláti vůči podřízeným, kteří jsou naopak pohoršeni příslušností kleriků a laiků k masonerii?
Může tzv. „zednářská regulérnost“ sloužit jako kritérium pro rehabilitaci anglosaského zednářství?Je zde totiž evidentní rozpor. Např. „United Grand Lodge of England” (UGLE) uznává za regulérní rakouskou GlvÖ, která uznává italskou GOI, kterou opět neuznává UGLE. Rakouská lóže uznává italskou, která má dlouhou proticírkevní a ezoterickou tradici. Jakou věrohodnost má rakouská lóže u římské kurie?
Rakouská lóže si přeje dialog s papežem, prefektem Kongregace pro nauku víry a jinými osobnostmi Vatikánu. Takové vztahy by vyžadovaly vážné studium z katolické strany a objektivní soud o zednářství.
I ti zednáři, kteří se opírají o bibli, praktikují okultismus. Tak je tomu i v rakouské lóži. Z tohoto pohledu jsou tvrzení P. Weningera všechno jen ne přesvědčující.
Paolo Maria Siano, Corrispodenza Romana
