Schizma v Německu prakticky začalo
Na Velikonoční neděli zveřejnil římský deník Il Messaggero rozhovor s kardinálem Walterem Brandmüllerem o situaci církve ve Spolkové republice Německo. Schizma tam již začalo: „Technicky můžeme o schizmatu hovořit, když probíhá proces, který vede k odtržení od hierarchického společenství s papežem,“ uvedl emeritní předseda Papežské komise pro historická studia. Kardinál Brandmüller, blízký důvěrník Benedikta XVI., který je jedním ze signatářů Dubií ke kontroverznímu postsynodálnímu listu Amoris laetitia papeže Františka z roku 2016. Kritizoval pracovní dokument Amazonské synody z roku 2019 jako „Nové vydání klasického modernismu“ a začátkem německé synody varoval před „kacířskými aspiracemi“. Rozhovor vedl vatikanista deníku Messagero Franco Giansoldati.
Il Messaggero: Již nějakou dobu se objevují výzvy k zásadním reformám, například kněžského celibátu, svěcení žen a v poslední době také k požehnání pro homosexuální páry...
Kardinál Brandmüller: Nejnaléhavější požadavky na reformu pocházejí především od funkcionářů organizovaného katolicismu, od Ústředního výboru německých katolíků, kde drtivá většina jsou zaměstnanci církevních struktur, protože nesmíme zapomínat, že katolická církev je druhým největším zaměstnavatelem v Německu. Ohledně rozkolu musíme být opatrní, abychom nezaměňovali dva aspekty, rozkol a rozpor na doktrinální úrovni, protože v tom případě se jedná o kacířství. V německém případě však máme oba tyto aspekty.
Il Messaggero: Možná je to jen fáze dočasné krize...
Kardinál Brandmüller: Podle mého názoru je církev v Německu ohrožena, protože je nejen popíráno hierarchické společenství, ale existuje také rozpor na úrovni výuky. Někdy mohou existovat neshody, které nemusí nutně znamenat rozkol. Konkrétní případ je naproti tomu nový a podle mého názoru velmi znepokojivý.
Il Messaggero: Mohla by se vzdálenost od Říma zvětšit?
Kardinál Brandmüller: Jak jsem vám řekl: V tomto případě máme také rozpory s pravdami víry na dogmatické úrovni. To znamená závažný čin kacířství. To, co se děje v Německu, je rozkol a kacířství z dogmatického hlediska.
Il Messaggero: Proč si myslíte, že jdou tak daleko?
Kardinál Brandmüller: Dlouho požadují kněžství žen, sv. přijímání pro rozvedené a znovu sezdané, uznání homosexuality a požehnání homosexuálních párů. Je to sklouznutí k protestantským pozicím. Možná chtějí sjednocenou církev s protestanty.
Il Messaggero: A otázka kněžského celibátu?
Kardinál Brandmüller: Ačkoli nejde o naukovou otázku, je tu přinejmenším apoštolská tradice. Nepřijatelné.
Il Messaggero: Kdo si myslíte, že se připojí k tomuto rozkolu?
Kardinál Brandmüller: Nevím přesně, ale mohu s jistotou říci, že většině německých katolíků je to všechno lhostejné. Máme zde silně sekularizovanou společnost, v níž ne více než deset procent lidí ještě navštěvuje nedělní mše. Ti, kdo předkládají progresivní teze, jsou lidé sdružení v Ústředním výboru německých katolíků, ale většina věřících je lhostejná, věřte mi. Sekularizmus se šíří cvalem a vzdálenost věřících od církve se zvyšuje.
Il Messaggero: Kdy technicky začíná rozkol?
Kardinál Brandmüller: Je to proces. Neexistuje jako jeden čin. Historické rozdělení se postupem času formovalo. Výchozím bodem bylo zneuznání autority papeže a hierarchie. To je začátek rozkolu. Konkrétní formy jsou poté realizovány různými způsoby. Například Velké schizma z roku 1054 nebylo výsledkem jednoho okamžiku, byl to dlouhý proces, který byl formován ve 12. století.
Il Messaggero: A pak tu byl Luther...
Kardinál Brandmüller: To bylo kacířství, ne rozkol. Luther popřel základní dogmata, odmítl svátosti s výjimkou křtu a eucharistie. V každém případě je obtížné spočítat rozkoly, které se v průběhu historie vyskytly. Například ve staré církvi jich bylo velmi mnoho, poté se v průběhu staletí počet zmenšoval.
Il Messaggero: A lefebrovský rozkol?
Kardinál Brandmüller: Lefebvriani jsou velmi věrní, ale ohledně vatikánského koncilu neuznávají, že byl nesprávně vyložen, protože se nerozlišovalo mezi čtyřmi dogmatickými a závaznými texty a texty praktického obsahu a kázně, které mají pastorační charakter, a proto podléhají proměnám dějin.
Il Messaggero: Ale nemyslíte si, že je správné dát ženám v Církvi větší váhu, než jakou dosud měly, tedy téměř nulovou?
Kardinál Brandmüller: Ženy mohou v budoucnu hrát velmi důležitou roli. Mohou například nést odpovědnost za finance církve, mohou vést IOR, ale nemohou převzít roli státního tajemníka nebo prefekta kongregace, protože k tomu je nezbytná ordinace. Mohou zaujímat ve všech oblastech nejvyšší pozice, pokud nejsou přímo spojeny s posvátným ordinačním řádem.
Il Messaggero: Myslíte si, že zůstane církev vždy tak sexistická?
Kardinál Brandmüller: Církev má dvě úrovně, dogmata o svátostech a její postavení v dnešní společnosti. Žena je snadno schopna zaujímat nejvyšší pozice ve druhém poli, ale nikdy nebude moci být knězem, nikdy biskupem.
Il Messaggero: Ani kardinálem?
Kardinál Brandmüller: Probíhá o tom debata, ale volba papeže v konkláve je aktem nejvyšší pastorační služby spojené se svátostným řádem.
Il Messaggero: Ubohé ženy, vždy na okraji společnosti...
Kardinál Brandmüller: My muži jsme mnohem chudší, uvědomte si, že nikdy nemůžeme porodit...
Pramen: Katholisches
